Nemusí mne stáhnout z kůže, abych souhlasil
Foto: Shutterstock
Musím přiznat, že strašně nerad někomu něco zakazuji, tím spíše jeho podnikání. Daleko radši bych byl, kdyby lidé byli tak vyspělí, že si sami uvědomují, co je správné a etické, a co nikoliv. Pokud schválíme zákaz kožešinových farem, je mi chovatelů kožešinových šelem upřímně líto. V době, kdy ve volné přírodě chráníme kdejakou žabku a broučka mi ale nepřijde etické chovat v zajetí šelmy pouze pro jejich kožich.
Nicméně, oblékat se do kožešin považuji stále za normální. Kožešina divokých zvířat byla v celé historii synonymem bohatství. Pocházela výlučně z ulovených kusů a lov byl výsadou bohatých. Ať už to byl královský hermelín či medvědí kožešina v hradní síni. I v minulém století bývalo zvykem, že kožešinu ulovené šelmy majitel honitby nechával lovci, pro kterého bývala milým přilepšením.
Ještě v 70. letech 20. století se za kůži lišky platilo 150 korun a za kunu dokonce 300. Plat hajného v té době býval kolem 1.800 korun. Mnoho lidí asi ani neví, že se ve volné přírodě kožešinová zvířata stále loví. Je dokonce žádoucí, aby se predátoři lovili intenzivně, protože jsou přemnožení a přenášejí nemoci a parazity. V naší krajině se rozšířil psík mývalovitý a derou se k nám další nepůvodní kožešinové šelmy, například mýval severní.
Paradoxem ale je, že o tyto kožešiny nikdo nestojí. Dnes většina myslivců na lov dokonce ani nechodí se zbraní, kterou by se kožešinová zvěř dala šetrně, bez poškození kožichu, ulovit. Co se změnilo, že sice kožešinu dále považujeme za luxus, lovená zvěř se k tomuto účelu nevyužívá? Jako obvykle, je to celkem prosté. Kožešinové farmy ceny tohoto zdánlivě luxusního zboží devalvovaly.
Zatímco před 100 lety bylo pořízení kožichu skutečně luxusní záležitostí a jeho cena byla srovnatelná s automobilem, dnes se slušný kožich pořídí zhruba za desetinu. Celá společnost, stejně jako členové Parlamentu, si položili otázku, zda je nutné, aby byla divoká zvířata tímto způsobem degradována na konzumní zboží, a většina si odpověděla, že nikoli. Že onen luxus, který si někteří lidé chtějí užít, se vztahuje k zvířatům divokým, zatímco šelmy v klecích nemají se šelmami žijícími ve volné přírodě už nic společného kromě toho kožichu.
V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.
Společnost naznala, že takové znásilňování původních pudů divokých zvířat je nesprávné a je lépe na takový pseudo-luxus rezignovat. Těší mě, že se sem společenská diskuse dostala. Také nevidím rád lišky či norky nedůstojně zavřené v klecích. Členové Parlamentu mají ale i odpovědnost za pravidla, která schválili a která budou ovlivňovat společnost.
Vidím naše podnikatele, kteří museli vydat nemalé prostředky na uzpůsobení chovných klecí přísným podmínkám, která pro tyty chovy předepisuje Evropská unie. Teď jim v ČR toto podnikání zakážeme úplně. Stát, tedy my, daňoví poplatníci, jim vyplatíme odškodnění. Lze ale takto zasáhnout do jejich svobody podnikání? Navíc budeme v Unii osamocení a tím jen pomůžeme chovatelům v jiných státech, kteří k nám kožešiny budou jistě rádi dovážet. Poškodíme tak naše hospodářství.
Přesto si myslím, že můžeme udělat dobrou věc. V mnoha ohledech jsme na chvostu rozvinutých států. Doufám, že tímto zákonem se staneme naopak příkladem ostatním zemím. Budu o tom jednat s našimi členy Evropského parlamentu, stejně jako s partnery z parlamentů jiných států, které mám jako člen Zahraničního výboru Senátu možnost navštěvovat. Proto s plným vědomím všech nevýhod, ale s dobrým svědomím, pro zákaz kožešinových farem zvednu ruku.
