Česká ekonomika krvácí do zahraničí

V tomto týdnu se v tisku objevila zpráva, že „bankovní a pojišťovací skupina KBC získá od své divize ČSOB jako dividendu 13,21 miliardy korun, tedy téměř celý její loňský zisk“. Zprávu vydala agentura Reuters, v českých médiích však téměř žádný ohlas nezaznamenala. ČSOB informaci nechala bez komentáře.

Co si o této vývěvě kapitálu z české ekonomiky máme myslet? V prvé řadě to, že belgický stoprocentní vlastník ČSOB si se svým podnikem – pokud dodržuje pravidla bankovní licence – může dělat co chce. Rozhodne-li se vytáhnout ze země veškerý čistý zisk, což důsledně dělá, nic s tím nenaděláme.

Pro českou ekonomiku jsou však tato rozhodnutí škodlivá. Zisk zde byl vytvořen, nebyl alespoň částečně reinvestován a ani na něm v podstatě neparticipují zaměstnanci. Česká ekonomika tak zbytečně ztrácí výkon, protože tyto peníze zde mohly pracovat – a to jak v podobě nových investic, tak v podobě poptávky lépe placených zaměstnanců po jiném zboží a službách. Když se na mzdách přidá nula, multiplikační efekt nuly na ekonomiku je nutně zase nula.

Nejde ovšem pouze o ČSOB a o letošní rok. Podobné praktiky v Česku vůči místním dceřiným společnostem zahraniční investoři uplatňují už zhruba deset let a tento – z našeho pohledu – negativní trend má vzestupnou tendenci. V posledních letech odplývá z Česka na dividendách 150-200 miliard korun každý rok, tedy zhruba 5 % veškerého ekonomického výkonu (HDP). Dá se odhadnout, že kdyby tomu tak nebylo, růst české ekonomiky by se nejméně zdvojnásobil.

Nejde přitom jenom o velké banky, kterým české dcery zachraňují v Paříži, Římě a ve Vídni bilanci. Bankovní sektor je totiž zodpovědný „pouze“ asi za čtvrtinu celkové kapitálové vývěvy, tedy zhruba 50 miliard.

O větší zbytek tohoto vichru (cca 150 miliard) se postarají stovky velkých mezinárodních firem, které zde vytvářejí zboží a služby. Český vývoz utěšeně roste, naše země má obrovský přebytek obchodní bilance (20,6 miliardy USD, tedy přes 500 miliard korun), ale co z toho vlastně máme? Z komínů se kouří, do továren ráno spořádaně nastupují šiky dělníků a techniků, vyrobí konkurenceschopné zboží, které putuje s velkým ziskem na světové trhy, ale …ten zisk…odsud jaksi podezřele rychle mizí. Národ zůstává relativně chudý (mzdy), ekonomika roste pomalu (investice).

Stejně špatné je to, že vývěva kapitálu oslabuje kurs koruny. Zahraniční vlastníci při vývozu peněz nakupují dolary, libry a eura a přispívají tedy k vysoké nabídce korun na trhu. V roce 1990 byla průměrná mzda v Česku v přepočtu cca 110 amerických dolarů. V roce 2008 to bylo už 1300 dolarů, teď jsme zpátky na tisíci dolarech a jestli to tak půjde dál, dostaneme se ve svých platech do roka zase na nějakých sotva 900. Fundamentální síla české ekonomiky tomu naprosto neodpovídá. Česko právě v těchto měsících svým exportem předstihlo Rakousko a Švédsko a je tedy už na devátém místě z celé EU 28.

Nečinná centrální banka, impotentní odbory

Co se s tím – že z těchto zisků nic nemáme – dá dělat? Centrální banka jistě odpoví, že jejím hlavním úkolem je hlídat stabilitu měny a zdraví bankovního sektoru a to se jí daří velmi dobře. Je ale divné – když k tomu tedy je tak velký prostor – že po vzoru třeba sousední Bundesbanky nepodpoří odbory v odvaze usilovněji vyjednávat o mzdách. A to zejména v bankách a v těch soukromých podnicích, které na vyšší mzdy mají.

Kdyby například ČSOB zvedla mzdy všech svých zaměstnanců o deset procent, přišlo by ji to asi na šest set miliónů korun za rok. Co je to proti třinácti miliardám ročního zisku? Zaměstnanci ČSOB by – při ceterris paribus – museli dostat přidáno deset procent kumulativně devět krát po sobě (!), tedy až do roku 2023, aby se s nimi belgický majitel podělil alespoň jedna ku jedné…

Proč jsou české odbory tak impotentní, jsem na těchto stránkách již nedávno diskutoval. Vliv ale mohou mít nejen prebendy odborových funkcionářů z dozorčích rad těchto firem a bank, nýbrž třeba i pocit, že tvrdým vyjednáváním se zahraničními kapitalisty snad ohrožují demokracii… Rozhodně jsou v této zemi mudrcové, spíš poturčenci, kteří by odborářům byli schopni takto psí hlavu hlavu nasazovat. Jiná věc je, proč kromě ČNB, o níž už byla řeč, mlčí i vláda?

Ano, předseda vlády Sobotka uvažuje o takzvané sektorové dani, která by banky a síťové firmy typu dodavatelů plynu, elektřiny, či vody zdanila vyšším procentem. Taková sektorová daň existuje v řadě evropských zemí. Jenže: co by s těmito penězi udělala vláda? Utratila by je nejhorším možným způsobem, to si můžeme být téměř jisti. Uznávám, je to pořád lepší, utratit je blbě v Česku, než je nechat odplout ven. Mnohem lepší ale je, aby v příslušných firmách stouply mzdy a investice a o to by se měly postarat především odbory.

Mohou ale odbory čekat alespoň morální podporu ze strany českých úřadů? Prezident Zeman v roce 1995 tvrdil, že budeme gastarbeitery ve vlastní zemi a že banky se budou privatizovat jenom přes jeho mrtvolu. Jeho vláda pak předala největší bankovní domy pěkně uklizené a doslova za pár šupů – za sotva dvouletý čistý zisk. ČSOB jako výslužku navíc obdržela očištěnou část IPB.

Takže prezident bude vyvolávat debaty o zrychleném vstupu do krizové eurozóny, zatímco odborů se nejspíš nezastane už nikdy. A to i přesto, že turecký gastarbeiter dostane ve Volkswagenu třikrát vyšší mzdu, než ten český u nás doma… Vláda? Někteří její členové u těch bankovních převzetí kdysi aktivně také byli, přesto (nebo právě proto!) by se zrovna oni měli vzchopit a odbory velmi ziskových soukromých firem (tedy i Agrofertu…) morálně podpořit.

Překoná vláda strach z toho, že bude peskována svým ministrem financí a zahraničními investory? Co je to za otázku…Přece…sakra…čí je to vláda? Vláda koloniálnich místodržících, anebo vláda česká? 
 

Přejít na diskusi