Evropský Londýn je pro nás víc než sociální dávky

Témata: , ,

V Bruselu dnes začíná summit, o němž už se předem dá říct, že bude všechno jiné, jen ne klidný. Kromě už obligátní debaty o migrační krizi, která se už měsíce nepřetavuje do žádných konkrétních řešení, se bude probírat i rusko-německý plynovod Nordstream II a návrh britského premiéra Davida Camerona na reformu Evropské unie. Tu slíbil předložit svým voličům nejpozději v roce 2017 v referendu o setrvání v unii. Původně to vypadalo, že Cameron bude co nejvíc chvátat, aby plebiscit stihl ještě v roce 2016. Předtím než budou o rok později volby ve Francii a Německu, které mohou atmosféru v Evropě podstatně proměnit.

Teď se ale ukazuje, že spěch není úplně nejlepším řešením. Když Britové vidí chaos, do nějž Evropu uvrhla nejdřív krize eura a teď mnohem silněji migrační krize a politika nehlídaných hranic, více než polovina jich chce vystoupit z Evropské unie. „Myslím, že krátkodobé dopady krize eurozóny a migrační krize jsou takové, že si lidé myslí: ‚Ach, bože, drž Evropu daleko ode mě, způsobuje mi to problémy‘,“ řekl Cameron v rozhovoru pro aktuální vydání týdeníku The Spectator. Nejčerstvější průzkum teď říká, že tábory pro a proti odchodu jsou vyrovnané. To se ale může každou chvíli měnit.

Rozhodování Britů kromě stavu, v němž se Evropa nachází, také hodně ovlivní to, co se Cameronovi podaří s ostatními lídry evropských zemí vyjednat. Dnes je zahřívací kolo. Britský premiér má čtyři hlavní priority, z nichž největší vášně budí snaha na čtyři roky pozastavit daňové bonusy lidem, kteří přijdou do Spojeného království za prací. Bonusy jsou formou záporné daně. Když pracujete za velmi nízký platy, stát vám určitou částku doplácí. Jsou to sociální dávky, na něž mají nárok jen ti, kdo pracují.

Proti této změně ostře protestuje řada zemí. Velmi hlasitě se ale vymezují hlavně státy střední Evropy. Jistě, je to zásah do volného pohybu, který je jedním z hlavních pilířů Evropské unie. Jenže rozdíly v životní úrovni a tím pádem i v daňových bonusech a sociálních dávkách jsou tak obrovské, že se v Evropě lidem z chudších zemí vyplatí dávková turistika. V tomto případě je ji samozřejmě potřeba kombinovat alespoň s nějakou prací, aby člověk na bonus dosáhl. Volný pohyb za prací nikdy nebyl myšlen jako pohyb za sociálními dávkami. Je srozumitelné, že Britům dávkařská turistika do jejich bohaté země vadí. Zvlášť těm z nižších vrstev. Stejně tak je srozumitelné, že středoevropským premiérům principiálně vadí tato diskriminace, kterou žádá Cameron. Tento bod v reformní agendě je ale pro Brity před referendem nejzásadnější z celého Cameronova seznamu. Ten budou sledovat, až půjdou hlasovat v referendu.

My si musíme jasně říct, co je pro nás důležitější. Sociální dávky, nebo setrvání Londýna v Evropské unii? Pokud jde o naše skutečné zájmy, odpověď je jednoznačná. Evropská unie je na těžké křižovatce a rozhoduje se, jestli se v ní bude nejvíc prosazovat progresivistické Německo, etatistická a protekcionistická Francie nebo Británie, dávající přednost volnosti a konkurenci. Pro nás je unie bez Británie nesrovnatelně horším místem pro život. Dávky v tomto případě ani náhodou nejsou prioritou.

Bylo by už také na čase stát se sebevědomou zemí, které se nechová jako závislý prosebník o evropské dotace a sociální dávky. Ta nesebevědomá mentalita se vrací jako bumerang. Evropští mandaríni typu šéfa Evropské parlamentu Martina Schultze nebo předsedy liberální frakce ALDE Guy Verhostadta si netroufnou kritizovat Francouze, Švédy ani Holanďany, mezi nimiž dnes skoro jeden ze tří podporuje radikální strany. To, co si nedovolí na sebevědomé západní země, si ale s oblibou vybíjejí na střední Evropě. S gustem se naváží do maďarského premiéra, když jako jediný chrání schengenskou hranici. A drze se montují do vnitřní polské politiky, když nová konzervativní vláda vymění lidi na klíčových místech pro řízení země.

Přejít na diskusi