Mohamedův srdečný vztah ke křesťanům

Prorok Mohamed prosazoval svobodu vyznání a rovnost práv i pro křesťany. Překvapivý vztah zakladatele islámu ke křesťanům vyplývá z dlouho opomíjených textů.

Opomíjené texty

„Muslimové nesmí nechat křesťany na holičkách, opomíjet je a zanechat je bez pomoci a bez podpory, protože já jsem s nimi uzavřel tuto dohodu ve jménu Alláha, abych zajistil, že cokoli dobrého se přihodí muslimům, přihodí se i křesťanům, a škoda, kterou utrpí muslimové, dopadne i na křesťany.“

Autorem této věty není nikdo jiný než Muhammad ibn Abdilláh ibn Abdilmuttalib alias prorok Mohamed. Je součástí smlouvy, kterou uzavřel Mohamed s křesťany z Nadžránu – města, které se dnes nachází na jihu Saudské Arábie, ale historicky bývalo součástí Jemenu. Podobných smluv s křesťany uzavřel Mohamed celou řadu a jsou pozoruhodné hned z několika hledisek. Jejich existenci dlouho opomíjeli jak muslimové, tak i nemuslimové. Nijak zvláštní pozornost jim nevěnovali ani západní odborníci na islám.

Texty zachycují názory zakladatele islámu na křesťany a vyznavače dalších náboženství. Najdeme v nich nejen formulace o víře, ale také o lidských právech. Mohamed tu nevolá po vyhubení křesťanstva a židovstva ohněm a mečem. Naopak, přiznává jim stejná práva jako muslimům a zaručuje jim svobodu vyznání.

Jsou smlouvy pravé?

Smlouvy s křesťany uzavíral Mohamed od roku 622 až do své smrti v roce 632 našeho letopočtu. Prorok udržoval s křesťany dobré vztahy a ve vzájemném spojenectví viděl řadu přínosů pro věřící obou náboženství. Ve studii „Religious Pluralism and Civic Rights in a ´Muslim Nation´: An Analysis of Prophet Muhammad´s Covenants with Christians“ zveřejněné ve vědeckém časopise Religions rozebírá texty hned několika Mohamedových smluv s křesťany americký sociolog Craig Considine z Rice University. Vedle smlouvy s křesťany z Nadžránu rozebírá i smlouvu s mnichy z hory Sinaj, s perskými křesťany a s křesťany celého světa.

Při analýzách islámu slouží jako hlavní zdroje korán a tzv. hadísy čili sbírka skutků a výroků proroka Mohameda. Podle Considina jsou ale neméně cenným zdrojem informací smlouvy Mohameda s křesťany, i když o jejich hodnověrnosti někteří učenci pochybovali. Nejistota však provází i hadísy, které jsou podle hodnověrnosti samotnými muslimy děleny do pěti kategorií. Islámské právo šaríja vychází jen z hadísů prvních dvou nejvěrohodnějších kategorií.

Condisine dokazuje, že smlouvy Mohameda s křesťany jsou autentické. Dokládá to například svědectvím o existenci smlouvy s mnichy z hory Sinaj od francouzského rytíře Greffina Affagarta. Ten se o smlouvě zmiňuje v popisu návštěvy kláštera svaté Kateřiny na hoře Sinaj z roku 1533 nebo 1534.

Ochrana křesťanů

„Prorok Mohamed jasně stanovil, že svoboda vyznání je přirozené právo křesťanů žijících mezi muslimy,“ píše Craig Considine ve své studii. „Jeho srdečný vztah ke křesťanům není dán politickou vypočítavostí či osobními ambicemi. Je výsledkem jeho přesvědčení, že by křesťané měli mít možnost svobodně vyznávat svou víru v souladu se svou vůlí.“

Mohamed nevyjímal z ochrany ani křesťanské duchovní vůdce.

„Je vůlí Alláhovou, abych chránil jejich zemi, jejich kláštery svou mocí, svými jezdci a muži. Silou mojí i mých muslimských následovníků v kterékoli části světa, vzdálené či blízké, zaručuji bezpečnost jak jim, tak i jejich kostelům, jejich profesím, místům pro modlitby, domovům jejich mnichů a poutním místům, ať už se nacházejí kdekoli,“ píše prorok Mohamed ve smlouvě s křesťany celého světa.

Mohamed tedy rozhodně nechtěl, aby se křesťanům ubližovalo, či aby byl poškozen nebo zcizen jejich majetek.

Lék na neduhy současného světa

Smlouvy Mohameda s křesťany nebyly často vůbec přeloženy do moderních západních jazyků a veřejnost je nezná. Podle Considina je právě teď nejvyšší čas to napravit, protože dochází ke krvavým střetům mezi muslimy a křesťany třeba v Iráku a v Sýrii. Je to vítaná příležitost pro obrodu islámu a pro jeho návrat k základům.

Návrat k základům čili k fundamentům hlásají i náboženští fundamentalisté. Nejen ti muslimští, ale i křesťanští nebo judaističtí. V případě muslimů mohou Mohamedovy smlouvy s křesťany a jejich hlubší studium napomoci k tomu, aby si muslimové uvědomili, co stálo skutečně u základů jejich víry a jaké názory zastával prorok Mohamed.

Mnozí muslimové jsou přesvědčeni, že Mohamedovy skutky, výroky a názory nejsou projevem vůle Mohameda jako člověka, ale že v nich Mohamedovým prostřednictvím promlouvá a koná Alláh. V tom případě je třeba jako na projev Alláhovy vůle třeba nahlížet i na smlouvy Mohameda s křesťany včetně toho, že by muslimové měli zaručit křesťanům svobodu vyznání a rovná práva s muslimy. Ti muslimové, kteří dnes tyto zásady nedodržují, se nejen dostávají do rozporu s učením proroka Mohameda, ale i s vůlí samotného Alláha.

„Smlouvy proroka Mohameda s křesťany můžeme chápat jako svého druhu lék na neduhy v podobě islamistického extremismu na straně jedné a islamofobie na straně druhé,“ říká Craig Considine. „Z prorokova poselství vyzařuje soucit a mír. To je to, co potřebuje nejen americká společnost, ale celý svět ze všeho nejvíc.“