5 Týdeník Echo

O cinknutých průzkumech mínění se vyprávějí celé legendy

NOVÉ

Jakou roli hrají průzkumy veřejného mínění v politice? Lze jim důvěřovat? A jakou roli hrají a mohou hrát agentury, které průzkumy pro politické klienty připravují?

Nad těmito otázkami v diskusním Salonu Týdeníku Echo rozmlouvali ředitelka agentury Millward Brown Czech Republic Petra Průšová, poradce premiéra Bohuslava Sobotky Oto Novotný, který se průzkumy léta zabýval v ČSSD a ještě předtím jako pracovník agentury STEM, a Daniel Kunštát, vedoucí katedry sociologie a mezinárodních vztahů na vysoké škole CEVRO, který do konce loňského roku působil v Centru pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV.

V poslední době ve světě několikrát viditelně selhaly předvolební průzkumy – při posledních izraelských volbách, britských volbách, amerických kongresových volbách. Vnímáte tam nějaké společné trendy a příčiny?

Novotný: Mění se dynamika fáze těsně před volbami. Vstupuje tam do hry mnoho faktorů, které činí ten výsledek nahodilým. Za zatímco ve stabilních politických systémech byly strany rozděleny podle klasického spektra levice a pravice, strany byly stabilní a měly své místo, tak dnes vstupuje do volebních arén hodně stran. A založení důvodů, proč volíme tu nebo onu stranu, už není tak hluboké. V roce 2010 se to poprvé významně projevilo i v České republice.

Průšová: Mění se politické rozložení a lidé mají méně jasno. Volba se často děje opravdu minuty před tím, než lidé volí, takže když průzkumy končí několik dnů před volbami, nezachycují měnící se realitu. A zároveň se toho v ty poslední hodiny a minuty i čím dál víc děje. Prostě měříme jinou událost v jiném čase.

Kunštát: Vazba mezi společenskou třídou a volbou politické strany se stále více rozvolňuje. Neexistuje to, co jsme viděli ještě do 60., 70. let na Západě, a to fenomén, že určitá sociální skupina je pevně integrována do určitého politického milieu.

Jste schopni připravit a provést průzkumy tak, aby o lidech, kteří nechtějí v průzkumech mluvit a necítí se reprezentovaní mainstreamovými stranami, vypovídaly? Mám na mysli tuto situaci: jedna z oblíbených otázek, které se používají ve studiích na téma xenofobie, je: Vadilo by vám, kdyby si váš syn/dcera vzali za manželku/manžela cizince? Není těžké vytušit, jaká je „správná“ odpověď. Na druhou stranu, proč by člověk nemohl říct, že vadilo, například proto, že se bojím, aby se mi děti neodstěhovaly do ciziny? Na tom přece není nic xenofobního.

Průšová: To není nikdy jen jedna otázka. Většinou je těch otázek celá baterie. To se dá změřit.

Novotný: Mám zkušenost, že když se používají výsledky, které jsou založeny na velmi jednoduchých otázkách typu: Chcete, aby se migrantům pomáhalo? Ano/Ne a nanejvýš ještě Nevím, tak v určité vypjaté situaci ani ten průzkum nemusím dělat a vím, že vám většina řekne, nepomáhat. Ale dělaly se i výzkumy sofistikovanější, byly třeba nastoleny tak, že diferencovaly mezi různými typy migrantů, diferencovaly zdrojové země, odkud migranti pocházejí atd. A dostával jste jiné výsledky, kde se ukázalo, že společnost není tak xenofobní. Musíte to zjišťovat vějířem otázek, které mají i osvětlující charakter a otevírají možnosti zamýšlet se nad odpověďmi.

Celou diskuzi najdete v Týdeníku Echo.

Děti na objednávku Posouvání hranic: Náhradní mateřství, výroba dětí na zakázku. Smíme všechno, co umíme?
Jsme poslední romantici Sochař a malíř Jaroslav Róna o židovských předcích, svých souputnících i dávných civilizacích

Hesla:

Vážení diskutující, před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní či takové, které odporují obecné lidské slušnosti.