Méně Jourových, více Merkelových. Posedlost ženami v politice škodí ženám
Máme za sebou „týden žen v politice“. Nejdřív britský konzervativní premiér David Cameron zatřásl kvůli klesající oblibě u voličů svým kabinetem. Vypadali z něj muži středního věku a nastoupily mladší ženy. Českou komisařskou se zase s největší pravděpodobností stane ministryně pro místní rozvoj Věra Jourová. Při vší úctě k intelektuálním a osobnostním schopnostem jejích i nových ostrovních ministryň, se na svá místa dostávají nikoliv proto, že by byly nejlepší dosažitelnou volbou, ale proto, že jsou ženy. A klišé „více žen v politice“ je považované za módní a progresivistické. To jestli zabírá na voliče je věc jiná, a dá se o tom dost pochybovat. Jedna věc je, co říkají respondenti v různých anketách a průzkumech, kde vědí, že se od nich čeká přikyvování na ta správná klišé, a jiná, jak se pak skutečně rozhodují ve volební místnosti.
Křečovité parašutování na vysoké posty podle pohlaví nejvíc poškozuje ty, které byly dosazeny a v širším pohledu všechny schopné ženy. V každé společnosti rozhoduje nejen formální ale hlavně přirozená autorita. Jakou ji asi může Věra Jourová mít, když všichni moc dobře vědí, co bylo hlavní kritériem pro její výběr? Je naštěstí natolik normální a přirozená, že si ten handicap moc dobře uvědomuje. „Teď je mojí kvalifikací být žena,“ posteskla si v MF DNES.
Čtěte také: Eurokomisařkou bude Jourová. ČSSD ustoupila Babišovi
Tady je potřeba říct, že Andrejovi Babišovi slouží ke cti, že obě ženy, které do kabinetu vyslal, nejsou na rozdíl od sociálně demokratické nominantky Michaely Marksové-Tominové, žádné aktivistické feministiky, ale sympatické, přirozeně ženské, kultivované a elegantní dámy, které rozumí svým oborům a vládu příjemně oživují. Dělají svou práci a aktivistickou agendou nikoho neobtěžují. To platí jak pro Věru Jourovou, tak pro jinak podstatně kontroverznější Helenu Válkovou.
Ponižující nominaci ale Věra Jourová skousne, protože se jí nabízí, jak pokud jde o zajímavost, tak finančně, kariéra, na níž by téměř jistě v soukromé sféře nikdy nedosáhla. Profesí konzultantka v čerpání eurofondů a advokátní koncipientka, by si těžko přišla na 30 milionů plus doživotní důchod 100 tisíc měsíčně. V jejím případě, je na rozdíl od Vladimíra Špidly potřeba připočíst ještě vyhlídku, že by se po skončení mandátu mohla uchytit v byrokratických strukturách v Bruselu. Pro Věru Jourovou osobně prostě plusy převyšují minusy.
To bohužel neplatí pro sociální demokracii, a co je podstatnější – ani pro Českou republiku.
Začněme tím méně podstatným. V pátek zase zaperlila místopředsedkyně ČSSD Alena Gajdůšková, o níž se dá říct, že kdyby strana neměla kvótu ve vedení na ženy, nikdy by se místopředsedkyní nestala. „Žena je výhodou, to vnímají úplně všichni. Sociální demokracie vždy prosazovala ženy, tak bychom mohli říci, že v podstatě naplňujeme svůj program, prohlásila Gajdůšková. S pravděpodobností, hraničící s jistotou, se dá říct, že voliči sociální demokracie si to vyloží jinak. Jako další mocenskou porážku v souboji s Andrejem Babišem. A že už jich je slušná série (státní pomoc OKD, ovládnutí ČEZ, ovládnutí ropných společností, ovládnutí hotelu Thermal). Sociální demokracie prosazuje svůj program, Babiš prosazuje své lidi. Babišovo hnutí už má podporu 31 procent, sociálním demokratům spadla k 15 procentům. Po dosazení Jourové se dá čekat další vzestup babišovců. Už je na čase začít počítat, kolik je v našem volebním systému potřeba na ficovský výsledek vlády jedné strany. Až bude dost, Andrej Babiš se pokusí vyvolat nové volby. Po instalaci Jourové jistě další procenta přibydou. Voliče totiž podstatně víc než manýrismus jako parašutování žen do politiky, zajímá, kdo je dost silný na to, aby obhájil jeho zájmy. A tu sílu vidí u Andreje Babiše. V české politice momentálně rozhodují pudy nikoliv ideje.
Jourová není dobrou volbou pro prosazování našich zájmů v Bruselu. Je zkušená úřednicky, nikoliv politicky. Nedá se čekat, že by se nám na její jméno rozhodl šéf komise Jean-Claude Juncker dát silný post typu energetika. Bohuslav Sobotka se nás samozřejmě bude snažit přesvědčovat, že to, co jsme dostali, silný post je. Doprava a fakticky ani průmysl ale takovým postem nejsou. Těmi silnými, a pro naše národní zájmy klíčovými místy, jsou vnitřní trh a energetika. Už po třetí vysíláme do Bruselu slabého komisaře, od nějž si nic moc nemůžeme slibovat. Věra Jourová nemusí být slabší než Pavel Telička, Vladimír Špidla a Štefan Fülle. Žádný z jejích předchůdců ale, na rozdíl třeba od některých komisařů z malých baltských zemí, mezi těžké váhy nepatřil.
Ženám v politice dělají službu ty, u nichž nikdo nepochybuje, že se na vrchol dostaly svými vlastními schopnostmi a v tvrdé konkurenci. O německé kancléřce Angele Merkelové si nikdo netroufne říct, že její hlavní kvalifikací byl fakt, že je žena. Pánové v její CDU se s ní vůbec nemazlili a na její post nemilosrdně útočili. Merkelové samozřejmě ženskost pomáhá u voličů. Model rozvážná švábská hospodyně zabírá a prostě se přirozeně potkává s jejich představami o nejlepším kancléři. To stejné platilo pro Margaret Thatcherovou. Ženskost jí v kariéře velmi významně pomohla, ale nebylo to žádné křečovité naplňování kvóty. Dalším případem je současná šéfka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeová, o níž se uvažovalo jako o potenciální konkurentce Junckera. První francouzskou ministryní financí se nestala proto, že byla žena, ale proto, že byla špičkovou mezinárodní finanční právničkou. Žádná ze zmíněných dam mimochodem neplýtvala energii a čas na nepřirozené tlachání na téma ženy v politice. Všem schopným ženám, na rozdíl od všech křečovitých hlasatelů více žen v politice, udělaly tu nejlepší službu. Je známé, že vzory táhnou.
