ROZHOVOR

Proč Klaus opakuje kremelské lži? diví se Putinův kritik Illarionov

Andrej Illarionov je ruský ekonom, který se z důležitého tvůrce Putinovy ekonomické politiky stal Putinovým kritikem. Ve funkci hlavního ekonomického poradce prezidenta od roku 2000 do roku 2005 stál za některými úspěšnými kroky tehdejší ruské ekonomické politiky, jmenovitě zavedení rovné daně a zřízení státního stabilizačního fondu, který investuje prostředky získané v době vysokých cen energií. K Putinovi měl Illarionov blízko i jako jeho tzv. šerpa při jednáních G8. Odstoupil v době postupného omezování politických svobod v Rusku a korporatistického obratu v ekonomické politice.

Bezprostředním podnětem tehdy bylo, že nechtěl obhajovat vyjednávání s Ukrajinou o cenách zemního plynu, které považoval za politicky motivované. Dnes žije v USA a působí ve washingtonském CATO Institute, libertariánském think-tanku, kde má čestnou funkci a kde je častým hostem také Václav Klaus.

Ruskou politiku vůči Ukrajině hodnotí Illarionov jednoznačně jako projev neoimperiálních koncepcí, jež jsou v kruzích kolem Putina diskutovány již dlouho. Předpověděl fáze ukrajinské krize včetně anexe Krymu a rozruch vzbudil názorem v rozhovoru pro deník Independent, že výhledově je v Putinově hledáčku nejen Ukrajina, Bělorusko a baltské země, ale i Finsko. Illarionov ovšem opírá své názory o autoritu člověka, který se „siloviky“, kteří dnes zcela ovládli Kreml, vedl každodenní důvěrné rozhovory.

Echo24.cz s ním mělo možnost mluvit na konferenci GLOBSEC 2014 v Bratislavě.

Jak vnímáte to, že ruské chování nachází tolik zastánců v Německu?

Vztahy s Putinovým Ruskem jsou pro jistý segment německých elit nesmírně důležité z jednoho specifického důvodu. Tato část elit – neříkám, že elity jako celek ani většina, ale rozhodně ne zanedbatelná část – uvažuje takto: druhá světová válka skončila před 70 lety. Nejsme v Radě bezpečnosti OSN. Nemáme jaderné zbraně. Platili jsme reparace Izraeli a obětem holokaustu. Se svými vinami za druhou světovou válku jsme se vyrovnali tak poctivě jako nikdo jiný. Teď už jsme dlouhá léta úctyhodný člen mezinárodního společenství, máme demokracii a právní stát a jsme jedna z největších ekonomik na světě. Nastal čas, abychom zastávali jednu z vedoucích politických pozic v Evropě. To neznamená, že by chtěli restaurovat meziválečné Německo, spíš se vracejí k ještě starším představám evropské rovnováhy. Ale ty se nedají realizovat, dokud jsou v Evropě přítomné USA. Kdo nám může pomoci vytlačit USA z Evropy? Naši evropští přátelé? Ne, nikdo, kdo by Německu pomohl vyřešit americký problém, tu není - kvůli německé historii i s veškerým respektem k posledním 70 letům. Kdo tedy může pomoci? Rusko. A tak se stal jedním z nejvýznamnějších spojenců tohoto typu německých elit díky svému chování a své váze Vladimir Putin. Měřítkem specifických kritérií, jež se ve vztahu k Rusku prosazují, je třeba to, že na nedávné oslavě svých narozenin stál Gerhard Schröder vedle Matthiase Warninga, přítele Vladimira Putina, ředitele rusko-německého projektu Nord Stream, předtím ředitele ruské pobočky Dresdner Bank, a ještě předtím špióna Stasi. Bývalo obtížně představitelné, aby německý exkancléř a bývalý předseda SPD, jedné ze dvou největších stran, stál na veřejnosti veřejně vedle bývalého důstojníka Stasi. Je to nový prvek.

A teď Putin žije přesvědčením, že má poslání. Že mu nebesa svěřila historický úkol sjednotit rozdělený národ, něco jako osvobodit svatá místa, tedy dosáhnout navrácení Krymu a Kyjeva.

Jaký politický dopad může mít to, že se západní sankce dotknou zájmů a životního stylu bohatých Rusů?

Pokud se ptáte, zda tyto elity mohou ovlivnit politický proces v Rusku, moje odpověď zní jednoznačně ne. Šance toho je nulová. Ještě před anexí Krymu a ukrajinskou válkou byl politický režim v Rusku velmi autoritářský, v jistém smyslu polototalitní. Neexistovala skupina, která by se moci vtělené v Putinovi mohla stavět na odpor a přinutit ho, nebo mu radit, aby něco udělal proti své vůli. A teď Putin žije přesvědčením, že má poslání. Že mu nebesa svěřila historický úkol sjednotit rozdělený národ, něco jako osvobodit svatá místa, tedy dosáhnout navrácení Krymu a Kyjeva. A srovnávat toto poslání s jakousi osobní újmou nějakých boháčů je prostě nepředstavitelné. Ani dříve neměli velký vliv na jeho rozhodování, protože všichni tito lidé vděčí za své postavení jemu, ne svému vlastnímu úsilí. Není možné jmenovat jedinou osobu, která by pronikla do vyšších pater ruské politiky a moci vlastním přičiněním. Medveděv, Sergej Ivanov, Igor Ivanov, Lavrov, Timčenko, Kovalčukové – na koho si vzpomenete, všichni mu jsou zavázaní. Nikdo z nich si nemůže dělat naděje něco nárokovat nebo jen argumentovat. Ani předtím si toho nemohli moc dovolit. Ale teď, po Krymu, se povaha politického režimu podstatně změnila. Není to ani prezidentská republika, je to jako císařství, slovanská džamahírije. Nikdo se mu nemůže postavit na odpor. Takže kdo utrpí nějaké škody, může se možná dočkat nějakého odškodnění – Putin slíbil, že bude kompenzovat sankcionované bance Rossija ztráty z rozpočtu. Ale nezmění to jeho politickou koncepci nebo zahraniční politiku.

Neopírala se ale Putinova legitimita o to, že se zlepšovala životní úroveň velkého množství Rusů?

To je důležité. Ale zaprvé v posledních pár letech se životní úroveň přestala zvyšovat. Nastala stagnace. Od minulého července trvá recese. Průmyslová výroba klesá. Ale jak tato měnící se ekonomická situace ovlivňuje politickou konstelaci? Mnoho lidí předpokládá, že ekonomické obtíže se mohou transformovat v politický neklid. Já předpovídám, že ne. Taková očekávání jsou založená na praxi demokratických či polodemokratických zemí. V silně autoritářských nebo totalitních zemích to funguje jinak. Podívejte se na Kubu – ohrozilo padesát let úpadku a strádání moc bratrů Castrových? Ne. Podívejte se na Severní Koreu. Ohrozilo sedmdesát let devastace a hladovění moc dynastie Kimů? Ne. Putinův režim jistě není ve stejné kategorii jako režim Castrů nebo Kimů, nicméně převodový mechanismus mezi ekonomickým strádáním a politickou podporou byl zlomen. Propagandistická mašinérie je účinně využívána ke kompenzaci toho konce růstu životní úrovně – zatím. Jak dlouho to tak může vydržet, netuším. Moje předpověď je, že to tak může nějaký čas pokračovat i při hospodářské recesi. Lze ji také prezentovat tak, že ekonomické potíže jsou výsledkem západních sankcí. Takže to lze použít k mobilizaci politické podpory proti Západu, proti anglosaskému světu. My jsme nevinní a americký imperialismus se nás snaží potrestat za to, že se snažíme znovunastolit historickou spravedlnost.

V obou těchto případech Klaus prostě reprodukuje Putinovu propagandu. Neumím vysvětlit, proč to dělá.

Znáte Václava Klause?

Ano.

Nevím, jestli víte, že se nechal vyfotografovat 9. května na recepci na ruském velvyslanectví na s oranžovočernou svatojiřskou stužkou na klopě, takovou, jakou nosí proruští teroristé na východní Ukrajině.

Ano, viděl jsem tu fotografii.

Jak byste mu vysvětlil, že se mýlí, když vinu za ukrajinskou krizi svádí výhradně na Západ?

Václava Klause znám dlouho. Myslím, že vykonal velmi důležité dílo jako ekonomický reformátor, jako ministr financí, premiér i prezident. Jeho postoj k Vladimiru Putinovi osobně a k jeho zahraničněpolitickým dobrodružstvím je ale pro mě absolutně nepochopitelný a šokující. Vedli jsme spolu zevrubnou diskusi o rusko-gruzínské válce. Otevřeně tvrdil něco, co je vyložená lež. Tvrdil, že Gruzínci napadli Rusy. Studoval jsem rusko-gruzínskou válku pět let, studoval jsem ty nejpodrobnější popisy a dokumenty o průběhu rusko-gruzínské války. Vím velmi podrobně, jak se válka připravovala, kdo vystřelil první a kdo koho zabil. Klaus to všechno ví. Nicméně několikrát veřejně řekl, že to byla Gruzie a Saakašvili, kdo napadl Rusko. Čtyřmiliónová Gruzie napadla stočtyřicetimilionové, jaderně vyzbrojené Rusko? Tak určitě. Měli jsme o tom velmi intenzivní diskusi, ale on trvá na svých názorech. S Ukrajinou je to stejný příběh. Tvrdí, že Ukrajinci vyprovokovali Putina k tomu, aby se zmocnil Krymu. To, jak všichni víme, je bohapustá lež. V obou těchto případech Klaus prostě reprodukuje Putinovu propagandu. Neumím vysvětlit, proč to dělá. Ale je to naprosto šokující od jakéhokoli významného politika v Evropě, zejména českého politika, jehož země zažila něco podobného v letech 1938-39 a 1968. Je to naprosto šokující.

Přejít na diskusi