Odepisované tanky jsou zpět. Trend ukázalo Rusko

Není to zase tak dávno, co byla média plná tvrzení, že tanky jsou jen zastaralí „dinosauři“, pro něž na moderním bojišti už není místo. Velká část vojenských i civilních odborníků sice říkala pravý opak, většina médií jim ovšem začala naslouchat až v květnu letošního roku. Příčinou je prezentace nového ruského tanku T-14 Armata, který jasně dokazuje, že Moskva pořád počítá se silnými tankovými útvary pro různé druhy konfliktů. Nelze se tedy divit, že reakce „zbytku světa“ v oboru tanků na sebe nenechaly dlouho čekat.

Ještě jednou je nutno konstatovat, že ono časté tvrzení o koncepční zastaralosti či nevhodnosti tanků bylo už nejednou důkladně a přesvědčivě vyvráceno. Nasazení obrněnců NATO v Iráku a Afghánistánu či izraelské operace v Gaze prokazují, že vhodně upravené a správně nasazené tanky představují velmi efektivní zbraně právě v asymetrických válkách, o kterých se hovořilo jako o prostředí údajně zcela nevhodném pro tanky.

Kombinace ničivé síly, pancéřové ochrany a terénní pohyblivosti, kterou tanky nabízejí, pořád nemá adekvátní náhradu či konkurenci. Oblíbené tvrzení, že tanky jsou (např.) v boji ve městě příliš zranitelné (jelikož každý pěšák může doslova z ramene odpálit protitankovou raketu), ve skutečnosti postrádá elementární logiku. Když jsou tanky tolik zranitelné, která vozidla potom nejsou? Co jiného by si tedy armády měly pořizovat?

Ozbrojené síly řady západních zemí podlehly „okouzlení“ expedičními operacemi, při kterých se dává důraz na rychlé rozmístění. To pak vyžaduje co nejlehčí obrněná vozidla, která se dají snadno dopravit vzduchem. Proti lehce vyzbrojenému protivníkovi to možná stačí, jenže Irák i Afghánistán ukázaly, že nepřítel se umí učit a rozšiřuje svůj arzenál, takže řada „expedičních“ vozidel začala zaznamenávat vzrůstající ztráty. A v boji s nepřítelem, který by používal i těžší techniku, by situace byla nepochybně ještě horší.

Zanedbávání tanků šlo koneckonců ruku v ruce s představou, že symetrické konflikty jsou věc minulosti. Události na Ukrajině a na Středním Východě ale přinesly nepříjemné „probuzení“ a opětovné zamýšlení nad důležitostí tanků. Prezentace ruského tanku T-14 Armata tedy nebyla v tomto smyslu úplným systémovým zvratem, protože řada armád začala v tichosti uvažovat o „renesanci“ tanků už dřív. Letošní květen má spíš symbolickou úlohu, kdy se o této záležitosti začalo hlasitě hovořit i v širším veřejném prostoru.

Tak např. německý parlament již na konci roku 2014 vyzval k zahájení projektu nového tanku Leopard 3. Německé ministerstvo obrany ho formálně rozeběhlo koncem května 2015 a díky fúzi německé zbrojovky KMW a francouzské firmy Nexter lze očekávat, že nový tank, jenž se začíná rodit, bude poptáván i armádou Francie. Dá se předpokládat, že se tanky nové generace objeví i ve Velké Británii a pochopitelně také v USA.

Zpoždění a snahy západních zemí hodně kontrastují se situací v Asii, protože země jako Čína, Japonsko, Jižní Korea, Indie či Pákistán s rozvojem tanků nikdy nepřestaly, což se odráží také v jejich ambicích na světovém trhu. Nový ruský tank T-14 Armata se tak patrně potká s řadou soupeřů. A konkurenční boj už zjevně vypuknul. Na zprávy, že o nákup T-14 jeví velký zájem Čína, překvapivě ostře odpověděla čínská zbrojovka NORINCO, která použila kritiku ruského obrněnce coby základ reklamy na svůj tank VT-4.

Bez větší pozornosti většiny médií zůstaly zprávy ze Srbska, které rovněž chce vyvinout nový tank jménem M-20UP-1. Futuristicky vypadající obrněnec si zjevně „vypůjčil“ některá řešení, jež se objevují na T-14, zejména umístění celé osádky v korbě. Srbsko začíná v poslední době získávat na trhu poměrně zajímavé úspěchy, takže pokud nový tank skutečně vyvine, mohl by zvláště pro země třetího světa představovat zajímavý artikl.

Za zmínku ještě stojí, že perspektivní srbský tank má kráčet „ruskou“ cestou také v tom, že by měl představovat univerzální podvozkovou platformu pro celou řadu různých vozidel. To jistě bude patřit mezi největší devizy ruského projektu Armata; kromě tanku T-14 jsme se už mohli seznámit i s těžkým bojovým vozidlem pěchoty T-15, které má fungovat jako doprovod tanků a díky své odlišné výzbroji jim pomáhat v boji s některými specifickými hrozbami. Právě toto je pro úspěšné nasazení tanků (nejen) ve městě nezbytností.

Těžká vozidla pro pěchotu na základě tanků ale nejsou ruským vynálezem, jelikož tato idea se původně zrodila v Izraeli. Jeho armáda úspěšně nasazuje několik typů, mj. obrněnce Achzarit, postavené paradoxně na podvozcích kořistních tanků T-55, a modernější obrněnce Namer, jež vznikly na základě takřka příslovečně odolných izraelských tanků Merkava. Armády a zbrojní firmy západních zemí by měly vyvodit poučení a navrhnout nové tanky i s ohledem na to, aby umožnily konstrukci odvozených pěchotních obrněnců.

Z tohoto hlediska je třeba posuzovat i otázku budoucích tanků pro Armádu ČR, která má dnes třicet modernizovaných tanků T-72M4 CZ. Jejich životnost končí kolem roku 2030, takže v té době musí být jasno ohledně náhrady. Mezi zvažovanými řešeními má údajně velkou podporu odkup použitých tanků Leopard 2 od Bundeswehru. Je však otázkou, zda má v roce 2030 cenu kupovat tank, jenž zahájil službu v roce 1979.

Perspektivnější by tedy možná bylo připojit se k některému z projektů nových tanků v zemích NATO, z nichž prvním je už zmíněný Leopard 3. České zbrojní firmy by nepochybně měly co nabídnout v úloze subdodavatelů, což dokázaly mj. při modernizaci T-72 či při vývoji nových kolových obrněnců. V některých oblastech, jako je dynamický pancíř a ochrana proti zbraním hromadného ničení, patří Česko na světovou špičku.

Lze si představit kritickou situaci, kdy by bylo (ať už z jakéhokoli důvodu) třeba velice rychle zvýšit počet moderních tanků v AČR, popř. zařadit těžká bojová vozidla pěchoty. Pak by bylo nejspíše nutné obrátit se na soukromé firmy, jako je Excalibur Army, která nyní vlastní daleko více tanků (zvláště T-55 a T-72) než armáda. Odkoupená vozidla by se poté musela urychleně modernizovat či přestavět; zde se ideálně nabízí spolupráce s Izraelem, který by z těchto tanků zajisté rychle dokázal vytvořit obdobu obrněnců Achzarit.

Pokud ale taková krizová situace nenastane, není téma českého tankového vojska úplně akutní a nemusíme přijímat jakási ukvapená řešení. Česká republika může několik let klidně sledovat situaci na trhu s tanky, vybírat a hodnotit různé možnosti. V každém případě by mělo platit, že vedle okamžité cenové dostupnosti tanků by se měl brát ohled i na dlouhodobější perspektivy, tedy mj. na modernizační potenciál konstrukce, možnost odvození těžkých pěchotních vozidel a v neposlední řadě na zapojení českého průmyslu.