1

Klídek na Albertově

Dvě připomínky sedmnáctého listopadu, které se ve skončivším týdnu konaly na pražském Albertově, přinesly dva velice kontrastní zážitky. Ani jeden z nich si ale netroufnu označit za radostný.

V úterý, kdy se tam sešli příznivci Miloše Zemana, Bloku proti islámu a dalších spřízněných organizací a bojůvek, to byl sraz jaksi přespolních. Lidí, kteří nezapadali mezi budovy vysokých škol a ústavů, těžké a majestátní, vyzařující trochu topornou vážnost vědy. Muži a ženy, kteří i tam přišli poslechnout hlavu státu si na Albertově mohli připadat jako na nepřátelském území. Sami často zdaleka, geograficky i životní zkušeností, jež ve tvářích nemála z nich zanechala stopy své nepřízně.

Přišli tam vedeni nějakou silnou emocí, často asi strachem nebo naštvaností, pocitem odstrčenosti od světa, který se proti nim spikl, v němž na jejich úkor jakýmsi záhadným způsobem spolupracují bankéři v kuloárech a „nájezdnické hordy“ na gumových člunech, a ta „jejich pravda“ je potlačovaná. Lidé hrdě se hlásící k insigniím komunistické lidové armády a záměru všechno to tu „vyčistit“. Zachmuření pánové a výrazným hlasem promlouvající ženy, společné jim bylo odmítání a pocit ohrožení. Lidé na pódiu s tou emocí pracovali, pokládali se do toho společně sdíleného dramatu, v němž jde přeci o všechno, hrozí katastrofy a zároveň existence, pro niž je jindy třeba těžké hledat smysl, v tom kontextu získává na významu. A společně vnímaná hrozba může ospravedlňovat slovní agresi a nenávist, pro niž by se legitimizace jinak hledala dost těžko. Zklamání, obavy, strach, ale taky zachmuřeně radostné přivolávání chvíle, kdy se začne kácet les a budou létat třísky.

Zato včera přišli „domácí“. V celkem hojném počtu se na Albertov dostavilo české měšťanstvo, aby v „náhradním termínu“ oslavilo svátek svobody a demokracie. Lidé zdvořilých mravů, často s dětmi. Soudě podle ohlasu na sociálních sítích si akci docela pochvalovali, byla prý velice důstojná. To tedy byla. Důstojná až na půdu. Pokud Miloš Zeman mluvil v souvislosti s loňským sedmnáctým listopadem o „řvoucím stádu“, působil zástup ze včerejška jako jeho opak, shromáždění beránků. Ten usedle a přívětivě působící zástup si přitom na Albertov možná taky přinesl nějakou emoci – třeba naštvání na to, jakým směrem a jak daleko hlava státu posunuje hranice přijatelného, znepokojení tím, co se ve společnosti děje a třeba i chuť s tím něco dělat. Rozplynula se ale v té všeprostupující důstojnosti. Při poslechu sledu projevů akademických funkcionářů si jeden mohl připadat jako ve vysokoškolské aule, kde se už hodně dlouho netopilo, a kde vlídní pedagogové oslovují studenty při nějaké interní školní slavnosti. Kultivovaně, jistým způsobem zkušeně a blahosklonně, taky nevzrušeně a nevzrušivě, pár přátelských slov kolegyním a kolegům z akademického světa. Školní dojem ze shromáždění byl asi nejsilnější ve chvíli, kdy děkanka pražské Filosofické fakulty zvala shromážděné na semináře v rámci Týdne diverzity. V té úzkostlivě nekonfrontační atmosféře, shromáždění dychtivě reagovalo na každou narážku nebo alespoň náznak narážky, moc se jich k němu nedoneslo, výjimku představoval snad jen závěrečný projev studentky Marty Harasimowiczové, plamenný přiměřeně situaci. V den státního svátku na Albertov dorazili lidé, již žijí v přesvědčení, že se svět hroutí. Včera jako kdyby se navzájem utvrzovali v tom, že se vlastně nic neděje. Byli svědky vítězství důstojnosti nad naléhavostí. V proslovech více řečníku se připomínalo dávné heslo „kdo, když ne my, kdy, když ne teď“. Tak dobře. My a teď. Ale co?

Hesla:

/
komentátor ECHO24.cz

Žije v Praze, poprvé publikoval v Kritické příloze Revolver Revue, pracoval v Lidových novinách, české sekci BBC, časopise Týden, opět v Lidových novinách, nyní v Echo24.cz. Od roku 1990 je příležitostným DJ na pražském Rádiu 1. V roce 2010 měl premiéru film Pouta podle jeho scénáře, na podzim 2013 vyšla jeho prozaická prvotina Mondschein, jeho druhou realizovanou předlohou by se letos na podzim měl stát snímek Místa.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující, před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní či takové, které odporují obecné lidské slušnosti.