Invaze čínských vojenských dronů. Jak odpoví Spojené státy?

Témata: ,

V prvním listopadovém týdnu hostilo čínské město Ču-chaj další ročník velké letecké a zbrojní výstavy China Air Show. Hlavní pozornost novinářů se soustředila na dva letouny, jež experti a fanoušci již dobře znají, a sice na „neviditelnou“ stíhačku J-20 a dopravní stroj Y-20, ovšem kromě nich nabídla akce řadu skutečných novinek. Jejich značná část patřila do oboru, v němž Čína dělá dramatický pokrok, a to mezi bezpilotní letadla.

Když se dnes mluví o bezpilotních letadlech neboli dronech, zpravidla si představíme nevelké helikoptéry s dálkovým ovládáním a kamerami, popř. větší vyzbrojené stroje, které dnes USA používají k úderům na teroristy. Podstatně menší díl zájmu připadá na fakt, že mezi výrobce a uživatele někdy překvapivě vyspělých dronů již spadají desítky států. Z bezpilotních letadel se stala jedna z nejžádanějších kategorií vojenské techniky, takže se patrně nelze divit, že Peking hodlá z narůstající poptávky v tomto sektoru maximálně těžit.

Již nyní čínské podniky jako AVIC (Aviation Industry Corporation of China) či CASC (China Aerospace Science and Technology Corporation) produkují a dodávají široké spektrum dronů. Na jedné straně leží malé stroje, které lze vypustit z ruky, zatímco na opačné straně se nachází obří Xiang Long s rozpětím asi 25 m, který se trochu podobá americkému stroji Global Hawk. Patrně moc nepřekvapí, že také jiná čínská bezpilotní letadla podezřele připomínají zahraniční vzory, zejména známé americké letouny řady Predator.

Týká se to mj. strojů AVIC Wing Loong a CASC CH-4, jejichž modernizované podoby Wing Loong II a CH-5 se veřejnosti prezentovaly na China Air Show 2016. A v jejich blízkosti stála další novinka jménem Yun Ying, větší letoun poháněný proudovým motorem, jenž pro změnu vyhlíží jako příbuzný amerického typu Avenger (alias Predator C), ačkoli nabízí o něco menší výkony a nemá takovou úroveň „neviditelnosti“.

Číňané ale představili také řadu menších novinek v tomto oboru, např. vyzbrojenou bezpilotní helikoptéru AV500W nebo „skládací“ stroj SW-6, jenž může startovat ze vzduchu, resp. dá se vypouštět zpod závěsníků velkých letadel. Kolem novinek se samozřejmě točila spousta hostů z mnoha zemí světa a již během akce bylo podepsáno několik exportních kontraktů, které mají dále posílit významnou pozici Číny v kategorií dronů.

Není příliš známým faktem, že se ČLR za několik posledních let vyšvihla mezi hlavní světové dodavatele bezpilotních vojenských letadel. Jednoznačně nejvíce bodují typy již zmíněné řady CASC CH (Cai Hong, „Duha“) a také letoun Wing Loong, na světovém trhu nabízený též pod jménem Pterodactyl. K jejich uživatelům se řadí zejména arabské a africké země, např. Egypt, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Irák a Nigérie, kromě nich Pákistán a dle čerstvých zpráv se přidaly Kazachstán, Uzbekistán a Turkmenistán.

Zmíněné bývalé republiky SSSR sáhly po čínských letounech zejména proto, že jejich tradiční dodavatel zbraní, tedy Rusko, takovými položkami v nabídce nedisponuje. Arabské státy však zřejmě hrají „čínskou kartou“ z poněkud jiného důvodu, která souvisí s další událostí, která se v oboru bezpilotních letadel nedávno odehrála. Ve většině médií si zatím nezískala moc velký prostor, což se však možná ještě změní. Zdá se, že se prezident Barack Obama hodlá „rozloučit“ další kontroverzní iniciativou s cílem zredukovat zbrojení.

Henry Ford kdysi řekl, že se nikdo nikdy neproslavil něčím, co chtěl udělat. Barack Obama se tomu vzepřel, když před lety oznámil záměr vybudovat svět bez jaderných zbraní, a aniž by to podpořil jakýmkoli konkrétním skutkem, obdržel za to Nobelovu cenu míru. Nyní na to patrně tak trochu navázal deklarací o vývozu a dovozu vyzbrojených bezpilotních letounů, která byla vydána 5. října 2016 a kterou podpořilo 40 států (včetně Česka a Slovenska). Ještě zajímavější ovšem je, které země v onom výčtu podporovatelů scházejí.

Obamova iniciativa, kterou mimochodem od začátku provázejí pochyby či posměšky naprosté většiny vojenských expertů, si klade za cíl dostat používání vyzbrojených dronů pod kontrolu, resp. stanovit pro to jakási pravidla. Vypadá to jako chvályhodný úkol, ačkoliv se samozřejmě hned ozvala i kritika, že od USA je to pokrytectví, jelikož právě americké drony dnes zasahují v mnoha zemích světa (prý) bez ohledu na jakákoli pravidla.

Ve skutečnosti se Američané při používání bezpilotních letounů řídí pravidly velmi striktními, ale ani ta nedokážou zabránit občasným omylům či civilním obětem. Každopádně platí, že jde o vysoce účinné zbraně, které kromě faktické ničivé síly přinášejí i velký psychologický efekt, protože jen máločeho se islamisté bojí tak jako nečekané smrti raketou, kterou proti nim vyšle téměř „neviditelný“ Predator. Nová deklarace v zásadě znamená, že by se těmito „americkými pravidly“ měli řídit i další výrobci a provozovatelé dronů.

Tentokrát ale Barack Obama narazil. Proti jeho iniciativě se důrazně vzepřel Izrael, který patří v oboru bezpilotních letadel mezi technologické pionýry a vůbec nejsilnější hráče. A jistě není překvapivé, že chybí také podpisy Íránu, Ruska, Indie a především Číny. Írán běžně posílá své drony organizacím typu Hizballáh, zatímco Rusové a Indové v oboru dronů pořád zaostávají, ale technický náskok Západu stahují a dovedou se rychle učit. Prokazuje to rozsáhlé a úspěšné nasazení ruských bezpilotních strojů nad Ukrajinou a Sýrií.

Z tohoto pohledu má určitě nejvyšší vypovídací hodnotu neúčast Číny, která však nepochybně onu deklaraci vítá. Z jejího pohledu totiž nejde o nic jiného než o omezení, jež na sebe uvalují západní země v čele s USA a které oslabí jejich pozici na trhu. Praktickým výsledkem by byla nemožnost dodávat drony do „problémových“ zemí a nemožnost je užívat jinak než ve striktní shodě s nepružnými normami mezinárodního práva.

Je zbytečné zdůrazňovat, že některé státy se s takovými pravidly moc nezatěžují, když jim jde o zneškodňování teroristů, pirátů či dalších asymetrických hrozeb. A právě proto si v poslední době tak dobře vedou čínské drony, protože Peking zajisté nevyjadřuje směrem k zákazníkům znepokojení o stavu lidských práv či válečných zákonů. Číně jde prostě jen o to, aby zákazník dobře platil, popř. poskytl jiné protihodnoty, např. smlouvy na těžbu surovin (což by mohl být případ nasazení letounů CH-3 proti Boko Haram v Nigérii).

Zřejmě nejde o jediný důvod, jelikož čínským strojům se daří také asi díky jejich nižší ceně a díky široké nabídce různých naváděných raket a bomb pro ně (kdežto Američané některé typy zbraní pro drony příliš exportovat nechtějí). Každopádně je však pravděpodobné, že Obamova iniciativa by tento trend jen posílila, a dokonce už se objevil odhad, že by se Číňané mohli stát největšími exportéry vyzbrojených dronů na světě.

Není ale všem dnům konec. Tato predikce totiž byla vyslovena v době, kdy mainstream médií zjevně vůbec nepochyboval, že se v lednu 2017 do Bílého domu nastěhuje Hillary Clintonová, která bude víceméně pokračovat v Obamově politice. Všechno však dopadne jinak, protože na místo idealisty Obamy přijde realista a pragmatik Donald Trump, jenž dává opakovaně najevo záměr se s Obamovou koncepcí politiky radikálně rozejít. A navíc se nijak netají tím, že hodlá postupovat s větší rozhodností mj. právě proti Číně.

Prezident Trump chce také tvrdě bojovat proti islamistům a podporovat domácí průmysl, a tak bude jistě věnovat určitou pozornost i bezpilotním letounům. Není moc pravděpodobné, že by Trump nečinně hleděl na to, jak USA (s přispěním Obamovy deklarace) přicházejí o pozice na trhu dronů a přenechávají první příčku Číně. Zmíněná iniciativa tak může být rychle změněna, zapomenuta či prostě zcela zrušena. Jde totiž o čistě exekutivní akt, který může Trump jedním škrtem pera zlikvidovat stejně snadno, jako jej Obama podepsal.

Zbrojní firmy a armády NATO i dalších amerických spojenců by to zajisté přivítaly, jelikož je jim jasné, že jejich vlády podpořily Obamův nápad prostě jen proto, že to vypadá velmi pěkně v médiích (která si toho většinou stejně nevšimla). V tomto směru má bytostný realista Trump daleko lepší pozici, jelikož zjevně chápe, že v současném nebezpečném a tvrdě konkurenčním světě mohou idealisté často nadělat víc škody než užitku.

Aktuální vydání Týdeníku Echo si můžete přečíst zde

Týdeník Echo a další naše produkty si můžete objednat zde

Z nového čísla Své viny nedokážu úplně sečíst, říká Lubomír Zaorálek

Echo týdne: He is (Parou) back ● Téma: Stará zbraň ● Svět: Startup Macron se stal monopolem ● Fokus: Nejdivnější lidé na světě ● Komentář: Muž, který znal smysl soutěžení ● Rozhovor s Vratislavem J. Slezákem: Věrný pes se podobá svému pánovi ● Kulturní tipy ● Postavy ● Styl ● Přeceňovaný a podceňovaný ● Technologie ● Aplikace ● Auto

Patriarcha a jeho sen o evropské říši Helmut Kohl: těžká politická váha ze staré školy, přispěl k vítězství Západu ve studené válce, stabilizoval Německo a nastartoval sjednocení Evropy
Johannes Gutenberg a zrod západního světa Muž, který vynalezl knihtisk, dokázal změnit a posunout svět víc než králové a prezidenti

Přejít na diskusi