Rodinám vděčnost, ale také podpora

Ekosystém společnosti je složitý a citlivý. Stejně jako v přírodě, i v něm může nerovnováha a chybné umělé zásahy způsobit obrovské škody.

Společnost si během tisíciletí navykla svěřit některé úkoly profesionálům: léčit, učit, chránit, soudit, vyrábět. Rodina, jako instituce nejstarší, si však ponechala funkce základní. Plodí a ochraňuje nové generace, předává základní znalosti, dovednosti a postoje, na kterých stojí konkrétní civilizace. Hlavní charakteristikou rodiny jsou pevné a bezvýhradné vztahy. Nikde jinde než ve fungující rodině se lidská práva, ale také korektivní mechanismy, neuplatňují přirozeněji.

Pro stát je kvalitní rodina tím nejvýhodnějším společenským prvkem. Nejen, že vstupuje na všechny typy trhů, ale spolehlivě uchovává kontinuitu generací i kontinuitu tradic celého společenství. Dobře fungující stát si může být jist loajalitou rodin, jejichž bezpečnost a další sféry života zajišťuje. Jestliže stát propadne extrémům jako je totalita, či jinak selhává, je právě rodina mikrosvětem, který odolává a přečká do lepších časů. Každému, kdo to se společností nemyslí dobře, proto rodina překáží.

Prožíváme dobu, která není příjemná. Oprávněně se bojíme o osud naší vlastní civilizace.

Nesmíme proto ničím ohrožovat prostředí, v němž každý člověk začíná. Máme neutěšené statistiky o 40 až 50 procent dětí, které nevyrůstají ve fungující rodině, ale zkusme to obrátit: 60 procent rodin se snaží co nejlépe fungovat. Veliká energie přirozených vztahů, solidarity, důvěry i ochoty k obětem dává celé společnosti zdravý fundament, na který je spolehnutí.

Stát rodinu nedokáže ani vytvořit, ani nahradit. Může jí však komplikovat život, může snižovat její prestiž, může dokonce nastavovat anti-rodinná pravidla. Proto jsme před více než rokem navrhli, aby u každého zákona byl posouzen jeho dopad na rodinu. Vláda návrh zamítla a sněmovna dosud nezařadila na program jednání.

Jsme-li takto lhostejní k rodině, kdo má mít vlastně prospěch ze zákonů, které schvalujeme?