1 Týdeník Echo

Invaze alternativních Číňanů. Kdo otevírá léčitelům bránu do Česka?

Skvělý příklad účinnosti léčebných procedur z východní Asie předvádí závěr firmu Kill Bill. Hlavní hrdinka stiskne pět akupresurních bodů na těle svého zrádného manžela, a tomu hned pukne srdce. Fascinace východní moudrostí je také důvodem, proč Češi podléhají dovozu tzv. tradiční čínské medicíny, a dokonce z ní hodlají vytvořit privilegovanou část zdravotnictví. Přední lékaři, poslanci, ministr Miloslav Ludvík prosazují zákon, který zajistí Číňanům a jejich léčitelům nejlepší podmínky v celé Evropě.

Vynález předsedy Maa

Od 18. století se v Evropě buduje systém léčení, který je postaven na důkazech (evidence based medicine). Umožňuje využívat k léčení pouze postupy, jejichž účinek prokazují nezpochybnitelné vědecké studie, a všechno ostatní se označuje za léčitelství. Proto se ve zdravotnictví, které je financováno z veřejných zdrojů, mohou používat jen vědecké metody.

Příznivci jiných terapeutických metod shrnutých pod léčitelství se snaží proniknout do kategorie vědecké, a tedy státem placené medicíny už od 19. století, nikdy však neobstáli ve zkoušce klinických studií ani vědeckých pokusů. Před třemi roky ztroskotal i pokus „tradiční čínské medicíny“ proniknout do systému Národní zdravotní služby (NHS) ve Velké Británii. Ministr zdravotnictví Jeremy Hunt doporučil, aby státní pojišťovna proplácela hlavní výkony čínských léčitelů, pokud „existují přesvědčivě doklady“, že to funguje. Odpovědi se dočkal rychle. „Pokud byla tradiční čínská medicína testována vědecky, nefungovala,“ shrnul výsledky debaty lékař David Colquhoun v časopisu New Humanist.

Selhala prý akupunktura i léčba bylinnými přípravky. „Akupunktura není víc než placebo,“ shrnuje Colquhoun výsledky více než tří tisíc klinických zkoumání. Obvykle se používá na léčbu bolesti, proto se studie obvykle zaměřily na to, jestli pacienti cítí větší úlevu zapichováním jehel na místa, kudy podle tradičního učení procházejí energetické dráhy, anebo když jsou vpichy náhodné. Obvykle se neodhalily významné rozdíly. Příznivci akupunktury se odvolávají na práci newyorského lékaře Andrewa Vickerse. Srovnáním 29 studií dospěl k výsledku, že menší rozdíly ve prospěch akupunktury přece jen existují, dočkal se však kritiky, že se účelově opíral o studie příznivců čínské medicíny.

Naopak bylinné léky z Číny dosud nikdo nezkoumal. Do Británie se dovážejí stovky druhů, ani jeden z nich však nebyl registrován u agentury MHRA (obdoba zdejšího Státního ústavu pro kontrolu léčiv). Agentura přitom v letech 2004 až 2014 označila 96 čínských a ájurvédských léků za zdraví nebezpečné. Někdy mohla uškodit samotná účinná droga, jindy byl přípravek znečištěn těžkými kovy.

Za romantický důkaz, že čínská medicína funguje, nejde použít ani závěrečná scéna z filmu Kill Bill. Filmová hrdinka využívala tradiční nauku, jež se předávala od mistra k žákovi.

Ovšem „tradiční čínská medicína“ není tradiční v tomto smyslu. Byla uměle vytvořena v 60. letech za kulturní revoluce, když diktátor Mao Ce-tung zlikvidoval většinu lékařů. Aby zajistil aspoň zdání zdravotní péče, předal agendu léčitelům zvaným „bosí lékaři“. Zároveň stát stanovil pravidla, jimiž se měli noví lékaři řídit. Komise složená ze západně vzdělaných lékařů tehdy shromáždila všemožné informace o různých terapiích, připomíná švýcarský sinolog Paul Unschuld. „Okamžitě vyloučili úplné nesmysly a metody odporující marxistické ideologii. Používat se směly postupy, u nichž existovala vyhlídka, že je bude možné více či méně integrovat do vědecky orientované medicíny. Výsledkem byla konstrukce, která z obřího a vzájemně rozporného dědictví lidového léčitelství využila jen velmi malou část,“ vysvětluje Unschuld v deníku Tagesanzeiger. Akupunktura se stala důležitým prvkem i díky tomu, že se dala využít ideologicky. Západní léky proti bolesti byly z pohledu čínských komunistů dokladem nevědecké buržoazní metafyziky. Není přece možné řešit vnitřní rozpory těla podáváním nějakých přípravků zvenku, do souladu se dají uvést jen akupunkturními jehlami, které zasáhnou pod kůží.

„Tradiční čínská medicína“ měla být dočasným řešením, provizorium se však dokázalo etablovat a udrželo si pozice na místních univerzitách. Posléze se stalo výnosným vývozním artiklem.

Oblíbení, ale bez kvalifikace

Expanze východního životního stylu, představ o světě a náboženství bývá často považována za doklad úpadku Evropy. Za doklad takového tvrzení může posloužit nekritický obdiv k čínskému léčitelství. Moderní medicína a její vynikající výkony jsou dědictvím osvícenské ideologie, podle níž lidský rozum může velmi přesně poznávat svět, když ho podrobí kritickému zkoumání. Přitom se předpokládá, že výsledky takového výzkumu jsou obecně uznávány. Věk rozumu však může skončit úpadkem, jakmile lidé přestanou respektovat vědecky ověřenou pravdu, ale spokojí se s vlastním míněním, i když je v rozporu se známou skutečností. „Každý má právo na své mínění, a má dokonce povinnost nenechat si nic namluvit,“ popisuje úpadkový postoj německá filozofka Bettina Stangnethová. Člověk může ignorovat několikrát prověřené výsledky bádání skupiny historiků, raději věřit dezinformačnímu webu, a ještě cítit morální nadřazenost. Nebo může dospět k názoru, že evropští lékaři lidem nepomáhají, jen chtějí co nejvíc vydělat. Proto brání „školskou medicínu“ a nechtějí, aby lidé měli přístup k účinnějším alternativám z Východu.

Tento samolibý a důvěřivý postoj mnoha Evropanů je základní příčinou toho, proč v západních zemích vyrostly desítky klinik nabízejících už od 70. let akupunkturu spojenou s akupresurou a nahříváním baňkami, bylinnou léčbu, masáže i meditace. Za čínské peníze se organizují konference, jichž se účastní evropští příznivci čínské medicíny, asijští představitelé Světové zdravotnické organizace i přední politici jako bývalý šéf Evropské komise Romano Prodi.

Přesto se Číňanům nepodařilo evropské zdravotnické systémy kolonizovat. Důvodem je prostý fakt, že úřady nemají žádný nástroj, jak kvalifikaci čínských lékařů ověřit nebo přezkoumat. Obvykle nejde vyloučit ani to, že se lékařem prohlásí člověk, jehož jedinou kvalifikací je čínská národnost. Přitom nepomáhá postoj čínské vlády, podle níž se může „tradiční čínskou medicínu“ naučit lékař jenom v Číně.

Vstup asijských terapií tedy probíhá jako kompromis na dvou úrovních. Některé techniky si osvojili evropští lékaři, kteří provozují třeba akupunkturu jako doplňkovou léčbu bolesti. Například v Česku se akupunktura používá od 50. let, protože její původní verzi přivezli lékaři z korejské války. V některých zemích včetně Velké Británie jsou výkony „evropských akupunkturistů“ placeny i ze zdravotního pojištění. Vedle toho si otevírají praxe čínští lékaři, případně terapeuti vychovaní v kurzech na evropském území. Jejich vzestup ovšem významně omezuje fakt, že je odmítají platit zdravotní pojišťovny. Při snaze získat peníze z veřejných systémů se čínská medicína zatím nejdál dostala ve Švýcarsku. Do roku 2012 se Švýcaři mohli připojistit na čínskou medicínu a tři další léčitelské obory, konkrétně antroposofickou medicínu, homeopatii a fytoterapii. Od roku 2013 běží pětileté zkušební období, při kterém se alternativní obory hradí ze základního pojištění. Nadále však jsou placeny jen výkony klasických lékařů s evropským vzděláním, kteří mají v léčitelství odpovídající kurz.

Trik se zdravotními sestrami

K největšímu přelomu v přijímání čínské medicíny se schyluje v České republice, která již oznámila, že chce rezignovat na evropská pravidla. První krok podnikla Fakultní nemocnice Hradec Králové, jež začala předloni provozovat čínskou ambulanci. Díky ministerské výjimce zde mohou léčit dva čínští „lékaři“. S další iniciativou následoval letos v březnu předseda zdravotního výboru sněmovny Rostislav Vyzula (ANO). Do zákona o vzdělávání sester prosadil přílepek, který do seznamu nelékařských zdravotnických profesí zapisuje terapeuta a specialistu tradiční čínské medicíny s titulem bakaláře, respektive magistra. Při dalším schvalování v horní komoře Parlamentu má přílepek problémy, protože se proti němu postavila Česká lékařská komora i všichni děkani lékařských fakult. Proto ministerstvo zdravotnictví uvažuje, že výuku převezmou zdravotně-sociální fakulty například v Ústí nad Labem. „Akreditovaný vzdělávací program bude vytvořen ve spolupráci s partnerskými čínskými univerzitami, které se budou na zajištění studia podílet přednášejícími odborníky,“ vysvětluje záměr mluvčí ministerstva Štěpánka Čechová. Absolventi mohou ve studiu pokračovat na čínské univerzitě.

Ještě důležitější je zápis čínských terapeutů do seznamu zdravotnických povolání. Tím se otevírá v legislativě okno, jak čínskou medicínu platit z veřejných zdrojů. Zdravotník zapsaný do seznamu vykonává podle zákona zdravotní službu – a tu už mohou pojišťovny hradit. Mluvčí Čechová sice tvrdí, že čínské procedury „nebudou hrazeny z veřejného pojištění“, pokud ovšem novela zákona o sestrách projde, stačí, když o proplácení rozhodne správní rada libovolné zdravotní pojišťovny.

Hlavní námitkou proti čínské medicíně jako regulérní součásti českého zdravotnického systému není fakt, že nejde ověřit kvalitu čínských lékařů. Vážnější je, že peníze za alternativu z Dálného východu mohou chybět jinde. Evropská agentura pro léčivé přípravky zahájila registraci léku Spinraza, jenž může významně prodloužit život pacientům se spinální svalovou atrofií. Při této nemoci ubývá svalstvo, člověk ztrácí schopnost pohybu a může mu vypovědět dýchací ústrojí. V Česku se s touto chorobou ročně narodí cca deset dětí, některé zemřou do dvou let, při lehčím průběhu a kvalitní péči se mohou dožít 30 až 50 let. Spinraza má průběh nemoci výrazně zpomalit, přitom je v prvním roce léčby třeba sedm injekcí, v dalších letech stačí po jedné. Protože se jedna ve Spojených státech prodává za 125 tisíc dolarů, přijde začátek léčby jednoho pacienta na 20 milionů korun, milionové částky jsou však potřeba i v dalších letech.

Hesla: ,

Vážení diskutující, před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní či takové, které odporují obecné lidské slušnosti.