Vinařský zákon je děsivým příkladem komunikace ministerstva

Přestože se zdá na první pohled jako největší problém novely zákona o vinařství a vinohradnictví regulace prodeje sudových vín, která rozděluje nejen výrobce a prodejce vín, ale i výrobce vín mezi sebou, provází proces novelizace zákona celá řada závažných kroků, které nemají s formálním zněním zákona souvislost. Ukazují na metody, kterými se dnes v naší zemi zákony přijímají.

Ve standardním legislativním procesu by se nemělo stávat, že je předkládaná podoba zákona poté, co prošla diskusí o navrhovaném znění, zásadním způsobem změněna. Pokud ale k tomu přece jen dojde, je zcela nepřijatelné, aby byla zásadně změněná podoba bez dalších připomínek opětně předložena a schválena. V případě novely vinařského zákona navíc zpracovalo ministerstvo zemědělství tolik verzí, že v době schvalování na vládě nemohl nikdo reálně vědět, zdali jde o tu správnou variantu. To svědčí nejen o amatérismu předkladatele novely, ale také o jeho aroganci, neboť mu ani podnikatelé dotčení zákonem, ale ani zákonodárci nestojí za to, dát jim své úmysly alespoň formálně na vědomí.

Vzhledem k tomu, že poslední podoba neustále přepracovávané novely neprošla klasickým procesem přes legislativní radu vlády, postrádá text evidentně vazbu na jiné právní dokumenty, včetně podmínek obchodu se státy EU. Administrativní komplikace spojené s dovozem vína na území ČR lze jednoznačně hodnotit jako netarifní překážku zahraničního obchodu s EU. Zařazení vinoték do kategorie výrobců vín je podle některých právních názorů v kolizi se živnostenským zákonem. Nepochybně nejen uvedené příklady prokazují neschopnost stávajícího vedení ministerstva zemědělství domýšlet důsledky navrhovaných zákonů. Novela vinařského zákona není zdaleka jediným případem.

Vrcholem arogance, ale i diskriminace kohokoli, kdo může mít jiný názor než ministr zemědělství, je forma komunikace ministerstva nejen ohledně vinařského zákona. Ministr Marian Jurečka totiž zakázal svým úředníkům účast na odborném semináři, jehož cílem bylo informovat vinaře a prodejce vína, tedy podnikatele přímo dotčené zákonem, o důsledcích přijaté novely. Některých seminářů ke stejné novele se ale ministerstvo zúčastňuje a samo je i organizuje, což znamená, že si ministr a ministerští úředníci vybírají, komu informace poskytnou, a komu ne. Dělítkem je již nějakou dobu souhlas či naopak nesouhlas s ministerskou politikou, což vede k selekci na rovné a rovnější, přesně v duchu předlistopadového dělení společnosti. Pokud k tomu připočítáme celkové zaměření zemědělské politiky současného ministra, který usiluje o reinkarnaci předlistopadového pojetí socialistického zemědělství, měli bychom se všichni děsit dalšího budoucího vývoje.