To je jen textilka, mlžili Izraelci o jaderném reaktoru
Odtajněné dokumenty
NOVÉ
Americký Národní bezpečnostní archiv odtajnil víc než půl století staré dokumenty, které vnášejí další světlo do počátků pečlivě utajovaného nukleárního programu, který Izrael dovedl – byť stále neoficiálně – k vlastnictví atomových bomb. Z dokumentů například vyplývá, jak Izraelci své jaderné ambice úspěšně skrývali i před spojeneckými USA. A materiály také připomínají, kdo Izraeli především pomáhal: Francouzi a Norové.
Psal se rok 1960. Administrativě amerického prezidenta Dwighta D. Eisehnowera zbývalo do konce už jen pár měsíců, svět byl uprostřed studené války a pár let po suezské krizi, která zamíchala mocenskými kartami nejen na Blízkém východě, ale i na globální politické scéně.
Bylo to někdy na konci července 1960, kdy se USA poprvé dozvěděli o tom, že Izrelci v Negevské poušti nedaleko Dimony v tichosti budují nukleární reaktor. Podle jednoho z dokumentů, které nyní publikoval americký univerzitní Národní bezpečnostní archiv (NSA), tuto informaci americké ambasádě v Tel Avivu předal jeden americký technik, kterému se s tím zase svěřil jistý izraelský byznysmen.
O pár měsíců později – v září roku 1960 – přelétá shodou okolností kolem Dimony ve vrtulníku tehdejší americký velvyslanec Ogden Reid, který je na „vzdušné“ inspekci různých rozvojových projektů, na nichž se USA v Izraeli podílely. V helikoptéře s ním jsou nejen další lidé z ambasády, ale i jeden z vysoce postavených izraelských představitelů: šéf odboru pro zahraniční pomoc z ministerstva financí Addy Cohen. Když se jej velvyslanec zeptal, co že se to u Dimony staví, Cohena to zaskočilo, ale nevyvedlo z role: „To je textilka.“
Nebyla to vlastně úplná lež. Nedaleko se totiž továrna na výrobu oděvů skutečně nacházela. Američané se o tom, že inkriminovanou stavbou je jaderné zařízení, utvrdili až v prosinci téhož roku. V jednom z dobových odtajněných dokumentů je Cohen někdy z té doby citován, proč přišel s výmyslem o textilce: „Byla to naše verze.“ A zároveň už tehdy přiznával, že zařízení nakonec může sloužit i k vojenským účelům, a to jako „odstrašující prostředek“ vůči arabským nepřátelům.
Jak v doprovodném textu na internetových stránkách NSA připomínají autoři studie o počátcích izraelského jaderného programu, slovní kamufláž s textilkou sice vešla později ve známost, teprve díky nově odtajněným dokumentům se ale nejspíš podařilo objevit její prapůvod. A dokonce se podařilo získat i svědectví Addyho Cohena, nyní 87letého, žijícího nedaleko Tel Avivu, ale stále s dobrou pamětí. „Když jsme letěli severně od té stavby, tak jsem na otázku velvyslance Reida nebyl připraven,“ vzpomíná Cohen. „Asi jsem tedy o tom projektu mluvil jako o textilce mluvil první, ale nebylo to nic plánovaného.“
Šikovný Šimon Peres
Eisenhowerova administrativa byla z izraelského kličkování rozzuřená, o čemž svědčí i další z dobových dokumentů, který zachycuje komunikaci mezi ministerstvem zahraničí ve Washingtonu a americkou ambasádou v Tel Avivu. Postupně se ale Američané s existencí jaderného zařízení v Dimoně smířili – a nakonec i s tím, že není určené pouze k „výhradně mírovým účelům“, jak se tehdy snažil veřejně přesvědčovat tehdejší izraelský premiér David Ben-Gurion. Postupně ale začali i Izraelci uznávat, že bylo chybou pravou povahu zařízení v Dimoně před americkými spojenci tajit, což dokládají další, některé již v minulosti zveřejněné dokumenty.
Začátek izraelského jaderného programu se datuje do poloviny 50. let, jeho zahájení nařídil právě Ben-Gurion. A jak připomínají autoři z NSA, pověřen přípravami byl tehdy 32letý Šimon Peres, veterán izraelské politiky a do loňského roku prezident židovského státu. Peres se nelehkého úkolu zhostil znamenitě. Izraelci se o atomovou pomoc obrátili hned na několik zemí zároveň, zvláště, aby měli větší manévrovací prostor.
Nakonec jim pomohli hlavně Francouzi – dodávkou jaderného zařízení – a Norové, od nichž (nakonec přes Velkou Británii), získali těžkou vodu nutnou pro chod reaktoru. Součástí plánu byla i civilní jaderná spolupráce s USA v rámci amerického programu „Atoms for Peace“, což mělo v izraelských představách poskytovat krytí.
Na veřejnost se informace o vojenském charakteru jaderného zařízení u Dimony dostaly až později, v roce 1986. Zběhlý (a poté izraelskými agenty unesený) nukleární expert Mordechaj Vanunu tajně vyfotil vnitřek zařízení a komponenty bomb, což následně přetiskl britský list The Sunday Times. Podle expertních odhadů tehdy Izrael disponoval zhruba 200 jadernými náložemi.
