NOVÉ

Drahé jídlo, pivo měsíčně. Nadšení v Luhansku vyprchává

,

Na východě Ukrajiny

Témata: , , , ,

Boje na Donbase neodčerpávají jen peníze ze státního rozpočtu Ukrajiny, ale i válečné nadšení z řad civilistů ve dvou samozvaných „republikách“. Po roce střetů s vládními vojsky je totiž v baště separatistů citelný nedostatek všeho – od potravin a léků až po sklenice s pivem. Zboží, které je přece jen k dispozici, je navíc drahé, protože se pašuje z Ruska a pašeráci si pochopitelně účtují vysoké přirážky.

Přestože boje na Donbase zuří už déle než rok, tržiště ve východoukrajinském Luhansku vypadá na první pohled normálně. Místní lidé zde prodávají čerstvou zeleninu ze zahrádky, nové oblečení, léky, pivo a dokonce i exotické ovoce. Při pozornějším pohledu se však ukáže, že zboží je na místní poměry nápadně drahé, uvádí ve své reportáži Rádio Svobodná Evropa (RFE/RL).

Aby se totiž potraviny a další zásoby mohly dostat až k prodejním pultům trhovců, musejí do odříznuté bašty separatistů přicestovat ze zahraničí. A vzhledem k tomu, že hranice mezi dvěma povstaleckými „republikami“ a prokyjevskou částí Ukrajiny je z obou stran pečlivě hlídaná, musí obyvatelé Donbasu v mnoha případech spoléhat na Rusko.

Kreml na Donbas pravidelně vysílá takzvané „humanitární“ konvoje, které kromě vojenského materiálu pro separatisty dovážejí i potraviny a další předměty, jež můžou v případě nouze využít i civilisté. Veškerý nadstandard si ale obyvatelé Luhanska a okolí musí kupovat od ruských pašeráků. A ti si podle zkušeností reportérů RFE/RL v poslední době účtují přemrštěné ceny.

„Dříve, tak před rokem, byly věci mnohem jednodušší,“ svěřil se muž jménem Vladimir, který na tržišti prodává rajčata ze zahrady. „Ceny byly nižší. Měsíčně jsem za léky – potřebuji oční kapky – utrácel asi třináct dolarů… Teď je to za měsíc zhruba 32 dolarů,“ popisuje Vladimir jak nedostatek zboží v kombinaci s lidskou chamtivostí vyhnal ceny nahoru.

‚Zatím nějak přežíváme,‘ říkají místní

Lidé na Donbase musejí investovat tolik peněz do potravin a léků, že jsou až nesmyslně vděční za jakýkoli nadstandard. „Je studené. Tak to mám rád,“ pochvaluje si místní muž jménem Jurij, který se zrovna poctivě napil ze sklenice s pivem. Litr piva se na tržišti prodává za 32 hřiven (přibližně 37 korun), což pro obyvatele Ukrajiny není zrovna málo. „Tohle je teprve asi čtvrté pivo, které mám tento rok. Vždycky si dovolím jednu sklenici, když mi přijde penze,“ popisuje Jurij svoji finanční situaci.

Právě penzisté patří na Donbase mezi nejohroženější skupiny obyvatel. Kyjev totiž krátce po vypuknutí povstání přestal na východ země odesílat důchody, sociální dávky a platy pro zaměstnance státní správy. Do celé záležitosti se tak muselo vložit Rusko, které začalo důchody a další výdaje hradit alespoň zčásti.

Vzhledem k tomu, že Kreml musí řešit řadu problémů na domácí půdě se však důchody omezovaly jen na existenční minimum – důchodci na Donbase, které už dříve oslovil server The Daily Beast často uváděli, že si musí vystačit s 25–30 dolary (přibližně 650 korun) na měsíc. Lépe na tom však nejsou ani lidé v produktivním věku – ve dvou povstaleckých „republikách“ kvůli bojům z velké části ustala jakákoli hospodářská aktivita.

Lidé na Donbase se tak snaží přežít jak to jen jde, přičemž se každý stará především sám o sebe, v lepším případě o svou rodinu. V rozhovorech s novináři často přiznávají, že je jim jedno, jestli má pravdu Kyjev nebo Moskva – přejí si hlavně co nejdřív ukončit bojové operace a vrátit se do normálního života. To ostatně dokresluje i slogan, kterým místní lidé často odpovídali reportérům Rádia Svobodná Evropa na otázku, jak jde život. „Zatím nějak přežíváme,“ zní.

Čtěte také: Nadšení na Donbasu vyprchalo. A ochladla i Moskva

Prchli z Ukrajiny za lepším. Na Sibiři je čekaly plíseň a nevraživost

Přejít na diskusi