Český mediální mor se šíří na Slovensko

Nejdůležitější noviny na Slovensku se, jak známo, jmenují SME. Od devadesátých let jsou u našich sousedů něčím jako symbolem svobodného ducha v novinařině. Vznikly z deníku Smena poté, co po něm natáhla ruku tehdejší mečiarovská garnitura. SME měl v posledních téměř dvaceti letech u našich sousedů postavení srovnatelné s postavením Mf DNES tady, hlavní rozdíl bylo ono veteránské povědomí získané za Mečiara. I tento rozdíl zřejmě bude patřit k důvodům, že když teď o nákup SME usiluje finanční skupina Penta, je kolem toho ze strany nakupovaných křik a ze vstupu oligarchů do médií, jež prostor bývalého Československa sune civilizačně na východ respektive na Balkán víc, než se zdálo, dělá  konečně společenské téma. (Všímají si toho už i Financial Times, viz článek Czech media oligarchs consolidate press powers ze 7. října.)

Situace v Bratislavě včera večer nebyla úplně jasná. Do dneška 50 procent společnosti vydávající SME drží firma RBGV, titíž Němci, kteří loni Andreji Babišovi prodali českou Mafru, a 50 procent domácí podnikatel Peter Vajda, svým způsobem garant redakční nezávislosti. Němci s Pentou, skupinou známou z kauzy Gorila, už několik měsíců jednali o prodeji své „ideální poloviny“. Obchod je na spadnutí, právě dnes Vajdovi zaniká opční právo zbylých 50 procent odkoupit, ale je nepravděpodobné, že by jej využil nebo vůbec mohl využít. Penta by pak v podílu po Němcích držela většinu (partnerem při akvizici jí má být SITA, Slovenská tisková agentura), celkově by tedy byla „jen“ menšinový vlastník. O možnostech a chuti této dravé skupiny ovlivňovat SME a hlavně vystupovat jako vlastník vlivných novin však ani v této mírnější variantě nemůže být pochyb.

Oproti loňskému nakupování na českém mediálním trhu je slovenská situace jiná v tom, že zatímco Babiš nakonec sáhl po úplně jiné oběti, než která se třásla obavami, a skutečná oběť byla paralyzovaná úlekem a na kolektivní odpor nebylo ani pomyšlení, tady je králíček jistý dopředu – a ve SME se už dopředu formuje odpor. Podle neoficiálních odhadů osm až deset jmen klíčových pro úspěch novin v minulých letech hrozí odchodem. Šéfredaktor listu Matúš Kostolný se vyjádřil, že jestliže až dosud průnik oligarchů do novin probíhal bezhlesně, tentokrát bude průběh jiný.

Kostolný zřejmě narážel především na předchozí mediální akvizice Penty ze srpna letošního roku. Z bratislavského týdeníku Trend ani z listu 7PLUS až na jednu výjimku bezprostředně nikdo nepodal výpověď, a v obou médiích se teď vedle obsahu vytváří i dojem, že se vlastně nic neděje. Sebevědomé vyjádření Kostolného mu podle dostupných informací někteří kolegové ve slovenské novinářské obci poněkud zazlívají jako výron povýšenecké mentality, místo aby ocenili, že je to projev sebevědomí vůči magnátům, kteří si dříve netušeným tempem rozparcelovávají mediální scénu. Jeden známý ze SME mi před časem řekl následující: Jsme na ráně. Loňská zkušenost z Čech je jasná. Nákup Mladé fronty a Lidovek nepřinesl Babišovi žádné společenské náklady. Ukázalo se, že redakce se nebouří, že magnát kvůli tomu nemá hanbu, kterou by musel všude vysvětlovat. Příklady táhnou.

V České republice se skutečně s výjimkou Pavla Šafra, tehdy šéfredaktora Reflexu, kolem jehož majitele Babiš loni na jaře kroužil také, nikdo v médiích poctěných zájmem oligarchů o žádnou preventivní sebeobranu nepokusil. I proto se oligarchizace médií a potažmo státu (viz Partnerka Křetínského bude dohlížet na soudce a žalobce) nestala společenským tématem, i proto se tu zaměstnáváme takovými dramaty okresního formátu, jako je uvalování vazeb na Iva Rittiga, proto není vidět, jak se z České republiky v rostoucí míře stává eldorádo několika miliardářů.

Pokud se disidentská skupina ve SME  odhodlá odejít před Pentou a založí nový projekt, bude mít na rozdíl od nás, co jsme se místo kolektivního bouchnutí dveřmi od Babiše jednotlivě vytráceli, do startu zaslouženě zakladatelskou legendu o nepoddajných.

Přejít na diskusi