Když na stadion přijede tatínek ve velkém bílém mercedesu

Když se v neděli začalo lavinově šířit video z nějakého ponurého zaplivaného baru, ve kterém se slavný kapitán z Nagana a současný reprezentační trenér Vladimír Růžička vyvléká z nějakého handlu, mohl jeden věřit, že si nevzal půl milionu korun, aby udělal radost jednomu tatínkovi, který má doma ne zrovna nejtalentovanějšího hokejistu.

Člověk se intuitivně štítí těch ambiciózních otců, kteří si do svých nadáním průměrných chlapečků (i holčiček) implementují své vlastní sny o velkém vítězství na mistrovství světa a navzdory průměrnosti vlastních dětí hledají jakýkoliv způsob, aby svého syna prosadili do útoku, nebo aspoň třetí lajny. V klasické situaci přijíždějí před stadion v obrovském bílém mercedesu, se špičatými botami a v kožené bundě narvané pětitisícovkami, řvou zmatené pokyny na celé kluziště a poté se odeberou někam, kde na ně není vidět, a dohadují pro svou ratolest výhodnější podmínky. Scénář se může opakovat na tenisovém kurtu nebo fotbalovém trávníku, sponzorské dary dobře zabezpečených tatínků lítají ve všech prestižních sportech. Mají kompenzovat nedostatek výkonu a talentu. Někdy se této jednoduché a přímočaré metodě daří víc, jindy méně, většinou rozhoduje v situacích, kdy stojí proti sobě rovnocenné varianty.

Slušný člověk se také odmítá šťourat v pokoutně pořízených nahrávkách, které mají sloužit ke sprostému vydírání a diskreditaci. Je toho všude plno, často v účelově sestříhaných verzích, úmyslně vytržené z kontextu. A bohužel to pořád dobře funguje.

Oba tyto parametry má i případ trenéra hokejové reprezentace, který je o to nepříjemnější, že vypukl několik týdnů před mistrovstvím světa. Všechny tyto okolnosti ale musejí jít stranou. Vladimír Růžička nepatří, jako většina hokejistů, k brilantním řečníkům, to ostatně od sportovců nikdo ani nežádá, přesto ale jeho vysvětlení přesvědčivé není. A vůbec nejde o to, zda se mu ze situace podaří vybruslit hrou na půjčku. Všichni dobře víme, že korupce se u soudu velmi těžko prokazuje. Všichni také dobře víme, že oba nejpopulárnější sporty, hokej i fotbal, jsou prorostlé kšefty a dohodami a řídí je lidé pohybující se na hranici podsvětí. Taky si každý dovede představit, jaký by měla aféra průběh, kdyby se do podobné situace dostal někdejší neoblíbený trenér fotbalové reprezentace Michal Bílek. Už druhý den by ho všichni zařízli jako podsvinče. Jenže právě proto, že na videu je v nedůstojné pozici zlatý hoch z Nagana a úspěšný reprezentační trenér, je situace ještě horší. Je to sice klišé, ale opravdu má být pro ty mladé kluky vzorem, člověkem, který dokazuje, že ve sportu rozhoduje výkonnost a talent, nikoliv pokoutně předávané peníze. Zkusme si taky představit, jak by se to řešilo na západ od Prahy, třeba v Berlíně. Český hokejový svaz se k problému staví jako v běloruském Minsku. A pokud to česká veřejnost přijme, potvrdí, že boj s korupcí funguje jako politické heslo, nikoliv jako problém, který by někdo chtěl opravdu řešit.