Mezi Ukrajinou a Ruskem
Na záběrech z Ukrajiny můžeme někdy vidět moderně vyhlížející obrněná vozidla, která nijak nepřipomínají designy ze sovětské konstrukční školy. Jedná se o produkty firmy Streit Group, která v tomto oboru patří mezi nejúspěšnější značky. Pokud ovšem začnete hledat podrobnější informace, záhy zjistíte, že idylický obraz, který o sobě tato společnost šíří, má k realitě velmi daleko a že kolem ní existuje řada podezřelých otázek.
Společnost vznikla roku 1992 v Kanadě, kde ji vytvořil Guerman Goutorov, emigrant z Ruska a bývalý pracovník policie. Firma se zabývala a dosud zabývá stavbou pancéřovaných vozidel pro nejrůznější zákazníky. Na počátku byla montáž pancéřování na nejrůznější civilní vozy od luxusních limuzín po nákladní auta, aby vznikly automobily pro VIP, vozy k dopravě cenností a zásahová vozidla pro policejní jednotky. Nešlo tedy o nic mimořádného, neboť takové firmy působí takřka všude (u nás třeba přeloučská SVOS).
Dramatická změna se ale dostavila v novém tisíciletí, hlavně pak po vypuknutí asymetrických konfliktů v Iráku a Afghánistánu. Armády západních zemí záhy zjistily, že postrádají obrněná vozidla, která dovedou plnit hlídkové a doprovodné úkoly a jsou odolná proti minám a dalším výbušným nástrahám. Tak vznikla kategorie MRAP (Mine-Resistant, Ambush-Protected) a do vývoje a produkce se pustily desítky společností, jelikož poptávka se pohybovala v tisícových počtech. Stranou nezůstala ani značka ruského emigranta.
Streit Group ovšem zvolila trochu zvláštní strategii. Místo uspokojení požadavků států NATO se rozhodla soustředit na trhy v zemích třetího světa, zejména v Asii a Africe. Kromě poboček v USA či Velké Británii si tak otevřela podniky mj. ve Spojených arabských emirátech, Iráku, Afghánistánu, Pákistánu, Malajsii, Nigérii či Egyptě. Dnes o sobě tvrdí, že je vůbec největším dodavatelem obrněných automobilů na světě.
Portfolio Streit Group už dávno netvoří jen obrněné limuzíny či dodávky, protože její nabídka zahrnuje řadu vojenských designů. Ty sahají od lehkých terénních automobilů na podvozcích, které se kupují od firem jako Ford či Toyota, až po těžké typy MRAP se šesti či osmi koly, jež fakticky odpovídají armádním obrněným transportérům. Streit Group údajně staví 500 vozidel měsíčně a prodává je do desítek států, avšak své zákazníky nejmenuje a díky zaměření na třetí svět se dlouho dokázala udržovat mimo zájem novinářů.
Příliš pozornosti nevzbudila ani v roce 2009, kdy zahájila kooperaci s ruskou firmou KAMAZ a otevřela si filiálku v Rusku. Bylo to přece období Obamova „restartu“ vztahů USA a Ruska, kdy se značně rozšiřovala spolupráce západních a ruských zbrojovek. Ostatně i sám Goutorov vystupoval vždy přísně apoliticky, a tak na rozdíl od řady jiných emigrantů nevyvolal nelibost Kremlu a jeho podnikání v Rusku nikdo nebránil.
Situace se ovšem značně změnila v roce 2014, kdy propukly boje na východě Ukrajiny. Náhle bylo produktů firmy Streit Group takřka „všude plno“, neboť ukrajinské ozbrojené síly začaly odebírat její lehké obrněnce Spartan a Cougar, jež licenčně staví tamní automobilka KrAZ. Ta dodává i podvozky pro nová těžká vozidla kanadské firmy, která podle postav z oblíbené série animovaných filmů nesou groteskní jména Shrek a Fiona.
Společnost ruského emigranta, pořád udržující spolupráci s ruskou značkou KAMAZ, se tudíž velice paradoxně zařadila mezi hlavní dodavatele ukrajinských ozbrojených sil, zejména nově vybudované Národní gardy. K fotografiím z Ukrajiny, které ze začátku mohly posloužit i jako reklama, se ovšem v následujícím roce přidala i pozornost jiná, ne zrovna žádoucí. V červenci 2015 totiž řecké úřady zadržely její transfer obrněnců (mj. typu Typhoon na šasi KAMAZ) do Libye z Emirátů, kde má Streit Group největší výrobní linku.
Vozidla zřejmě směřovala k sekulární Libyjské národní armádě, a tak bylo v podstatě v zájmu Západu nechat dodávku proběhnout, ale na Libyi je stále uvaleno zbrojní embargo. Možná i to byla příslovečná „poslední kapka“ pro úřady v USA, které již několik let vyšetřovaly dodávky z filiálky Streit USA do třetího světa. V září 2015 proto dostala společnost pokutu 3,5 milionu dolarů za opakované porušení pravidel zbrojního exportu.
Streit USA totiž prodávala i skutečně vojenské obrněnce schopné odolávat i střelivu z těžkých kulometů, což je kategorie, která vyžaduje speciální vývozní povolení. Právě ta v řadě případů chyběla, případně byla vydána na základě falešných údajů. Vozidla značky Streit Group se tak dostala ke koncovým zákazníkům, o nichž neexistují spolehlivé údaje. Objevuje se podezření, že v Africe, Afghánistánu či jihovýchodní Asii dnes jezdí v těchto obrněncích někteří bossové narkomafie a „warlordi“, ne-li dokonce šéfové teroristů.
Pod hledáček médií se ale dostalo i angažmá Goutorovovy firmy na Ukrajině. Spousta vozidel značky Streit Group totiž směřuje k pluku Azov, jehož většinu pořád tvoří přívrženci extrémních nacionalistů, a to i ze západní Evropy. Fotografie těchto vozidel, na kterých je namalovaný symbol „vlčího háku“, tedy tradiční emblém ukrajinských nacionalistů (a současně symbol spolupráce s nacisty), asi nejsou pro image firmy úplně ideální.
Zajímavá je ale i skutečnost, že navzdory tomu stále existuje partnerství Streit Group s ruskou značkou KAMAZ. Vysvětlení by mohl nabízet tichý boj, jenž již několik let probíhá v ruském vojensko-průmyslovém komplexu a do něhož je zapojena i zmíněná ruská automobilka. Jedná se v zásadě o to, zda bude ruský průmysl spolupracovat se západními zbrojovkami, nebo jestli bude za každou cenu usilovat o nezávislost. Bývalý ministr obrany Serďukov prosazoval onen první postoj, kdežto nynější ministr Šojgu podporuje druhý.
Jistě tedy nepřekvapuje, že automobilka KAMAZ náleží do onoho prvního tábora, často užívá zahraniční součásti a dodává své podvozky západním značkám. Naopak její hlavní konkurent, firma Ural (součást konsorcia GAZ), zdůrazňuje čistě ruský původ svých vozidel. A právě teď se hraje skutečně o mnoho, neboť v rámci projektů Tajfun a Tornado obě automobilky soutěží o zakázky na tisíce obrněnců pro ruskou armádu.
Je známo, že část ruského vojensko-průmyslového komplexu není příliš nadšená z toho, jak se Rusko zapojilo do konfliktu na Ukrajině a jaké následky to má. Především zbrojní embargo ze strany Západu zastavilo řadu slibných projektů a několika ruským zbrojovkám hodně pokazilo jejich plány. Dokresluje to paradoxní situace značky Streit Group, jež vyniká o to víc, když se vezme v úvahu původ jejího majitele. Je každopádně velmi pravděpodobné, že tato společnost bude muset úřadům několika zemí ještě leccos vysvětlovat.
