TÝDENÍK ECHO

‚Kdo si koho urve, toho si zkasíruje.‘ Uprchlická mafie v akci

Reportáž z ostrova Lesbos

Témata: ,

Člun se ztěžka blíží ke břehu. „Alláhu akbar,“ rozléhá se po pláži poblíž městečka Skala Sykamineas. Mužské tělo zmizí na okamžik ve vlnách, po chvíli se na boku raftu vynoří ruka. Táhne. Táhne člun, na kterém sedí snad padesát lidí. Když narazí na dno, dotknou se nohy uprchlíků poprvé půdy Evropské unie. Pak se lidé sesunou k zemi vyčerpáním.

Jabran Khoure se ještě drží na nohách, celý promočený. Třese se zimou, mne si zarudlé oči. „Byl jsem otrok. Otrok ve 21. století! Copak ta cesta mořem, ale to předtím…“ říká Syřan přerývaně. „Mafie, ti pašeráci v Turecku. Mafie. Šest dní jsem měl pistoli u hlavy. Nutili nás tahat lodě na kopec a zase dolů,“ říká z posledních sil. Jabran Khoure zaplatil za tuhle cestu 1200 dolarů. „Je tam víc těch gangů. Prali se o nás, střílelo se tam. Chápete, nejsme pro ně lidi, jsme pro ně peníze. Kdo si koho urve, toho si zkasíruje,“ říká.

Vykuchat loď

Ozve se rána. Mužská ruka prořízla nožem gumový člun. A už ho kuchá, jako rybu. Uprchlíci ještě ani nevystoupili, a už se tu dva muži chopili motoru, teď pářou bok člunu a vykosťují aluminiové desky. A už tu je i muž s kanystrem, pro zbylý benzin. „Podívejte, jak jsou rychlí! Co s tím budou dělat?“ Ta otázka tu visí ve vzduchu. Jisté je, že tyhle části mají hodnotu pár stovek dolarů, záleží na kvalitě plavidla. Bezcenná plastová kůže lodi na místě zůstane.

Na ostrově Lesbos je tohle nyní denní rutina. Nejdřív se na třpytném moři objeví něco jako tečka. Oranžová. Záchranné vesty. První ji vidí ti chlapíci, kteří sedí v místních tavernách a pozorují moře dalekohledy. Pak se úzká cesta zvíří prachem, nazlátlým v ostrém slunci. Sběrači motorů jsou na místě obvykle jako první. Za nimi záchranáři, plavčíci ze Španělska, Norska, humanitární pracovníci, lékaři z Francie a Izraele, kamery.

Celou reportáž a další původní fotografie najdete v aktuálním vydání Týdeníků Echo.   

Přejít na diskusi