ROZHOVOR

Začíná střet společenských tříd, říká poradce Thatcherové O’Sullivan

Týdeník Echo

Témata: ,

Rok 2016 otočil řadu klíčových zemí Západu směrem, jaký si málokdo dokázal představit. Lidé na klíčových postech nebyli schopni velký společenský zlom včas poznat a reagovat na něj. Britský komentátor, spisovatel, bývalý výkonný ředitel Rádia Svobodná Evropa, poradce a autor projevů Margaret Thatcherové John O’Sullivan je přesvědčen, že je to jen začátek nové éry. Do Prahy přijel před Vánocemi přednášet na Centrum transatlantických vztahů vysoké školy CEVRO Institut. Při té příležitosti poskytl Týdeníku Echo rozhovor.

Rozhovor byl publikován v Týdeníku Echo. Jeho celou verzi si můžete přečíst na stránkách EchoPrime nebo v Týdeníku Echo po zakoupení předplatného  v našem internetovém obchodě zde.

Jsou všechny ty voličské revolty reakcí na to, že elity zdegenerovaly v pseudoelity, protože je nikdo není ochoten následovat? A v té izolaci se propojily do bizarních aliancí, v nichž se sešly dříve soupeřící skupiny velkých nadnárodních společností a globálních neziskových komplexů – jako v Americe proti Donaldu Trumpovi?

Vypadá to tak. Ale jsou to velmi nové fenomény, při jejichž prozkoumávání je potřeba být opatrný. Když si na jedné straně vezmete finančníky z velkých dravých investičních bank a na druhé aktivisty z neziskových institucí, najdete u nich podobné rysy. Mají společné zážitky. Potkali se na stejných univerzitách. Tam si našli své životní partnery a přátele. Přestože v některých společenských soubojích formálně stojí na opačných stranách střetu, znají se, rozumí si a sdílejí své světy. Mají stejné zkušenosti a je tam stále ten fellowship, to, že od univerzity patří k jedné partě. To hraje podstatnou roli, i když se pak potkáváte jako protivníci. Mají z té doby formované podobné kulturní zájmy a předsudky. Čtou podobné knihy, dívají se na podobné filmy. Mají společný pocit, že oni jsou ti vyvolení, civilizovaní, kultivovaní lidé, které by měli ostatní následovat. Ten pocit vyvolenosti je výrazně spojuje. To přesvědčení, že jsou meritokratickou elitou. Jejich společným zájmem je co nejvíc omezit demokratickou kontrolu nad jejich rozhodováním a místo toho zvýšit moc jejich třídy. Obsadili klíčové instituce a snaží se zvyšovat jejich moc proti demokraticky voleným vládám. Klasickým příkladem jsou vyšší soudy. Vlády na to bohužel velmi často přistupují. Dávají moc různým nevládním organizacím, aby zastupovaly v rozhodování lidi, vůči nimiž nemají vůbec žádnou legitimitu. Koho proboha ty neziskovky reprezentují? Vůbec nikoho, případně své sponzory, jimiž jsou často velké firmy, které si tím kupují dobré společenské jméno a klid od ataků těch neziskovek.

V čem se to v poslední době změnilo? Donedávna byla značná část ekonomické elity, především finančníci a právníci, konzervativní.

Nepodceňujte společný zájem. Společnost bývala vždy rozdělená na společenské třídy a to rozdělení se odráželo v politice. Různé strany hájily zájmy různých tříd. To se vždycky projevovalo v bytostně politických tématech, jako jsou sociální dávky, veřejné služby a daně. Mezi těmi zájmy se hledaly kompromisy. V poslední době se do politiky začala čím dál víc míchat moralistní témata. Máte povinnost recyklovat. Máte povinnost zajišťovat sociální standardy pro lidi, kteří nejsou občané vaší země. Ta kulturní elita to vnucuje jako morální normy, které by měl každý mít povinnost dodržovat. A je velmi těžké se bránit něčemu, co nastoluje vaše společenská třída, k níž cítíte příslušnost. Lidé chtějí jít s většinou své společenské vrstvy. Proto se to také odráží v médiích. Většina novinářů jsou všude v západních zemích levičáci. Když to nesdílíte a nemáte úplně sebevědomou a odvážnou náturu být svůj, necítíte se pak ve své společenské vrstvě dobře. Idea společného zájmu společenské vrstvy se přesunula do moralistní roviny. Nejvyšší vrstva, která má moc, vyznává hodnoty, jež s ní ostatní třídy nesdílejí. To, co právě sledujeme, je nový střet společenských tříd. Tentokrát se neodehrává na poli ekonomických zájmů, ale morálky.

Proč tu elitu ovládly levicové a progresivistické morální hodnoty a představy o světě?

Nestalo se to ze dne na den. Je to hodně dlouhý proces, trvající desítky let. Procházel různými vzestupy a pády, ale až teď si lidé toho odtržení začínají naplno všímat. Teď se jen postupně propracovali do institucí, kde dominovali zastánci konzervativních hodnot. Klasickým příkladem jsou kdysi většinově konzervativní právníci. Dnes vidíte, jak aktivistické dokáží být v morálních otázkách soudy. Když prosazujete za srovnatelně dobré peníze nové doktríny lidských práv, je to o hodně dobrodružnější, než když rutinně hájíte zájmy klientů v obchodních sporech. Cítíte se důležitější a máte stejný životní standard.

 

Pokračování rozhovoru si můžete přečíst na stránkách EchoPrime nebo v Týdeníku Echo po zakoupení předplatného zde.

Z nového čísla Lesk a bída politické satiry. Umíme si v Česku dělat legraci z politiky?

Echo týdne: Milosrdenství po prezidentsku ● Téma: Piš, ať můžu vydírat ● Komentář: Čeští lumíci pochodují do eurozóny ● Komentář: Prokletí jménem EET je nezvratnéRozhovor s Jiřím Fajtem: Žasli jsme, jak jsme byli šťastní ● Esej: Emmanuel Barack Macron ● Esej: Nakažlivá hamižnost bohatých ● Rozhovor s Richardem Lindzenem: Snad nás Trump odvede z klimatických dohod ● Recenze: Turecký sultán a kouzelné sluchátko ● Kulturní tipy ● Postavy: Caligula: všechnu moc imaginaci! ● Seriál Velcí Češi: Kancléř první republiky ● Styl ● Přeceňovaný a podceňovaný: Věra Jourová vs. Marek Mora ● Technologie ● Aplikace ● Auto

Babišova marioneta Ivan Pilný bude vypadat jako schopný a nezávislý ministr financí. A zároveň bude jen hájit zájmy svého šéfa
Nevěřte robotům, co hrají Wagnera Ridley Scott přichází s dalším filmem série o Vetřelci. Ale tohle se fakt nepovedlo, vznikl nezamýšleně směšný snímek

Přejít na diskusi