Ruský homo economicus asi bude jako každý jiný
Vzpomeňme si, jak zněly některé reakce na na intervenci ČNB na konci loňského roku. Někteří politici obviňovali ČNB z machinací, jedno občanské sdružení podalo žalobu. Hlasy z lidu mluvily o ožebračování, o tom, že bankéřům v radě je s jejich platy úplně jedno, kolik stojí rohlík a jaké ožebračení důchodců devalvace znamená. A to se kurz koruny k euru pohnul z 25,80 na 27.
Kurz rublu k dolaru se za letošní rok vyšplhal z 35 rublů na 46. Během posledního týdne klesl o 7,9 %. Ruská centrální banka propálila něco miliard devizových rezerv, poté oznámila, že nechá kurz rublu volně plavat. Ruská centrální banka odhaduje, že za letošek odplyne z Ruska 128 miliard dolarů, dvakrát víc než za celý loňský rok. Část toho poklesu padá na vrub politické nejistotě, kterou cítí velcí západní investoři. Ale i Rusové. „Dvě největší ruské retailové banky Sberbank a VTB-24 připustily zvýšenou poptávku domácností po zahraničních měnách v minulém týdnu. VTB-24 uvedla, že poptávka vzrostla třikrát až čtyřikrát“ - to uvedla ruská státní agentura TASS.
Další, s ruskou politikou nesouvisející příčinou je setrvale klesající cena ropy. Pro zemi, která dováží daleko větší podíl spotřebního zboží než my, je to tlak, kterého si běžní občané nutně musí všimnout.
Rusku tentokrát nehrozí nic podobného jako finanční krize v roce 1998, kdy Rusko vyhlásilo bankrot na splácení vládních dluhů. Devizové rezervy má stále ještě velké a v nejbližší době ho nečekají významné splátky dluhopisů. Ale úpadek jeho hospodářství je a bude citelný. Západní sankce v té míře, v jaké míří na bankovnictví, míří právě do srdce těchto problémů. A němečtí politici, v minulých letech nejspolehlivější spojenci a nejnáruživější ekonomičtí partneři Ruska v EU, na Putina sice pozdě, ale zevrubně změnili názor a opakovaně dávají najevo, že dokud se současné ruské chování na Ukrajině nezmění, zrušení sankcí nepřichází v úvahu.
Většina našich vládních politických špiček dává najevo ze sankcí svou rozmrzelost. Neopomenou zdůraznit, že je dodržujeme jen proto, že musíme, a vyjádřit vlastní názor, že nebudou mít účinky. Ti, kteří se rozhodnou stavět do role expertů, pak poučují, že Rusy neznáme, že vydrží mnohem víc, než si umíme představit, že přece porazili Hitlera i Napoleona.
Možná. Jejich chování ale svědčí o něčem trochu jiném. Že Putinova popularita po invazi Krymu stoupla, že průměrní Rusové se napájejí z vlny národní hrdosti a jeho kurz podporují, to všechno může být pravda. Ale celá kremelská propagandistická mašinérie na produkování nereality nemůže zrušit ekonomickou realitu. Homo economicus je sice abstrakce, model vystihující jen část lidského chování, ale jako takový je platný. A Rusové mohou docela dobře být co se týče vnímání společnosti a státu zajedno s hrdou nacionalistickou rétorikou, ale v ekonomické sféře vede každý svůj vnitřní monolog, který se nenechá propagandistickým obrazem ovlivnit. Tam platí, že rubl je rubl a dolar je dolar. Souhrnným výsledkem těchto individuálních vnitřních monologů je pak ona třikrát až čtyřikrát vyšší poptávka po dekadentním, zahnívajícím, imperialistickém a homosexuálním americkém dolaru. Protože budoucnosti vlasteneckého rublu, souhrnnému symbolu ekonomické aktivity svých spoluobčanů pod vedením své vlády, ruští občané každý sám za sebe nevěří.
Orwell v románu 1984 popisoval, jak státní ideologie dokázala nastolit a vyžadovat, že černá je bílá a 2 + 2 = 5 kromě jediné oblasti – vojenského výzkumu a výroby zbraní. Tam, kde na tom závisela účinnost zbraní, kupodivu vždy platilo, že 2 + 2 = 4. My k tomu dnes můžeme přidat ekonomiku. Ruská ekonomika, jakmile do ní jednou byly vpuštěny reálné tržní vztahy a reálné peníze, je imunní vůči propagandě – ne proto, že by to tak Kreml chtěl, ale proto, že to prostě jinak nejde, pokud Putin nechce zavřít hranice a obnovit socialismus. Takže například data ruské centrální banky jsou dosud považována za věrohodná.
Z tzv. hlubokého vhledu některých expertů poučujících nás o duši ruského mužika vlastně vychází absurdní obrázek: titíž lidé, kteří tvrdí, že na Rusko nebudou mít sankce žádné dopady, jsou zároveň evidentně přesvědčeni anebo nás aspoň chtějí přesvědčit, že na nás budou mít sankce dopad katastrofální. Opravdu může existovat takový rozdíl v lidských mentalitách, že může ve dvou zemích vést k úplně opačným důsledkům? Možné to je. Ale ten troj- až čtyřnásobný nárůst poptávky po cizích měnách napovídá, že tomu tak ve skutečnosti nebude.
