Konec Ukrajiny začal

komentář dne

Dalo se očekávat, že invaze začne přes víkend. Mimo jiné proto, že přes víkend je snazší sehnat protestující dav, zvlášť když je placený, jak se na Ukrajině v poslední době ukázalo.

V sobotu nastoupili do akce "zelení muži" – vojáci bez označení, zato s kompletní výzbrojí a výstrojí, z níž by se dalo usuzovat, že na Ukrajině je mimořádně snadné si pořídit zbraně a že ruští vojáci šmelí se svými novými samopaly AK-100 o sto šest – kdyby tedy někdo vážně chtěl věřit tomu, že jde o místní dobrovolníky, a ne o jednotky z Ruska. Role dobrovolníků je podpůrná, staví barikády, zřizují silniční kontroly a hlídají obsazené úřady v neděli, když se zelení muži stáhnou do ústraní.

Ukrajinská prozatímní vláda je na východě zjevně nemilovaná. O tom svědčí jak poznatky novinářů, kteří se do povstaleckých bašt dostali, tak i fakt, že úřady včetně policejních stanic padly snadno – snad až třetina policistů se přidala k povstalcům, ostatní se vesměs vytratili. Rovněž není překvapením že její armáda a policie je zjevně neschopná. Pokus znovu získat kontrolu nad Slavjanskem skončil fiaskem, při němž přinejmenším jeden ukrajinský voják padl a několik dalších bylo zraněno.

Pro nedělní ultimatum prezidenta Turčinova – dal teroristům čas do pondělního rána – a jeho slibovanou rozsáhlou vojenskou akci to nevypadá dobře. Ale jaká taky může být armáda v zemi, jenž je jednak zkorumpovaná a jednak věřila, že ji žádné klasické vojenské nebezpečí nehrozí, neboť její bezpečnost je koneckonců garantována memorandem z roku 1994, podepsaným Ruskem, USA a Británií?

Na ruském postupu je fascinující cílevědomost a akceschopnost. Rusko používá propagandu, diplomacii, ekonomiku, tajné služby i armádu v jedné bezešvé operaci. Západ z toho vůbec nemůže popadnout dech. V rovině tvrdých fakt je hlavním zdrojem jeho úspěchu to, že Západ by sice raději spíš zachoval územní celistvost Ukrajiny, ale do boje za to - stejně jako v případě Gruzie - nepůjde. A Kreml to ví.

V rovině psychologické pak naši optiku nejvíc mate, že Rusům ve skutečnosti nevadí, že jejich propaganda je nevěrohodná. Nevadí jim, že je zjevné, že dobrovolníci mají zbraně a výcvik, kteří by si žádní dobrovolníci bez zahraničního sponzora pořídit nemohli. Nevadí jim, že Ukrajinci v posledních týdnech zadrželi na ukrajinském území několik ruských vojáků a agentů, což jistě mohou prezentovat na zasedání Rady bezpečnosti OSN, jež Rusko nechalo včera v noci svolat.

Nevadí jim, když vyjde najevo, že vůdce doněckých povstalců je ruský občan, bytem v Jefremovu v Tulské oblasti. Nevadí jim, že opakování scénáře z Krymu je předvídatelné až běda. To pobuřuje Západ, pro něž je dnes modelovou situací konfliktu soudní spor. Když se u soudu káže, že jste lhali, poškodí to vaši věrohodnost a zhorší vaše celkové šance. Ruskou modelovou situací není soudní proces, ale válka. Nelžou proto, aby někoho obalamutili, ale aby z nich šel strach. Aby si protivník uvědomil, že tím, že bude jejich propagandu vyvracet, je od cíle neodradí.

Ukrajinský stát nebudí mnoho respektu a soucitu. Zjevně sklízí ovoce dlouhých let nezodpovědnosti a cynismu jeho elit. Ale jak by si v hypotetické situaci soustředěného rozvratného tlaku vnější mocnosti poradily jiné země? Přesvědčení o tom, že nám nic nehrozí. Starost o bojeschopnost armády někde na periferii pozornosti. Despekt k demokratické vládě, neschopné a rozkrádané oligarchy. Nepřipomíná vám to něco?

Přejít na diskusi