Bod zlomu. Začátek konce Andreje Babiše

Andrej Babiš je naprosto unikátní fenomén polistopadové politiky. Srovnávat ho s čímkoliv, co mu předcházelo, je silně zavádějící. Jsou to paralely, které nesedí. Už jen proto, že žádnému z jeho předchůdců zleva zprava by neprošlo, co dosud Babišovi procházelo. Těch podezření a vyšetřování má na krku tolik, že žádný jiný politik by neustál jediné z nich. A to včetně jeho koaličních partnerů Bohuslava Sobotky a Pavla Bělobrádka. Představa, jak Sobotka zůstává ve funkci poté, co ho evropský úřad proti podvodům OLAF vyšetřuje kvůli podezření z dotačního podvodu, je úplně mimo realitu. Babiš je stejným selháním politického systému, jakým je teď v Americe Donald Trump.

Důležitým bodem zlomu je, že se od Babiše pomalu, ale přece začínají odklánět jeho podporovatelé. Především protikorupční fond hipsterského miliardáře Karla Janečka a další protikorupční bijci typu Transparency International. Ti byli hlavními autory babišovského příběhu o tom, jak přichází On, čistý, celý v bílém. Bohatý úspěšný miliardář, který nepotřebuje krást a přišel se obětovat, aby tady udělal pořádek. Byli pro vytvoření toho obrazu stejně důležití jako američtí poradci z PSB a reklamní expert Petr Topinka, kteří to dokázali prodat veřejnosti, jež do té doby Babiše přes jeho divokou kumulaci majetku vůbec neznala.

Ten obraz padl. Jiný není. V tom je začátek konce Babiše jako důvěryhodné figury pro voliče ze středních vrstev. Ten pád nebude rychlý. Bude dlouhý. Stejně dlouhý, jako bylo vytváření obrazu čistého Andreje Babiše, který se přišel obětovat. Než se to dostane do povědomí širší veřejnosti, která nemá čas sledovat každý politický mikroposun, bude to trvat.

Jak na kariéru AB nesedí žádná paralela, pro jeho bod zlomu se jedna najít dá. Je jí Jiří Paroubek. I on byl úkaz. Funkcionářský strýc, který svou razancí a sliby rozhodné vlády pevné ruky vytáhl upadající ČSSD na post nejsilnější strany. V roce 2009 přišel památný útok vejci na pražském Andělu, při němž se ukázalo, jak velký odpor nabubřelý Paroubek v části společnosti vyvolává. To byl ten bod zlomu. Od té doby šel dolů. Pád byl pomalý. V roce 2010 ještě vyhrál s 22 procenty volby, když však do poslední chvíle veřejně čekal 35 procent. Už však neměl s kým sestavit vládu a poroučel se z politiky. Ani Babiš nespadne zítra z 25 na 10 procent.

Celý článek si přečtěte v aktuálním vydání Týdeníku ECHO