Palermo ve Varšavě. Polsko je v rozkladu
Polskem se valí vlna odposlechů důvěrných rozhovorů špiček politiky a byznysu, jakou jsme zatím nezažili. Pro lepší představu. Je to, jako kdybychom si četli, jak si při večeři povídá guvernér Miroslav Singer s ministrem vnitra Milanem Chovancem, jak by centrální banka mohla vládě pomoci s financováním rozpočtového schodku. A Singer si jako podmínku dává odchod ministra financí Andreje Babiše. Jako kdyby nám někdo naservíroval uvolněnou, přiměřeně vulgární debatu ministra zahraničí Karla Schwarzenberga se stranickým kolegou, ministrem financí Miroslavem Kalouskem. Nikoliv o děvčatech, ale o upadajících vztazích se Spojenými státy, proloženou úvahami, jací jsou Češi nesebevědomí burani. Nebo jako kdybychom poslouchali neformální rozhovor mezi ministrem financí Andrejem Babišem, jeho náměstkem Lukášem Wagenknechtem a generálním ředitelem ČEZ Danielem Benešem, glosujícím, jak prohnilý je byznys státních firem a jeho propojení s prokurátory v sousedních zemí.
Dobře promyšlený útok
Naše orgie odposlechů jsou zatím soustředěny na zákulisní hráče plus intimní konverzaci premiéra s jeho tehdejší milenkou, ředitelkou kabinetu. Pak je tady ještě jeden podstatný rozdíl. Tuzemské odposlechy jsou policejní. Ani profesionální distributoři kompromitujících materiálů jako bývalý šéf rozvědky Karel Randák zatím nedodávají do médií privátně pořízené nahrávky. U polských odposlechů zatím není jasné, kdo je vyrobil a vypustil do týdeníku Wprost. Spekuluje se o soukromnících a tajných službách. Zatím se neobjevila indicie, že by šlo o oficiální, soudem povolené policejní záznamy hovorů, jako je u nás kauza Ištvan.
Polská série odposlechů působí jako velmi komplexní, dobře promyšlený útok, který má ukázat rozklad a prohnilost systému. Míří na neuralgické body. První vlna zpochybňovala měnovou politiku centrální banky a kontrolu nad státními financemi. Druhá atlantickou vazbu, na niž se zrovna teď po anexi Krymu Poláci mentálně hodně spoléhají. Navíc předvedla tamní politickou hvězdu s velkými ambicemi Radka Sikorského, jak výsměšně a pohrdlivě mluví o svých spoluobčanech. Řeči o nesebevědomých „černoších“ mu voliči těžko odpustí. Třetí vlna míří na poměry ve státem ovládaných firmách.
V těch dosud zveřejněných nahrávkách není nic, co by bylo trestné. Pečlivě jsou ale vybírány příklady, jak se elity přinejmenším rétoricky snaží ohýbat a manipulovat systém. Přesně to lidi znechucuje. Přesně tyto zprávy, jak politici piklí mezi sebou a se spřízněnými podnikateli a manažery, u nás vytvořily atmosféru, kdy nemalá část společnosti podlehla dojmu, že tady všechno řídí Matrix, a neváhají dát hlasy Andreji Babišovi, který slibuje, jak s ním zatočí.
Vždyť, co jsou slavné fotky z Monte Argentaria? Fotky ze společných letů privátními tryskáči na tenis do Chorvatska? Právě jen dokumentace piklí v dovolenkářských destinacích. Na znechucení ze systému to ale stačilo.
„Orbán dělá Putinovi dobře“
Poslední polská odposlechová vlna se dotýká i naší petrochemie. Jacek Krawiec, šéf státního ropného holdingu PKN Orlen, ovládajícího náš Unipetrol, s nímž se ministr financí Andrej Babiš soudí o dvacet miliard korun, si v restauraci povídá s polským ministrem státního majetku Włodzimierzem Karpińskim a jeho prvním náměstkem Zdzisławiem Gawlikiem.
Krawiec popisuje spolustolovníkům, jak jsou na tom v Polsku ještě dobře ve srovnání s Maďarskem. Líčí, jak „Orbán dělá Putinovi dobře“. Pak rozebírá, jak se sešel s generálním ředitelem maďarského petrochemického holdingu MOL Zsoltem Hernádim. Musel za ním ale do Budapešti, protože na Hernádiho je toho času vydaný Chorvatskem mezinárodní zatykač, takže nemůže volně cestovat po Evropské unii. Chorvati ho viní z toho, že uplatil jejich expremiéra Ivo Sanadera při privatizaci záhřebské rafinerie INA Industrija Nafte. Sanader za to dostal deset let, z nichž už dva strávil ve vazbě. Hernádi se chorvatskému soudu vyhýbá. Proces ve stejné věci běžel i v Maďarsku.
Krawiec si s politiky povídá letos v lednu. Popisuje jim, jak se mu Hernádi chlubil, že jeho právník Abel našel cestu, jak ho vyseká. Právník šéfa MOL arogantně prohlašuje, že soud bude v dubnu, Hernádiho očistí a rozsudek bude platný v celé Evropské unii, takže už bude moci volně cestovat. Krawiec se maďarského právníka zeptal, jak si může být tak jistý. Ten sebevědomě pokývá, že si jistý je, protože žalobkyní je jeho vlastní manželka. 26. května soud skutečně šéfa MOL zprostil obvinění. Chorvati se s tím ale nesmířili a v procesu bez jeho přítomnosti pokračují.
Šéf Orlenu se ministra a jeho náměstka ptá, jestli si něco takového umí představit u nich. Náměstek jen poznamená: Možná to je, ale nevíme. Ministr si rýpne do opoziční strany Právo a spravedlnost, že Jaroslaw Kaczynski snil o takových vztazích v politice.
Korporátní kultura polských a maďarských petrochemiků nám nemůže být cizí. PKN Orlen ovládá Unipetrol a tlačí stát, aby ho pustil do Mera a Čepra, což prozatím ministři průmyslu i financí odmítli. Maďarský MOL tady nedávno přikoupil další síť čerpacích stanic a chystá se od italské Eni koupit 32,1 procenta v České rafinérské. Předkupní právo ale má PKN Orlen, jako její dosavadní většinový vlastník. Také MOL má ambici dohodnout se se státem, aby mu prodal část Mera, ovládajícího ropovody, a Čepra, spravujícího zásobníky a přimíchávání biosložek do benzínu a nafty.
V devítičlenném představenstvu MOL sedí vedle Hernádiho i bývalý šéf ČEZ Martin Roman. Vláda Bohuslava Sobotky rozhodne, jestli udělá petrochemický holding, do něhož bude patřit rafinerie, Mero a Čepro, s Poláky nebo Maďary.
