Vítězství instinktů mozku TOP 09
Volby, k nimž přišlo hned po Slovensku vůbec nejméně lidí v celé Evropské unii, vypovídají jen velmi málo o současném stavu domácí politiky i o našem vztahu ke směřování Evropy. Ani na jedno nebude mít jejich výsledek vliv. Nedá se čekat žádný otřes na domácí scéně, jaký se odehrál po tvrdé porážce sociální demokracie před deseti lety, kdy padl tehdejší premiér Vladimír Špidla.
Nejzajímavějším fenoménem se stala TOP 09, přesněji její stratég a první místopředseda Miroslav Kalousek. Topka je jedním z vítězů. Rozdíl mezi jejími 15,95 procenty a prvním ANO s 16,12 procenty je zvlášť při chabé účasti zanedbatelný.
Úspěch topky má dva hlavní motivy. První, silnější je vnitřní. Miroslav Kalousek dokázal využít nové dělící linie. Tu otevřel nástup Andreje Babiše. Začala tím úplně nová éra, kdy se poprvé v historii začala v ruském nebo ukrajinském stylu v jedněch rukách kumulovat politická, ekonomická a mediální moc. Sám Babiš hlásá, že jsme v bodě nula, všechno, co se tady 24 let dělalo, bylo špatně, a začíná cosi jako druhá Česká republika. Bez silnější kritiky mu prochází věci, které byly ještě před pár měsíci nepředstavitelné. Konflikt zájmů je to tak gigantický, že se vymyká představivosti většiny voličů.
Nemalé části společnosti se babišismus libí. Protestní hnutí ministra financí sílí a on sám je už pár měsíců nejpopulárnějším politikem. Je tu ale druhá, zatím těžko říct jak velká skupina, která se obratu k oligarchickému modelu děsí. A hledá někoho dost razantního a schopného, aby dokázal obhájit její zájmy. Té role se ujal Miroslav Kalousek. On jediný je schopen se Babišovi razantně postavit. Nemine příležitost, aby připomínal rizika s ním spojená. Snaží se vysvětlovat neuchopitelný konflikt zájmů. I Andrej Babiš to nebezpečí cítí a vyhýbá se televizním střetům s rétoricky zdatným Kalouskem. ODS se topce nesnaží konkurovat. Lidovci ani nemohou, protože sedí s Babišem ve vládě.
Ještě krátce před volbami ukazovaly průzkumy, že Babiš vyhraje se ziskem vysoko nad 20 procent. Topka přitáhla protestní hlasy proti oligarchizaci. Babišovi příznivci naopak zůstali doma, protože neměli dojem, že by v těchto volbách o něco zásadního šlo.
Miroslav Kalousek, kterého evropská politika nikdy nezajímala, a do podpory integrace ho tlačil zájem Karla Schwarzenberga, dokázal strategicky využít i evropské motivace. Dvě třetiny společnosti odmítají hlubší integraci a přijetí eura. Jenže velká část mediálních, akademických a kulturních elit naopak tlačí na další postup k politické, hospodářské, rozpočtové a dluhové unii. Tato menšina je na rozdíl od dominantní většiny velmi aktivní, téměř jistě k volbám šla. A topka se ji snaží co nejlépe obsluhovat. Lídr Luděk Niedermayer je jedním z nejhlasitějších mluvčích této menšiny. A logicky ji dokázal přitáhnout.
Úspěch topky ukazuje, jak bystře umí Miroslav Kalousek vybírat témata i lidi. Dá se čekat, že se na obou vítězných liniích bude dál profilovat.
Sociální demokraté jsou jistě rádi, že při slabé účasti udrželi s Babišem krok. Žádný zásadní vnitrostranický střet, který by přišel po výrazné porážce, se teď nedá čekat. Tyto volby rozhodně nijak nepřiblížily konec vládní koalice. Naopak ho spíš oddálily. Andrej Babiš už několikrát naznačil, že nechce žádné nové parlamentní volby dřív, než se stane hegemonem se šancí na složení jednobarevné vlády ve stylu Roberta Fica.
ODS si z volebních výsledků jistě přečte, že ji čeká těžká doba. Z jedné strany jí bere voliče topka, z druhé nastupují Svobodní. Ti se snaží profilovat jako eurokritická a ekonomicky liberální strana. V nejdůležitějších ekonomických tématech občanským demokratům bohužel chybí silný lídr, který by dokázal konkurovat Miroslavu Kalouskovi a dnes už i Petru Machovi.
