Proč se o tomhle nikdy nemělo psát?

Časopis Respekt a zprostředkovaně další média zveřejnila výši výkupného, které měl stát zaplatit za Hanu Humpálovou a Antonii Chrásteckou. Navíc prostřednictvím citace úřednického zdroje obvinil Hanu Humpálovou z úmyslů vrátit se ke svým únoscům, čímž z ní vytvořil „bezpečnostní riziko“ pro stát. V odkazu zveřejněném na webu aktuálně.cz sice zaznívá, že o jejích úmyslech mluví „pouze“ tajné služby, palcové titulky jsou ale neúprosné a každému, kdo zná alespoň trochu zákonitosti fungování médií, je jasné, jak si takovou informaci veřejnost přebere. Proč je to vše špatně?

Nechci rozebírat dopodrobna důvody, proč není ve veřejném zájmu zveřejňovat výši výkupného, které stát nebo rodina nebo kdokoliv jiný zaplatí za rukojmí. Informační embargo na výši výkupného či jeho placení nebo neplacení je ale nepsané pravidlo pro všechny tajné služby, bezpečnostní složky i politiky minimálně na Západ od nás a její zaměstnanci nevynášení těchto choulostivých informací na veřejnost respektují, stejně jako je respektují tamní média.

Proč veřejnost nemá vědět, jestli se platí výkupné? Protože oficiálně se výkupné neplatí nikdy!

Pokud by se, ať už vlády nebo třeba humanitární organizace přiznaly k jeho placení, minimálně tím podpoří další pokusy o únosy a to je jen špička ledovce.

Další věcí k zamyšlení je, co informace o výši výkupného (jako například Respektem zmiňovaných 150 miliónů za Hanu a Antonii) udělá s veřejným míněním. A to ve dvou ohledech. Za prvé – pokud se česká vláda ocitne znovu v situaci, že bude vyjednávat o propuštění jakéhokoliv českého občana ze zajetí – bude konfrontována s touto částkou a „veřejným míněním“ o tom, kolik a jestli vůbec za propuštění unesených občanů zaplatit. Stejně tak s touto částkou budou konfrontovány bezpečnostní složky z jakékoliv jiné země, které jsou v procesu vyjednávání o propuštění rukojmí, protože by bylo velmi naivní domnívat se, že si únosci, ať už současní nebo budoucí informace o výši výkupného na internetu nenajdou. Najdou a znovu najdou. Takže nezveřejňování výše výkupného není jen v zájmu nás Čechů, ale občanů kterékoliv jiné země.

Dále... a zde už se dostávám do osobní roviny, je nutné položit si otázku, jak se asi zveřejnění informace o tom, kolik museli daňoví poplatníci zaplatit za propuštění jejich dcer, dotkne rodin Atonie a Hany? A jich samotných? Zpravodajec, který informaci vypustí, i redaktor, který ji otiskne, se druhý den vzbudí a začíná pro ně další pracovní den. Hana a Antonie budou muset komentáře k této sumě poslouchat už do konce svých životů a to je z psychologického hlediska situace velice zátěžová. Věc ale může dojít i takových konců, že se jim za tuto „újmu“ bude chtít někdo pomstít.

Veřejný lynč hrozí především jedné z unesených žen, kterou Respekt, jakkoliv zprostředkovaně a možná ne zcela úmyslně, označil za „bezpečnostní riziko pro stát“. Na základě informací vládních úředníků – jména samozřejmě žádná – uvádí, že Hana trpí tzv. Stockholmským syndromem. To je velmi závažné obvinění, jehož vypuštění do světa, navíc na základě „přesvědčení“ vládních úředníků a příslušníků tajných služeb (kolika a koho konkrétně?) může mít pro Hanu zdrcující následky. Zvláště v současné situaci, kdy část veřejnosti neváhá sáhnout k násilí vůči osobám vyznávajícím islám. Určitě se vyskytnou hlasy, které budou tvrdit, že pokud se Hana chtěla spojit se svými únosci a radikalizovat, pak je to v bezpečnostním zájmu země o tom informovat.

Ano, jenže pro takový krok musí být zcela relevantní důkazy a zde vše stojí na domněnce vládního úředníka! To je velmi nebezpečný precedens. Zvláště v případě, že se Hana nemůže proti na dojmech postaveným obviněním bránit. Rodiny obou dívek po propuštění z celkem pochopitelných důvodů odmítly medializaci celého případu a je jasné, že ze strany novinářů musí i beztak čelit neustálému tlaku o poskytnutí rozhovoru. Sólokapr se tomu říká v novinářské hantýrce. To, že se Hana nechce vyjádřit nikomu k ničemu, zkrátka vypovídá o tom, že se nechce nechat zatáhnout do téhle „mediální“ hry, která pro ní může mít nebezpečné následky. To ale přeci nikoho neopravňuje k tomu vypustit do světa tak závažné obvinění. Doufejme, že jeho následkem bude nakonec jen několikadenní vzrušená debata na sociálních sítích a pro nás novináře možná námět k zamyšlení nad řemeslnou etikou.

Přejít na diskusi