Krize eura přivádí k moci radikální marxisty

Stalo se to, čeho se celá Evropa posledních pět let obávala. Krize eura, která uvrhla jih měnové unie do stavu, jemuž není přehnané říct sociální katastrofa, přivádí k moci radikály. Pro začátek zleva.

Řekové nedokázali ani na třetí pokus zvolit nového prezidenta, což podle ústavy znamená automatické rozpuštění parlamentu a vypsání nových voleb. Budou se konat 25. ledna. Velmi pravděpodobně v nich zvítězí radikální neokomunisté ze strany SYRIZA a premiérem se stane charismatický Alexis Tsipras, bývalý maoista a studentský člen promoskevské komunistické mládeže. Radikálové vedou v průzkumech s náskokem šesti procent před dosud vládnoucí novou Novou demokracií.

SYRIZA v očekávání převzetí moci už měsíce na ofenzivách šarmu objíždí investory od Londýna a Berlína po New York. Takže její ekonomické plány jsou důvěrně známé. Proto včera po ohlášení předčasných voleb prudce spadla cena řeckých akcií a prudce vyletěly úroky ze státních dluhopisů.

Tady je program SYRIZY, jak ho představili její hlavní ekonomové investorům v Londýně. Joerg Sponer, vrchní ředitel Capital Group, jedné z největších světových společností, která spravuje klientům investice za bilion dolarů, byl ze schůzky s ekonomickými experty SYRIZY Yiorgosem Stathakis a Yiannisem Miliosem konsternován a své pocity sepsal v krátké zprávě, kterou poslal do řeckých bank a obchodníkům se řeckými dluhopisy. Upozornil, že účastníci schůzek (15 až 20 správců velkých fondů) byli šokováni a „chtějí okamžitě prodat všechno, co v Řecku mají“. Program SYRIZA je podle něj „horší než komunismus“. Pokud by ve volbách získal Tsipras absolutní většinu v parlamentu (což je dosažitelné, protože vítěz získává automaticky bonus 50 křesel), bude okamžitě následovat kyperský scénář. To znamená masivní odliv peněz a kompletní zastavení investic.

„Kdyby neměli tak vážné tváře, myslel bych si, že to jsou všechno fóry,“ popsal Sponer atmosféru. A pak citoval nejlepší hlášky Tsiprasových vyslanců. „Za nejbližší spojence v Evropě považujeme Podemos (španělská radikální levice inspirovaná SYRIZA, pozn. red) a německou Die Linke. Ale jsou na nás příliš liberální. Zastavíme úspory a škrty, řekneme lidem na ulicích, aby zastavili protesty, a postaráme se o ně.“

Pak pánové představili pět základních bodů jejich programu:

1. Zastavíme humanitární krizi. Poskytneme zdarma jídlo, elektřinu, bydlení a zdravotní péči všem, kdo to potřebují.

2. Nikdo nesmí brát nižší mzdu než 750 eur čtrnáctkrát do roka. Nejnižší důchod bude 750 eur třináctkrát do roka. (Pro představu: průměrný plat v Řecku dnes dosahuje 812 eur měsíčně. Tsipras tedy chce zvýšit minimálním mzdu na úroveň průměrné. Je to podobné, jako kdyby se u nás minimální mzda zvedla na 25 tisíc korun měsíčně. Od ledna u nás bude 9 200 korun měsíčně.) Začneme přijímat tisíce nových státních zaměstnanců.

3. Rozpočet se okamžitě dostane do primárního přebytku 1 procento HDP omezením šedé ekonomiky. Když lidé budou brát těch 750 eur měsíčně, už nebudou mít motivaci si vydělávat načerno. Zrušíme všechny majetkové daně. Daně z příjmů snížíme na 20 procent, s výjimkou vysokých příjmů. Očekáváme, že z dosud neplacených daní a úniků získáme dalších 70 miliard eur ročně. Očekáváme, že poté, co převezmeme moc, poroste ekonomika o 3 až 5 procent, protože se malé a střední firmy už nebudou bát investovat, a očekáváme masivní příliv přímých zahraničních investic (tady si Sponer udělal poznámku LOL).

4. Počítáme s restrukturalizací dluhů. Evropská centrální banka koupí všechny řecké státní dluhy na 60 let a zaplatí z nich všechny úroky (Německu se v roce 1952 odpustilo 62 procent dluhů, tak proč by tuto možnost teď nemělo mít Řecko?). Řecké dluhy klesnou na 20 procent HDP do roku 2080 (dnes jsou 177 procent HDP). Očekáváme vzestup přílivu peněz z Bruselu o 5 miliard eur ročně. Nikdo nevydělá na tom, kdybychom vypadli z eura.

5. Dluhové moratorium. Nikdo nemusí splácet dluhy, které převyšují 20 procent jeho příjmů. Při zmíněných 750 eur za měsíc se tedy odpouští všechny dluhy nad 150 eur měsíčně.

Té frustraci a útěku k SYRIZA se ale nejde moc divit. Výsledky pětileté evropské záchrany Řecka jsou otřesné. Ekonomika se od začátku „záchrany“ propadla o 25,9 procenta. To je horší pád, než jaký zažila Evropa ve své nejhorší epizodě krize třicátých let. Nezaměstnanost ze svého vrcholu mírně klesla na 26 procent a na 49,3 procent u mladých. Ten pokles ale zajistil jen masivní exodus Řeků za prací do ciziny. Počet těch, kdo v Řecku skutečně pracují, se od začátku krize propadl z 4,5 na 3,5 milionů. Investice klesly o 63,5 procenta. Řecko šlo cestou tupých škrtů, žádné skutečné reformy se neodehrály, protože jim kromě odborů brání i místní oligarchové, kteří ovládají veškerá média a chrání přes ně své zájmy. V žebříčku konkurenceschopnosti Světového ekonomického fóra se Řecko za těch pět „záchranných“ let propadlo z 67. na 81. místo za válčící Ukrajinu, Guatemalu nebo Alžírsko.

Řeckem to nekončí. Srovnatelnou sociální katastrofu zažívá Španělsko, kde je bez práce dokonce 55,5 procenta mladých lidí (v Itálii 40 procent). A to opět podobně jako v Řecku tisíce lidí odešli za prací do Německa a dalších prosperujících zemí. Tsipras věří, že se mu dřív nebo později podaří za podpory frustrovaných jižanů dát dohromady neokomunistkou koalici a výrazně promluvit do rozhodování v Bruselu. Takhle před časem pohovořil při svém dalším turné v americkém Brookings Institution. „Pro to, aby eurozóna přežila, potřebujeme radikální změnu plánu, jak se dostat z krize. Nejen na řecké, ale na evropské úrovni. Ta se ale dá spustit až ve chvíli, kdy k moci v řadě zemí dostanou strany jako je ta naše. A řeknou: už toho dost. Už bylo dost toho bláznivého šetření“.

Tsiprasovi hned na Twitteru euforicky gratuloval jeho španělský parťák Pablo Iglesias, vůdce strany Podemos, která je s 18 procenty momentálně nejsilnější stranou ve Španělsku, s náskokem před vládnoucími konzervativci. Šestatřicetiletý univerzitní profesor už dělal Tsiprasovi sparingpartnera na řeckém turné a společně se inspirují latinskoamerickými vůdci radikální levice, jako je Evo Morales.

I SYRIZA je personálně vybavená akademiky s tituly PhD z prestižních univerzit. Tsiprasovým hlavním ekonomem je zmíněný Yiannis Milios, který tak šokoval londýnské finančníky. „Jsem marxista. Většina nás v SYRIZA jsme marxisté,“ svěřil se před časem Milios britskému deníku The Guardian. Milios má dva tituly PhD z ekonomie z Německa. Právě tady si hledá vzory a neváhá probouzet staré démony. Právě on připomíná, tak jako při návštěvě londýnských finančníků, že „Německu bylo na konferenci v roce 1953 v Londýně odpuštěno 50 procent dluhů, tak by to stejné měl teď Berlín udělat pro Řecko.“  

Předseda poslanců SYRIZY, slavný odbojář Manolis Glezos jde ve vyvolávání démonů ještě dál.  Když s ním před posledními volbami v roce 2012 kolega Daniel Kaiser dělal v Aténách rozhovor pro Lidové noviny, odpověděl Glezos na otázku: Jak hodnotíte chování Německa a kancléřky Angely Merkelové?
„To snad ani nepiš. Hrůza. (vytahuje z tašky Černou knihu okupace, sborník o reparačních nárocích Řecka vůči Německu, a otevírá ji – pozn. red.) Všem okupovaným státům vyplatilo Německo reparace kromě Řecka. Takže my je žádáme teď. Dva týdny po jaltské konferenci v únoru 1945 Joseph Goebbels uveřejnil článek v týdeníku Das Reich. Článek nesl titulek: V roce 2000. Obsahem článku bylo zhruba to, že všechno, co si dohodli v Jaltě, je lež. A že v roce 2000 zase Evropě povládne německá civilizace. Goebbels se netrefil jen o deset let.“ Na dotaz, jestli v tom srovnání nepřehání, zvýšeným hlasem dodal: „A vládne Merkelová Evropě, nebo ne? Ekonomicky i politicky? Jediné, co nedělá, je, že by tu byla s tanky. Ale co řekl Goebbels, se se zpožděním deseti let stalo.“ Pro Reuters už pak rovnou vypočítal, že Němci dluží Řekům 162 miliard eur.

Německý ministr financí Wolfgang Schäulbe už včera rovnou bez okolků Řekům vzkázal, že můžou na jakékoliv odpouštění dluhů zapomenout. Připoměl jim, že závazky jedné vlády v každé civilizované zemi přebírá vláda následující.

Nároky řeckých marxistů budou značnou zátěží pro Angelu Merkelovou na domácí scéně. Pro Němce je penězovod na jih velmi citlivou záležitostí a pokud kancléřka nebude vůči nářkům z Atén dost razantní, začne rychle sílit euroskeptická Alternativa pro Německa.

Eurozónu čeká souboj nervů o společnou měnu. Řečtí radikálové totiž rozhodně nechtějí z eurozóny odejít. Přes všechny potíže, do nichž se Řecko dostalo, tady má euro podle posledního průzkumu Eurobarometr podporu 63 procent lidí, proti je 35 procent. Lidé jsou přesvědčeni, že ve skutečné devalvaci, která by přišla po návratu k drachmě, by krátkodobě zchudli ještě víc než při současné „vnitřní devalvaci“, tedy škrtání platů a důchodů.

Marxisté moc dobře vědí, jak se v Bruselu a Berlíně bojí rozpadu eurozóny a nebudou váhat Merkelovou a spol. tvrdě vydírat. Příští rok jsou navíc volby ve Španělsku, Velké Británii a Finsku, na jejich výsledek může mít chování řeckých marxistů a turbulence, které vyvolá, značný vliv.

Přejít na diskusi