ČSSD stojí za holoubkem Sobotkou
Prozíravé premiérovo lavírování, obojživelníci útočí, fotbalová reprezentace v očekávání konfrontace s realitou.
Podle titulních stran soudě dnes frčí slova s předponou "re". Právo otvírá sdělením "Stát si neví rady s recidivisty", kreativnější užití předvádějí Lidové noviny: "Recykláti táhnou do voleb". Podmět toho titulku navozuje představu nějakých těch zástupců říše zvířat, spíš ne chlupaťoučkých a vůbec miloučkých, spíš by to mohli být nějací ti čapkovští mloci. A nejsou. Označení recykláti deník vybral pro politické projekty všelijakých veličin, o nichž jsme se mohli domnívat, že jsou už nadobro odepsané, a které před komunálními volbami přestoupily do jiné partaje, případně pomáhají rozjet nějakou novou. "Praha je v tomto ohledu specifická, jen odpadlíci z ODS půjdou pod hlavičkou minimálně šesti různých nových uskupení. Mnozí z nich si založili vlastní strany a jen přelakovali původní modrou tvář. Třeba bývalý pražský radní Jiří Janeček, starostové Prahy 10 a 11 Bohumil Zoufalík a Dalibor Mlejnský a desítky dalších. Pozadu nezůstávají ani pohrobci Věcí veřejných. Jejich někdejší ekonomický 'čaroděj' Michal Babák to dnes zkouší se svým exkolegou Ottou Chaloupkou jako republika pro Prahu (Brno, Plzeň a další města)." Nezdá se zatím, že by tenhle úkaz přesahoval rámec jakž takž zábavného politického "bizáru", barvitých projevů agonie, již se všechny ty kariéry zdají mít společnou. Pro jistotu ale dodávám esenciální analytické moudro: čas ukáže.
Premiér Sobotka byl ve včerejších vydáních kritizovaný za to, že "dělal fóry" ohledně ruských sankcí. Vnitropoliticky mu to ale zjevně dost pomáhá. Jeho domovská sociální demokracie za ním v té věci většinově stojí. Podle Práva vnímá Sobotkův postoj k sankcím proti Rusku kriticky jen ministr Dienstbier. Obvyklí premiérovi kritici jsou ale v téhle věci za ním. Například Michal Hašek, Jeroným Tejc a...Zdeněk Škromach. "V současné době vládne ve většině zemí EU pravice a jestřábi mají o konflikt zájem. Za současné situace hospodářského a politického rozvratu na Ukrajině je to velké bezpečnostní riziko jak pro NATO, tak pro EU". Převedeno do parlamentních počtů: tábor smířlivých, případně k Moskvě vysloveně vstřícných teď na sněmovní půdě představuje většina ČSSD, ANO nebo jeho významná část (soudě podle vyjádření předsedy Babiše), komunisté a Úsvit. Jasná většina.
Na komentářových stránkách stejného deníku ventiluje europoslanec za ČSSD Jan Keller svoje pobouření nad tím, že si někdo dovolil označit kritiky snahy vyvinout na Rusko kvůli Ukrajině nějaký tlak za "mnichovany". "V rámci přeborů v urážení jsem se dokonce dočetl, že mnozí funkcionáři, členové i voliči a sympatizanti sociální demokracie by přivítali návrat naší země do ruské sféry vlivu. Tak by tomu bylo pochopitelně pouze v případě, že by existovaly pouze ony dva zmíněné scénáře (donutit Moskvu sankcemi k rezignaci na zájem o osud krajanů na Ukrajině nebo připustit obnovení ruské dominance v někdejším východním bloku - pozn. aut.), které nám protagonisté studené (a možná i jiné) války vnucují. Z nositele odlišných názorů dělají šmahem vnitřního nepřítele."
Je mi jasné, že citlivé bytosti typu Jana Kellera, jejichž vyjadřování přetéká úctou k oponentovi, a pro něž je nemyslitelné podsouvat druhé straně nějaké nečestné motivy, musejí být z české veřejné debaty moc a moc rozbolavělé - asi jako malá mořská víla na pozemském bále. Michal Mocek popisuje vývoj na Ukrajině jako analogický dění roku 1914, podobně jako Sobotka připomíná údajnou nefunkčnost sankcí. ""Sankce provázené halasným pranýřováním Ruska a jeho politiky zabrání eskalaci stejně málo, jako zabránily sestřelení malajsijského letadla nebo nedávné protiofenzívě povstalců. Zatím se však zdá, že Unie chce dál kráčet touto cestou, přestože je asi jasné, že její politika, která jen zpětně reaguje na zhoršování situace, představuje slepou uličku a krveprolití nezastaví." S napětím očekávám formulaci toho úžasného plánu, který zastaví krveprolití a při jeho naplňování nebude nutné vyvinout na Rusko žádný tlak. Trochu mi totiž v té věci selhává fantazie. Napadá mě jen, že by mohl spočívat v tom, že bychom se v Evropě hezky zamysleli a pak se usnesli, že nejlepší bude nechat Moskvu ať si dělá co chce, případně do doprovodit to nějakými těmi mentorskými zvuky. Situaci by to asi skutečně deeskalovalo - přinejmenším na nějakou dobu. Z naší strany by to vyžadovalo jen vytvořit v zorném poli slepou skvrnu velikosti Ukrajiny a být připraveni k jejímu rozšíření. Nic, co bychom nezvládli.
Petr Fischer a Daniel Anýž v Hospodářských novinách nacházejí analogii mezi jednáním Bohuslava Sobotky a jeho předchůdce. "Levicový premiér Sobotka si to možná ani sám neuvědomuje, ale v tom, že je slabým lídrem, který mění své názory jako nějaký desátek, aby měl uvnitř strany klid, organicky navazuje na nejhorší prvky vládnutí někdejšího pravicového předsedy vlády Petra Nečase."
Specifickou formu uklidnění může čtenář specifického věku najít na stránkách Haló novin, z nichž dýchne vůně starého a známého, snad i trochu toho teploučka by se našlo. "Vzácnou návštěvu hostila Česká mincovna. Populární česká zpěvačka Helena Vondráčková si v Jablonci nad Nisou vyzkoušela, jaké je to vyrazit si svůj vlastní portrét do drahého kovu. Pamětní medaile s podobiznou zpěvačky vznikají k příležitosti jubilea padesáti let jejího působení na scéně populární hudby. (...) Pamětní medaili dominuje portrét Heleny Vondráčkové ve dvojím provedení – na lícní straně je civilní portrét zpěvačky, na rubové pak její podobizna z legendární české pohádky Šíleně smutná princezna. 'Vyrazit si vlastnoručně svou první medaili byl pro mě opravdu zážitek. Potěšilo mě, že má medaile je v něčem unikát, a to že jako jediná nese portrét z obou stran. Výsledku práce autora si velmi cením,' řekla po svém dlouhém dni v mincovně interpretka nezapomenutelného hitu Dlouhá noc." Nechť jsou i naše noci a dny početné a dlouhé a naše medaile z obou stran portréty oražené a šílená smutnost nechť se nám vyhýbá a zase zítra.
