Trolling jako prostředek – zesměšnit nácky, hlupáky nebo Vyvadila

Trolling je v posledních měsících hojně skloňované slovo, které jako by samo trollovalo češtinu: má jednak negativní konotace, to když ho používá státní moc k šíření své propagandy, jak to vidíme v Rusku, jednak má konotace pozitivní, to když je naopak státní moc ironizována, jak tomu bylo po léta v Brně vůči magistrátu anebo jak bylo lze vidět teď kolem předsedy Přátel Ruska České republiky Jiřího Vyvadila. Lidé, kteří žijí na internetu byť jako pouzí čtenáři zpráv, s trollingem žijí. 

„Líheň“ českých trollů je v Brně; místní studenti roky trollovali městský magistrát, aby poukazovali na nedostatky tamní vlády. V loňských komunálních volbách se pak i díky svému trollování na tutéž radnici dostali jako zastupitelé. Proto rozhovor nad tím, co to trolling je a zda ho můžeme považovat za umění, byl veden jednak se zástupcem hnutí Žít Brno Danielem Zemanem, jednak s „autorem“ trollingu Jiřího Vyvadila Jaroslavem Cermanem.

Co to teda trolling vlastně je? V čem to žijeme?

Daniel Zeman: Neřekl bych, že princip trollingu je něčím novým nebo dříve neznámým, z lidí se tropila legrace vždycky – z politiků satirou, z „obyčejných“ lidí třeba skrytou kamerou. Novota trollingu však tkví v tom, že tvořit jej může prakticky kdokoliv, a to vědomě i nevědomě. Šíření ruské či jakékoliv propagandy ale není trolling, je to jen šíření propagandy. Já osobně chápu trolling jako prostředek, jak zesměšnit zlo – nácky, hlupáky nebo Vyvadila.

Jaroslav Cerman: To slovo má v českém kontextu jiný význam než v zahraničí. Trolling v pravém slova smyslu má lidi rozčílit, dovést je k emocionální reakci. Třeba tím, že naschvál říkáte nesmysly a bavíte se reakcí druhého. Proto lidi začali psát do YouTube komentářů „Hitler did nothing wrong“, tak to začínalo. A ptáte-li se, co trolling znamená dneska a zda mu jde dát nějaký význam a poselství, pak nejspíš ano. Jenže je poměrně jasný rozdíl mezi lhaním a předstíráním za účelem zisku nebo prosazení světonázoru – to je propaganda – a trollingem. Všehovšudy to slovo dost přišlo o význam. Dneska trollingem rozumíme „z někoho si vystřelit“. V podstatě trolling u nás navázal na tradici satiry a společenské angažovanosti, takže jak říká Dan, většinou jde o to, zesměšnit nácky, bolševiky a podobné.

Lze trolling považovat za umění? Neřkuli lidové umění?

Jaroslav: Dá se to asi považovat za uměleckou performanci. Vyžaduje to nějakou schopnost napodobování, práci s jazykem, může to nést nějaký kulturní význam, dá se to přeměnit na jiné médium. Má to publikum, reakce, všechno. Takže ano, je to umění. Stejně jako jiné umění má svá velká díla a naprosté braky.

Daniel: Umění to samozřejmě je, vždyť jde prakticky o literární dílo. Pokud bylo řečeno, že umění je Blonďatá bestie nebo Ivánku, kamaráde, pak jím přirozeně musí být i tohle. Aktuální trolling Vyvadila by mohl být sehrán jako divadlo nebo ztvárněn jako rozhlasová hra. Vzbuzuje celospolečenskou diskusi, ale pořád má začátek, prostředek a krásnou pointu. Jako každé umění.

Celý rozhovor si můžete přečíst v novém čísle TÝDENÍKU ECHO.