Babiš prokazatelně lže. Od hrany zbývá jen krok

Témata: , ,

Na frontě, která obepíná kótu Čapí hnízdo, se včera odehrály dvě věci. Jednak server neovlivni.cz zjistil, že vlastník tohoto „multifunkčního“ centra, které je reálně Babišovou víkendovou haciendou opravenou s přispěním 56 milionů korun z eurodotací, už kdysi měl platit pokutu. To problematizuje Babišův hraný údiv, proč až teď někdo na Čapím hnízdě hledá problémy. Za druhé Babiš včera prohlásil (na novinkách.cz) že mu Čapí hnízdo nepatří: „Není to moje. Je to nějaký firmy, která patří do holdingu.“ 

Ta druhá událost je mnohem důležitější. U té první, tedy pokuty vyměřené Agrofertu za Čapí hnízdo před pěti lety, se jednalo o nedodržení pravidel. Jak potvrdí leckdo, kdo s evropskými fondy přišel do styku, třeba jako zaměstnanec veřejné správy, pravidla pro čerpání dotací jsou byrokraticky svévolná a odebrání dotace s penálem vám někdy hrozí i za takové formality, jako když do projektu v kolonce Doba trvání místo dvou měsíců napíšete, že potrvá od 1. ledna do 1. března. U Čapího hnízda spočívalo provinění, které mělo být potrestáno několikamilionovou pokutou, v tom, že peníze si nechali proplácet z fondu ještě předtím, než je sami utratili, zatímco správný postup je: nejdřív utratit, pak si je z fondů nechat proplatit. Hmm.

Pokutu nakonec úředníci ze Středočeského kraje prominuli, pokuty ale, jak už bylo řečeno, bývají někdy tak nemístné, že je příslušné místo občas promíjí i méně významným hříšníkům. Zjištěné o stanovené a pak prominuté pokutě se nijak netýká jádra celé věci, totiž že od neznámých vlastníků, za něž se tehdy Agrofert maskoval, bylo nejspíš proti zákonům a určitě proti dobrým mravům o dotaci vůbec žádat.

Naopak Babišův výrok o tom, že Čapí hnízdo není jeho, se základní linií příběhu Čapího hnízda úzce souvisí. Kdyby Babiš nevycítil, že tato aféra má potenciál ohrozit zručně vybudovaný obraz lidového miliardáře, který nelétá privat jetem a majetku už má dávno tolik, že ho ani nenapadne zneužívat svou politickou moc, nemohl by reagovat takhle. Kdyby nic jiného, k dispozici jsou jeho slova z dokumentu Víta Klusáka Matrix AB, kde před pozvaným diplomatickým sborem vybudování Čapího hnízda, místa, na němž je hostí, označuje za nejlepší nápad ve svém životě. Stačilo ho včera trochu přitlačit ke zdi, a vicepremiérovi nezbylo než zareagovat věcně vzato naprosto zoufalým způsobem: popřít skutečnost dohledatelnou dvěma kliknutími na internetu nebo jedním dokumentem. 

Čtěte také: Čapí hnízdo není moje, tvrdí Babiš. Přitom ho vymyslel a patří mu

V tu chvíli nejvíc záleží na tom, jak moc mu okolí, politické, mediální, společenské, jeho lži, celkovou sníženou míru důvěryhodnosti připomíná. Kupodivu neexistuje žádná souvislost mezi závažností lži a veřejným pohoršením. Protivníci Miloše Zemana už rok, až do poslední kapky ždímou jeho nepřesný, kvazierudovaný výrok o Ferdinandu Peroutkovi a následně jeho dětinskou neschopnost uznat chybu. Přitom se v tomto případě nedá doložit, že by prezident vypustil lež, aby s její pomocí získal větší moc nebo dokonce peníze. V jiném známém případu, kde šlo o schůzku protisobotkovského křídla v ČSSD organizovaném Michalem Haškem u prezidenta bezprostředně po oznámení volebních výsledků, se dá mluvit aspoň o politickém prospěchu, který se Hašek lhaním snažil zachránit. Na nějakou dobu se kvůli tomu stal synonymem prolhanosti a Daniela Drtinová se v interview ČT s Haškem pokusila trhnout rekord Jeremyho Paxmana, který kdysi v BBC jednomu britskému ministrovi tutéž otázku položil 14krát. Haškovy celostátní ambice tím byly nadlouho vyřízené.

Babiš je ještě úplně jiná dimenze. Prokazatelně lže ve věci, kde mu šlo (a pořád jde, hrozí vracení peněz a pokuta) o osobní, hmotnou výhodu. Podobně s pravdou nakládal už i dřív, když byly ve hře zájmy Agrofertu – například u biopaliv vyhlašoval, že bude proti jejich dalšímu zvýhodnění, a pak poslanci ANO biopaliva ve sněmovně přesto odhlasovali. Že se zatím nekoná žádný velký poprask, lze vysvětlit tím, že pro většinu tvůrců veřejného mínění je pořád důležitější společné sdílení kulturních předsudků (přičemž Zeman o svou nekulturnost pečuje) než tvrdá fakta, i kdyby byla kriminální povahy. I tak platí, že veřejná osoba, která se dopustila lži z rodu lží, na které člověk nemusí být zběhlý v ekonomických operacích, aby viděl, jak si z něho kdosi dělá pitomečka, se ocitá na krok od ztráty věrohodnosti. V takové vzdálenosti od hrany to, jestli člověk spadne za hranu nebo se mu podaří dobalancovat do příštích voleb a za ně, začne být věcí náhody.

Přejít na diskusi