NOVÉ

Špičkoví fotbalisté platí daň: navždy poškozené zdraví

Trvalé zdravotní následky

Až fotbalisté vítězného týmu zvednou o víkendu nad hlavu pohár pro světového šampiona, v záplavu radostné euforie na to nepomyslí nikdo: za titul mistrů světa zaplatili svým zdravím. Až 90 procent vrcholových sportovců má trvalé zdravotní následky. U fotbalistů nejvíce trpí klouby.

Jsou slavní a neskutečně bohatí. Pod milionovými platy známých zahraničních i českých fotbalistů se ovšem mnohdy ukrývají trvalá poškození pohybového aparátu, především kloubů.

Podle primáře Reného Mostera z brněnského Revmacentra, který má za sebou dlouholetou péči o prvoligové fotbalisty i hokejisty, jsou nejvíce namáhané kolenní a hlezenní klouby. Brankáře zase nejčastěji trápí kyčelní klouby a páteř. Hráči si velice často poraní takzvané měkké koleno, tedy vazy, menisky, chrupavky.

„Následkem těchto poranění je postupné poškození a opotřebení kloubních chrupavek a posléze degenerativní kloubní poškození – kloubní osteoartróza,“ uvedl pro ECHO24.cz Moster.

„Tyto následky se projeví zpravidla po 30. roku věku, kdy u vrcholových sportovců téměř v 90 procentech nacházíme trvalá kloubní poškození, která se postupně věkem nadále zhoršují,“ dodal.

Jednostranná zátěž kloubů

Jeho slova potvrzuje Radomír Holibka, přední český ortoped a lékař mnoha českých vrcholových sportovců včetně hokejové reprezentace.

„Jen těžko bychom v současné době hledali vrcholového sportovce, který by nepociťoval problémy s klouby. Většina se v průběhu své kariéry setká s osteoartrózou, která se vyvíjí v důsledku jednostranné zátěže kloubů,“ uvedl nedávno Holibka.

Problémy s klouby v současnosti pociťuje většina vrcholových sportovců. Následky se zpravidla projeví po 30. roku věku.

Dodal, že za tímto onemocněním stojí právě sport provozovaný na špičkové úrovni. Zatěžuje vybrané klouby, jejichž chrupavky se tak více opotřebovávají.

„Ačkoli profesionální sportovci mají kolem sebe řadu fyzioterapeutů, kteří jim doporučují vhodné rehabilitační cvičení, často ani to nepomáhá. Naprosto zásadní je přidat k těmto cvikům kvalitní látky, které napomohou regeneraci zničené chrupavky,“ poznamenal Holibka.

Bolestí se ani nenarovnal

Michaela Tomanová, primářka Rehabilitačního ústavu v Brandýse nad Orlicí přidala příklad ze své lékařské praxe.

„Nejzávažnější případ přetížení svalových struktur jsem zažila u mladého vrcholového fotbalisty, u kterého došlo v důsledku vysoké tréninkové zátěže a současně zanedbané relaxaci a protažení těla k naprostému přetížení a zkrácení svalových a vazivových struktur v oblasti bederní páteře včetně postižení plotének. Tento mladý fotbalista přišel do našeho rehabilitačního ústavu téměř v předklonu a nemohl se kvůli bolesti narovnat,“ uvedla pro ECHO24.cz Tomanová.

„Trvalo téměř dva roky, než se nám podařilo jeho zdravotní stav zase zlepšit, aby nemusel být operován,“ dodala.

Lékaři jsou často pod tlakem, aby sportovce co nejrychleji znovu pustili na hřiště, aniž by se jeho úraz řádně doléčil.

Podle brněnského ortopeda Reného Mostera bývá u vrcholových sportovců problémem řádné doléčení úrazu a dostatečná regenerace pohybového ústrojí.

„Často, jako lékaři, jsme v tlaku jednak ze strany sportovce, jednak ze strany vedení klubů, co nejrychleji 'postavit hráče na nohy', takže se hráči vrací do plného zatížení často nedoléčení, což kloubům pro jejich budoucí osud nepřispívá,“ upozornil Moster.

Drobná poranění, velké potíže

U sportovců podle něj vznikají takzvaná mikrotraumata. Jsou to drobná poškození, která většinou přechází bez léčby nebo je dostatečně nedoléčí. Poranění se pak nedohojí, nebo se zhojí méně kvalitní tkání, která pak nemá patřičnou pevnost. Tkáň pohybového aparátu se postupně stává méně kvalitní, snižuje se její pevnost a může ji následně poškodit i méně intenzivní úraz.

Pokud je však péče o pohybový aparát kvalitní a soustavná, lze podle Mostera podávat vrcholné sportovní výkony i do pozdějšího věku. Ostatně i na mistrovství světa v Brazílii hrálo několik fotbalistů, kterým je výrazně nad třicet. Například Miroslavu Klosemu a Didieru Drogbovi 36 let, Stevenu Gerrardovi 34 nebo Dirku Kuijtovi 33 let.

„S vyššími sportovními výkony souvisí také stále lepší a sofistikovanější tréninkové metody a zároveň také stále lepší a kvalitnější rehabilitační péče, kterou sportovcům poskytuje tým fyzioterapeutů, rehabilitačních lékařů, včetně lékařů a specialistů jiných odborností,“ řekla Michaela Tomanová z Rehabilitačního ústavu v Brandýse nad Orlicí.

Výkony sportovců podle Tomanové pomáhají zvyšovat nové, často vědecky podložené přístupy v tréninku. Rehabilitační metody zase pomáhají k rychlejší regeneraci a nižšímu opotřebení pohybového aparátu.

Přejít na diskusi