ROZHOVOR

Vyloženě lhali, říká o Barnevernu matka nemocné dívky

Žena, jíž odebrali a vrátili dítě

Témata: ,

Češce Šárce S. žijící v Norsku odebral tamní úřad na ochranu dětí Barnevern loni v listopadu sedmiměsíční dceru, která trpí těžkou chorobou ledvin. Pro kojence byla už vybrána pěstounka, Barnevern prosazoval trvalé svěření do její péče. Minulý pátek ale norský soud rozhodl, že holčička se může vrátit do rodiny. Podle kritiků Barnevernu jde o další důkaz zneužívání pravomocí tohoto úřadu, proti němuž probíhají časté protesty především v zahraničí.

Barnevern Češku Šárku S. a jejího norského partnera obvinil, že nemají „dostatečně vyvinutý vztah k dítěti“. Podle něj se matka mimo jiné měla vyjádřit, že kdyby její dcera trpěla, raději by léčbu ukončila. Podle právníka Pavla Hasenkopfa a poslankyně Jitky Chalánkové (TOP 09), kteří se angažovali také v případě odebraných bratrů Michalákových, páteční soudní jednání ukázalo, že Barnevern manipuloval s fakty. „Rodinu zachránily záznamy z nemocnice a skutečnost, že se za ni postavili lékaři, psychologové i zdravotní sestry. Svědectví zdravotních sester se přitom Barnevern aktivně snažil zabránit,“ tvrdí Chalánková. Šárka S., která se stejně jako její norský partner a otec dítěte živí jako auditorka, poskytla deníku ECHO24.cz telefonický rozhovor.

Jak reagoval Barnevern po rozhodnutí soudu?

Barnevern se chtěl okamžitě odvolat a zabránit, aby nám dcera byla před projednáním odvolání vydána, ale to bylo okamžitě zamítnuto a dceru jsme si mohli odvézt domů.

Do té doby jste dceru mohli vidět jak často?

Jen dvakrát týdně, každé pondělí a pátek jednu hodinu.

Co se teď bude dít? Barnevern se odvolá?

Myslím, že rozhodnutí soudu je tak jasné, že Barnevern nemá odvolání na čem stavět. Zkusil tři různé varianty a dvě se ukázaly jako úplně lživé a jedna jako nesmyslná. Odvoláním vyhrožovali, ale od té doby jsme o nich neslyšeli.

Jak jste byla spokojena s přístupem českého státu? Pomohl vám?

V listopadu mi bylo doporučeno, abychom spolupracovali s Barnevernem a o to jsme se snažili celé dva měsíce.

Kdo vám to doporučil?

Úřad pro mezinárodní ochranu dětí (ÚMPOD). Ale Barnevern s námi odmítal spolupracovat. Pak jsem se náhodou dočetla o paní Chalánkové v souvislosti s protesty proti Barnevernu, tak jsem ji kontaktovala a byla jsem v kontaktu s ní. Byla aktivní a mě to udržovalo v naději a dávalo mi to dost energie. Viděla jsem, že aspoň někdo se opravdu snaží.

Údajně jste ale pomoc českého státu odmítla, mluvila o tom alespoň ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová.

Tak to nebylo. Už v listopadu měli kontakt na našeho právníka, ale informace, které jsem od nich dostávala, byly, že je to vlastně těžké, když otec je Nor. Že se mám obrátit na velvyslanectví. Tak jsem se obrátila, to mě zase zpátky poslalo na ÚMPOD, ale pak už proběhla krajská komise. Až vyšly články v českých médiích, ÚMPOD se mi ozval znovu, jestli může dostat kontakt na našeho nového právníka. Pak mi poslali oficiální nabídku pomoci, že by mohli komunikovat s Barnevernem, ale to už bylo těsně před tím soudem. Náš právník už neviděl žádnou možnost, jak by nám na poslední chvíli mohli pomoci. Přehazovali si mě tedy mezi ambasádou a ÚMPOD, to mi v té situaci moc nepomohlo.

A nedalo se tedy obrátit na český stát dřív?

Já jsem to udělala hned po odebrání, ale doporučili mi, ať spolupracuji s Barnevernem. Nikdy nám nenabídli třeba právního zástupce. Doporučili pouze, ať si vezmeme vlastního právníka, a ne od Barnevernu, ale to mi bylo také jasné.

Vše spustilo udání vedoucího zdravotních sester v nemocnici. V čem bylo podle vás lživé?

Napsal, že jsme odmítli léčbu, ale to je nesmysl. Ani v Norsku o tom nerozhodují rodiče, ale lékaři.

Když lékaři mluvili o možném kritickém scénáři v léčbě vaší dcery, vy jste se měli vyjádřit, že kdyby účinná léčba nebyla možná a dcera se měla jen trápit, souhlasili byste s ukončením léčby. Bylo to tak?

Ano, to bylo už v květnu. Byla svolaná klinická etická komise, která rozhodovala, jestli kvalita života naší dcery bude aspoň trošku dobrá a jestli má být udržovaná při životě, a rozhodlo se, že ano. Ale udání na nás bylo učiněno až v říjnu. Přitom nás ten člověk spolu s dcerou nikdy neviděl.

Pokud etická komise zasedala v květnu, proč ten vedoucí zdravotnic poslal udání až v říjnu? Co ho k tomu vedlo?

V říjnu jsme si stěžovali na přístup jedné ze zdravotních sester, udání pak bylo posláno jako zpětná reakce.

Jednání Barnevernu považujete spíše za nedorozumění nebo za zlý úmysl?

Určitě to nebylo nedorozumění. To udání, co na nás poslal vedoucí zdravotních sester, se okamžitě prokázalo jako lživé ještě předtím, než nám dceru Barnevern odebral. Ale ta úřednice Barnevernu, jak potvrdila i našemu právníkovi, se rozhodla, že nám dceru odebere a udělá vše proto, aby pro to měla podklady. Když se prokázalo, že udání, že bychom odmítli léčbu, je lživé, protože lékaři se za nás všichni postavili a řekli, že to bylo úplně naopak, změnila to na tvrzení, že dcera brečí, když nás vidí a že je neklidná. My jsme chtěli mít u soudu svědky, kteří tvrdí opak, že se směje, když jsme s ní, ale Barnevern se ještě na poslední chvíli snažil tyto svědky zamítnout. Když se ukázalo, že i tvrzení o nedobrém kontaktu s dcerou je lež, začali s tím, že je riziko, že bych dceru mohla unést do Čech. Takže když se něco vyvrátilo, oni se vždy snažili přijít s jiným důvodem a vyloženě lhali.

Barnevern prosazoval pěstounskou péči pro vaši dceru. Vytipoval už konkrétní pěstouny?

Ano.

Mohli ji vidět stejně často jako vy?

Častěji než my, pěstounka každý den. Dostala v nemocnici pokoj, takže s ní byla každý den od rána do večera.

Podepsalo se odloučení vaší dcery od vás na ní negativně?

Máme nemocniční deník naší dcery z každého dne a podle fyzioterapeuta motoricky spadla v osmi měsících na úroveň tříměsíčního miminka, protože byla celý den držená v kočárku nebo v posteli, vůbec se nedostala na podložku, aby byla třeba na břiše. Prodělala tři infekce. Zdravotní sestry uvedly, že pěstounka jí vůbec nekoupala. To jsme sami poznali, když jsme chodili na návštěvy, že není vykoupaná. Byli jsme tam v pondělí a v pátek měla ještě stejné oblečení. Barnevern má chodit na kontroly a zaučovat pěstouny, jak se o malé děti starat, ale zjistila jsem, že tam nebyl ani jednou. Místo toho dceři dokonce protiprávně změnili adresu, protizákonně ji v papírech umístili do pěstounské rodiny, což by bylo možné teprve, až by odebrání proběhlo u soudu. Takže my teď musíme žádat, aby jí byla změněna adresa zpět k nám.

Jak dlouho tedy byla celkem od vás odloučena?

Necelé tři měsíce. Na Vánoce přišel ten návrh, aby ji odebrali natrvalo. Barnevern má podle zákona dělat vše proto, aby dítě mohlo být navráceno biologickým rodičům, ale z našeho případu a jiných vidím, že dělá pravý opak, aby to dítě nebylo navráceno.

Jaký na to mají názor vaši norští známí? Hodně Norů si přece myslí, že Barnevern dělá dobrou práci.


My jsme o naší situaci řekli každému, ale zatímco v Česku jsem slyšela názory, že na tom něco bude, že jsem třeba dceři něco udělala, tady je to právě naopak. Všichni se za nás postavili, chtěli nám pomoct. Norové sami mají zkušenosti s Barnevernem, ale je problém, že do médií se to dá těžko dostat. Zdravotní sestry nám řekly, že si myslely, že nám Barnevern pomůže, ale že teď se budou bát něco oznámit, protože vidí, že profesionalita v Barnevernu není.

Jak bude léčba vaší dcery vypadat dál? Asi bude nutná transplantace ledvin.

Ta je možná, až bude mít dcera minimálně deset kilo, teď má sedm a půl. My si budeme dělat krevní testy, já, přítel a rodiče, protože pokud je z rodiny, vydrží transplantovaná ledvina mnohem déle.

Přemýšleli jste kvůli své zkušenosti o přestěhování z Norska?

Chvíli jsme o tom uvažovali, ale protože náš případ začíná být medializován i v Norsku, doufáme, že nás to trošku ochrání před zásahem Barnevernu v budoucnosti.

Přejít na diskusi