Konec roamingu, sláva! Zaplatíme ho doma

Zatímco u nás se politici hádají, europoslanci nekecají a makají. Takový dojem si čtenář musel odnést ze zpráv o tom, že europarlament odhlasoval zrušení roamingu. Konečně! Digitální revoluce! „Nadšení spotřebitelů však nesdílí mobilní operátoři,“ čteme v jedné typické zprávě. Já jsem zaznamenal hlavně nadšení tiskových mluvčích bruselských institucí a českých lídrů kandidátek do europarlamentu, na nichž byla patrná radost, že mají konečně v ruce něco, na čem se dá srozumitelně demonstrovat smysluplnost Unie. „Schengen 21. století,“ jásal lídr TOP 09 Luděk Niedermayer, „nedůstojné vypínání mobilu blízko hranic brzy skončí,“ jako by šlo přímo o otázku lidských práv. Pavlu Teličkovi z ANO Brusel trochu vyfoukl rybník, protože právě se slibem roaming zrušit vytáhl do voleb.

Krásní mladí Evropané

Jenže když operátoři přijdou o peníze za roaming, vezmou si je jinde. Kde? Tato zcela elementární otázka naprostou většinu novinářů v zastoupení „nadšených spotřebitelů“ vůbec nenapadla. Můžete stokrát vysvětlovat, že regulace cen nefunguje, můžete se dovolávat vlastních zkušeností z reálného socialismu anebo třeba toho, co se teď odehrává ve Venezuele – všechno marné, jakmile lidem slíbíte něco zadarmo, vypnou myšlení. Přitom výsledek nemůže být jiný než ten, že typický Čech, který jezdí do ciziny dvakrát ročně na dovolenou, zaplatí víc za domácí volání kvůli tomu, aby mladí, krásní a dynamičtí Evropané, kteří potřebují být tenhle týden na teambuildingu v Barceloně a příští týden na srazu spolužáků z Erasmu v Kodani, nemuseli přestat surfovat na iPadu.

A to bude taky jediný výsledek. Zejména se nestane to, že by třeba člověk mohl uzavřít smlouvu s operátorem kdekoli v Evropě a telefonovat za jeho domácí ceny. Používání se bude monitorovat, hovory zastropovávat a vůbec se proti tomu ostře zakročí. Digitální Schengen v praxi znamená další vrstvu regulace.

Zaostáváme za Asií

Dobrá, řekněme, že roaming tvoří opravdu jen pět procent příjmů operátorů a že tu ztrátu absorbují. Pak se ovšem Evropan bude (aspoň v bruselských představách) radovat z pokroku, jež mu Unie přináší, a neuvidí, že Evropa ve skutečnosti zaostává. Následuje osud Nokie. V zavádění nejnovějších sítí 4G Evropu předběhli asijští tygři i kdysi zaostávající Amerika. Podle únorové zprávy firmy OpenSignal o zavádění technologie LTE (jež patří mezi 4G) ve vybraných zemích patří mezi světovou špičku z evropských zemí jen skandinávské země; ostatní pokulhávají co do rychlosti spojení i kvality pokrytí za Jižní Koreou, Japonskem, Hongkongem, USA, Kanadou i Austrálií.

Podle loňské zprávy sdružení GSMA se v roce 2013 mělo odehrát v USA na sítích LTE 19 % spojení, kdežto v EU jen 2 %. V evropských sítích Vodafone běží na LTE 15 % objemu dat, u amerického Verizon Wireless je to přes polovinu. Rychlejší mobilní sítě přitom neznamenají jen pozvolné zvyšování komfortu - jsou skutečným nástrojem inovace. Umožňují rozšíření nových aplikací a obchodních modelů, které mohou pomoci různým oborům.

To ovšem schválený telekomunikační balíček neřeší. Zabývá se vedle roamingu hlavně otázkou tzv. net neutrality. To je sice možná záslužné, ale čím jsou sítě rychlejší, tím je význam net neutrality méně naléhavý. Jak usnadnit investice do nových sítí? To je složitější problém, který by si vyžádal zásadnější zásahy do antimonopolní politiky a zacházení s kmitočtovým spektrem. Mluvit by se dalo i o neexistujícím evropském trhu na internetu a celém problému zamrzlé liberalizace služeb v Unii. Na to ovšem evidentně síly komisařky Kroesové nestačí. A tak nám europarlament předhodil kost v podobě primitivního zákazu roamingu a doufá, že Evropané, izolovaní ve svém zaostávajícím digitálním Schengenu, mu za to budou vděční.