Historický průlom. Evropa chystá zákaz biopaliv

Je to historický průlom. Strůjci progresivistických evropských agend typu boje proti klimatickým změnám poprvé uznávají debakl. Evropská směrnice dosud tlačí členské země, aby zákony zdražovaly benzín a naftu tím, že se do nich nutí přimíchávat biopaliva. Ta se získávají z řepky, kukuřice a dalších plodin, které se kvůli tomu cíleně musí pěstovat. Tedy žádná ekologická recyklace toho, co už bylo vyrobeno pro jiný účel. Postupně ale přibývá důkazů, že biopaliva se zvrhla. Životnímu prostředí víc škodí, než pomáhají. (Přesně na to upozornil poradce ministra zemědělství Mariána Jurečky Petr Havel, když navrhl, aby se právě z těchto důvodů podpora už dále neprodlužovala za rok 2015).

Výbor pro životní prostředí Evropského parlamentu tento týden schválil snížení povinného objemu přimíchávaných biopaliv zmíněné první generace (to jsou ta, co se přimíchávají u nás a vydělává na nich miliardy Andrej Babiš). Současná Evropská směrnice diktuje členským zemím, aby do roku 2020 tvořila 10 procent celkové spotřeba pohonných hmot právě biopaliva. Výbor pro životní prostředí teď prosazuje, aby cíl 10 procent zůstal. Jen 7 procent z něj by se ale dalo naplnit první generací biopaliv. Zbývající 3 procenta by měla být z biopaliv druhé generace, což jsou ve své podstatě recyklované věci a odpad. Třeba sláma nebo mořské řasy.

Jenže zatím je nikdo není schopen produkovat, takže fakticky se dá rozhodnutí číst jako tlak na útlum biopaliv první generace. U nás momentálně činí kolem 6 procent celkové spotřeby pohonných hmot, takže není žádný důvod jejich podporu zvyšovat, k čemuž se chystá Sobotkova vláda. Jestli čekala na doporučení z Bruselu, co s biopalivy dál, tady ho má.

Naše domácí debata, jak si dál zdražovat benzin a naftu povinnými biopalivy se znovu rozjede příští měsíc, až se k zákonu vrátí sněmovna.

Tady je zajímavé uznání intelektuálního karambolu progresivismu, k němuž se Evropa většinou moc nemá. Právě kvůli neschopnosti uznat chybu a kvůli intelektuální pýše se pokračuje ve věcech, které Evropskou unii jen oslabují a ženou ji do civilizační krize. Kdy se podobného obratu dočkáme u eurodotací, které řadu zemí (nás nevyjímaje) víc ničí než jim pomáhají? A kdy přijde přiznání, že společná měna skutečně některým zemím velmi prospívá (Německo) a jiné vysloveně ničí (Řecko, Itálie, Francie)? Že snaha naroubovat na všechny země jednu šablonu ničí přirozené zdravou konkurenci? Že energetická politika zdražila o desítky procent energie proti Spojeným státům a přinesla nejistotu příštích blackoutů?

Přejít na diskusi