Chvála Stropnického ml.

Témata: , ,

Strana zelených má nového předsedu. Matěj Stropnický možná bude zpovykanec se sociálně privilegovaným rodokmenem, nepopiratelně je to ale levicový radikál. Sám se ostatně na sjezdu za radikála označil.

Stropnického juniora si celostátně pamatujeme od chvíle, kdy Zeleným předsedal Martin Bursík a on hrál part zlobivého kluka – nelíbil se mu ani americký radar v Brdech, ani účast jeho strany ve vládě s ODS. Mezitím už jeho vývody neznějí tak strašně papírově, má za sebou zřetelný volební úspěch v Praze na Žižkově a rok náměstkování na magistrátu, zakončený relativně se ctí.

Čtěte také: Stropnický šéfem zelených: Volil jsem Zemana. Ten teď uboze straší

Kam Stropnický Stranu zelených povede? Sám sebe řadí k socializující levici. V tom je cítit distanc od předešlého bursíkovského vedení, které se tvářilo nejen, že je nad věcí, ale i nad dělením pravice/levice. Zajímavá je v tomto ohledu následující pasáž z kandidátského projevu, kde Stropnický vyvrací obavy voličů, že zelení mají radši pověstné žabičky než lidi, že budou "tak jako v minulosti ochotni pro své příliš budoucí cíle obětovat lidskou přítomnost, současné lidi na úkor budoucích. Tímto dávám jasně a zřetelně najevo, že budu-li stát v čele Strany zelených, žádná opatření, která navrhneme, neznevýhodní dále již ty znevýhodněné, neboť to nejsou oni, kdo především může za zhoršování stavu planety Země. (…) Už nikdy nesmíme dělat zelenou politiku pouze pro bohaté.“

Nechejme teď stranou, že myslet všechno výše citované vážně, musel by Stropnický začít opouštět celý koncept boje proti globálnímu oteplování. Dalo by se lehko prokázat, že tato gigantická operace přesouvá peníze od dnešního lidstva ve prospěch budoucích a nepochybně bohatších generací. V citované pasáži šlo nepochybně o zasazení pohlavku Bursíkovi, který – a to je fakt - se pokoušel dělat volební projekt pro lidi postmateriálně založené, čili za vodou, čili majetné. A který nakonec v politice hlavně vyryl brázdu ve prospěch bohatých – neboť zákon o podpoře zelených energií z roku 2005, který psal on, prostě od začátku, i před pozměňovacími návrhy, které ho ještě zradikalizovaly, byl zákon na přerozdělování bohatství od deseti milionů spotřebitelů k horním deseti tisícům parazitů se solárními elektrárnami (větrníky atp.). Stropnický naopak do svého zorného pole chce zahrnout nejen nazelenalou buržoazii a různé menšiny, ale i lidi sociálně na dně.

Těžko říct, zda je to dobře pro vyhlídky SZ, ale určitě je to dobře pro politickou češtinu, kvůli jejímu pročišťování. Od nástupu Bursíka až do včerejška, tedy zhruba deset let, přežíval ve veřejné diskusi blud, jako kdyby zelené myšlení byla jakási svébytná varianta liberalismu. To ale nikdy nebyla.

V Německu, kde se už 35 let odvíjí příběh strany, jež byla pro české Zelené vždycky hlavní vzor, se z kdysi rozcuchaných hipíků stala skupina otravných bigotů rozhodnutých převychovat lidstvo. Ze zelených se stala strana zákazů či návrhů zákazů a to nejen skleníkových plynů, ale namátkou: neomezené rychlosti na dálnici, cigaret, igelitových sáčků v hypermarketech, paintballu, skútrů, nočních letů, pojídání masa v určitý den v týdnů. Zelené hnutí je útok na klasický liberalismus, a Bursík, který je zřejmě vnitřně rozpolcen na zeleného i milovníka svobody, svou rozpolceností, kterou přenášel navenek, vposledku vytvářel zmatek v myslích mnoha lidí. To je po včerejšku pryč, kolektivní ideové geny promluvily.

Druhá věc, proč může volba Stropnického budit pozornost i mimo úzký rezervoár zelených voličů, jsou důsledky této volby na sociální demokracii. Dnešní vedení ČSSD kolem Bohuslava Sobotky zkouší už několik roků experiment, kdy se na ideově a kádrově obstarožní stranu nanáší modernizační nátěr. Výsledkem jsou ministr bez portfeje, mezi typickými členy sociální demokracie dosti neoblíbený Jiří Dienstbier nebo ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová-Tominová. Tu před dienstbierovskou nepopularitou chrání hlavně název jejího ministerstva, vytvářející dojem, že ministryně snad vlastnoručně rozesílá sociální dávky sociálnědemokratickým voličům. 

Pokud by se ukázalo, že pod Stropnickým jsou Zelení voličsky přeci jen nosnější než dosud, mohl by si premiér Sobotka s tím natíráním Lidového domu ušetřit námahu. Ulevilo by se všem, nejvíc armádě sociálně konzervativních voličů a členů jeho strany.

Přejít na diskusi