S levicí přišla regulace a nedůvěra v jedince

S levicovou vládou vstoupily do všech oblastí života zvyšování regulace a nedůvěra ve schopnost jednotlivce a rodiny se odpovědně rozhodnout. Všechno by mělo být omezováno a diktováno politiky a úřady. Jsou však natolik osvícení, aby to mohli činit?

Každá regulace s sebou přináší nové předpisy, nové úředníky, administrativní náklady na straně státu i občanů, nutnost najímat právníky, poradce, konzultanty apod. Značná část lidských, materiálních a finančních zdrojů se promrhává na neproduktivní činnosti. Nepomáhá to pak ani konkurenceschopnosti naší ekonomiky, což pak vede ke zvýšení nezaměstnanosti.

Projevuje se to téměř všude. Úředníci a vládnoucí politici si myslí, že ví, jak má vypadat péče o dítě, lépe než rodiče. Snaží se diktovat, jak přesně by měla fungovat školka, pokusili se tedy zrušit lesní školky, protože se nevejdou do sešněrovaných pravidel „ideálního zařízení pro děti“. Naštěstí se vzedmula vlna odporu a situace je napravena.

Pozornost se přesunula na dětské svačiny. Ministerstvo školství bude diktovat dětem, co by měly jíst. Asi proto, že rodiče, podle jeho vnímání, jsou nesvéprávní, nebo negramotní a cpou dětem jen samé nezdravé věci. A někteří jsou ještě tak troufalí, že chtějí vzdělávat děti sami doma. To vše se socialistům nelíbí, protože by se mohlo prokázat, že některé věci fungují i bez masivního dotování z peněz daňových poplatníků.

Levicovým politikům se nelíbí ani nezávislí živnostníci, kteří nepotřebují příliš čerpat ze sociálních systémů, čímž zpochybňují masivní přerozdělování. Proto jim hodlají co nejvíce ztížit podnikání. A to v duchu bonmotu Ronalda Reagana o socialistickém přístupu k ekonomice – co funguje, je potřeba zdanit, co stále funguje i nadále, je třeba regulovat. A když to fungovat přestane, začneme to dotovat. Zde dodejme, že vláda má tendenci dotovat jen některé vyvolené, třeba velké firmy ve vlastnictví ministra financí, zatímco na drobné podnikatele vztahuje jen první dvě části zmíněného bonmotu.

Proto již vláda zvýšila živnostníkům odvody a na další zvýšení se chystá. Administrativní zátěž fakticky zvýšila zrušením účinnosti zákonů, které zaváděly Jedno inkasní místo. Další byrokracie a náklady pak přibydou v souvislosti se zavedením elektronické evidence tržeb. Nemluvím o bezpočtu kontrol, které se mnohdy navzájem překrývají, ani o různých hygienických a provozních předpisech, které jsou přísnější, než vyžadují předpisy Evropské unie.

Domnívám se, že zásahy státu do chodu společnosti již překonaly únosnou mez. Bohužel, tím jak se snaží regulovat veškeré chování a konání, neplní svou základní úlohu. Tím je efektivní vynucování základních „pravidel hry“. Paradoxně tak máme regulovánu každou prkotinu, ale domáhání se základních práv je stále obtížné.

Jako poslankyně budu ve sněmovně prosazovat, aby se tento nebezpečný trend obrátil. A uvítám každý Váš podnět.