ROZHOVOR

České oligarchy může Rusko využít, varuje ukrajinský politolog

O ruském imperialismu

Vladimir Putin není největším problémem Ruska, říká přední ukrajinský politolog Jevhen Hlibovyckyj. „Putina nemusíme léčit, protože ten jednou zemře. Důležitější je, abychom pomohli vystřízlivět Rusům, a to je úkol na několik desetiletí.“ Hlibovyckij, původně novinář a spoluzakladatel televizní stanice 5. kanál, jež hrála důležitou roli při Oranžové revoluci, se v Praze zúčastnil konference  Lidská práva 25 let poté, kterou pořádala Knihovna Václava Havla. Deníku ECHO24.cz poskytl rozhovor.

Putinův význam je podle vás přeceňován?

Putin je příznak, ale ne příčina problému. Příčinou je ruský imperialismus, který je v podstatě velmi podobný německému nacismu s tím rozdílem, že dosud nebyl vyléčen žádným právním procesem, podobným tomu norimberskému. Může se stát, že Putin padne před pádem ruského imperialismu a my pak znovu dostaneme starý obsah v novém kabátě. Včera jsem si četl nedávné prohlášení Chodorkovského a Navalného a můžu vám říct, že nejsou příliš daleko od putinovského chápání vztahů Ruska ke svým sousedům. Podali to jen hezčí formou a aby to znělo lépe evropskému uchu. Oni ovšem také nechtějí přijít o hlasy nacionalistů, a tak se sami také stanou nacionalisty.

Nakolik jsou oprávněné obavy sousedů z Ruska a pokud nejsou přehnané, v čem ohrožení z jeho strany může vlastně spočívat?

Jak víte, krátce po Obamově řeči v Tallinu (v němž americký prezident Estoncům slíbil případnou pomoc NATO, pozn.red.) Rusové unesli estonského zpravodajského důstojníka z estonského území. To byla důležitá symbolika.... Kde je problém? Na Západě panuje přesvědčení, že Rusko se Západem sdílí hodnoty současného uspořádání světa, že Rusko je spokojené se Závěrečným aktem v Helsinkách stejně tak, jako je Západ. Ale to není pravda. Protože současné uspořádání světa zdůrazňuje slabé stránky Ruska. Rusko například dokáže zaujmout velmi silnou pozici v bilaterálních vztazích s kterýmkoliv členem Evropské unie, ale zároveň je pro Rusko obtížné mít silnou pozici ve vyjednávání s celou EU. Takže čím je EU slabší, tím je to pro Rusko lepší scénář. Pokud je  EU schopno mluvit jednotným hlasem, ruský vliv ve světě dramaticky upadá.

Rusko si přeje mít takovou EU, jejíž členové nejsou schopni zavést sankce najednou. Protože pokud bude Rusko jednat s Německem, Británií či Českem separátně, najde vždy způsob jak korumpovat politiky, jak ovlivnit média, jak to hrát s politiky, kteří mají v Rusku osobní zálibu, jako má třeba Silvio Berlusconi, Václav Klaus či další. Ruské lobby ve státech EU je neuvěřitelně silná, především ve východní a jižní Evropě. Pokud se někdo ptá, jestli Rusko dokáže ničit organizaci, jejíž není členem, tak odpovědí je zcela jasné ano.

S kým to Rusové „hrají“ v Česku?

Myslím, že Rusko neovládá zdejší veřejné mínění. Pokud vím, výzkumy tu ukazují, že veřejné mínění je k Rusku poměrně kritické, ale politické elity nejsou. Oligarchický model ekonomiky, který Česko praktikuje, znamená značnou zranitelnost vůči ruskému vlivu.

Míříte konkrétně na současného českého ministra financí a velkopodnikatele v jedné osobě?

Mám na mysli velký kapitál, který je propojený s politikou. Vždycky se totiž najde způsob, jak kapitál zasáhnout a získat z toho politické konsekvence. Ukazuje to, jak je slabá demokracie, pokud veřejné mínění směřuje jedním směrem a politické elity jdou jiným směrem. To znamená, že politické elity nejsou odpovědné veřejnosti. Otázka, která znepokojuje mnohé analytiky i aktivisty na Ukrajině, zní, zda nynější situace v České republice představuje dočasný výkyv, po němž bude následovat návrat k normálu, nebo jestli je to nová realita a my máme o Českou republiku začít mít obavy. Mustafa Džemilev, vůdce krymských Tatarů, nedávno velmi hořce poznamenal, že seděl tři roky v gulagu, protože v roce 1968 protestoval proti sovětské invazi do Československa a Miloš Zeman teď říká, že Krym jako součást Ruska je v naprostém pořádku. A to je velmi smutné.

Zmínil jste, že Putinova politika vám připomíná německý nacismus. Jenže to samé říkají Rusové o Ukrajině.

A kdo je tady důvěryhodnější? Rusko nemá svobodná média, nemá vnitřní pluralitu či svobodnou veřejnou diskusi. A pak má být jeho pozice důvěryhodná? Ukrajina má pluralitu, diskusi, je plná různých pozorovatelů a misí, uznává své chyby, což Rusko nedělá. Měli bychom tedy naslouchat postoji Ruska více než postoji Ukrajiny? Je to jako když někdo, kdo znásilní, křičí, že vinna je oběť. Když si z toho nevezmeme ponaučení, krize se budou opakovat. Chybu roku 1938 jsme opakovali v roce 2008 v Gruzii a teď v roce 2014 s Ukrajinou. Kdo je na řadě dál?

Bere podle vás současné Rusko vůbec vážně Severoatlantickou alianci, když mnozí jeho členové včetně Česka a Slovenska, ale i Německa, nedávají na obranu ani dvě procenta svého rozpočtu, jak to NATO žádá?

NATO má doporučení, kolik z rozpočtu má být utraceno na obranu, ale většina států NATO toto kritérium nesplňuje. A pokud to nesplňují, není prostě dostatek zdrojů bránit nejen někoho zvenčí, jako je třeba Ukrajina, ale ani stávajícího člena NATO jako Estonsko, Polsko nebo, bože chraň Česko. Takže Putin nyní zkouší různé věci, protože chápe, že článek číslo pět Severoatlantické smlouvy (podle nějž je útok proti jednomu členu NATO považován za napadení celé aliance, pozn. red.)  je hezká deklarace, ale už se jí málokdo řídí.

Putin vidí, že pokud dojde k omezenému útoku, jako třeba v případě únosu estonského zpravodajského důstojníka z Estonska, NATO na to nebude reagovat. Takže ruský prezident může o NATO tvrdit, že už vlastně neexistuje. Palivo, které pohání západní společnost je důvěra. Když Putin zabije důvěru, západní model přijde o své palivo a to je přesně to, o co se Putin nyní snaží. V tomhle je on velmi inteligentní.

Čtěte také: Rusko obvinilo estonského agenta ze špionáže

Přejít na diskusi