TÝDENÍK ECHO

Degenerace společnosti začíná při výchově dětí

ROZHOVOR

Známá německá psycholožka moravského původu Jiřina Prekopová pomáhala v západním Německu od začátku 80. let iniciovat návrat k tradičnější výchově. Nejznámější kniha Prekopové Malý tyran je o dětech s poruchou, jimž jejich příliš liberální rodiče nebyli ochotni nebo schopni vštípit ani elementární disciplínu a pravidla chování. Jsou škody ve výchově dnešních rodičů podle Prekopové ještě vratné?

Trpí dnešní západní společnost změkčilostí?

Záleží na tom, co rozumíme slovem změkčilost. Láska ještě není změkčilost. Ale pokud třeba slovem empatie myslíme neschopnost rozlišovat mezi dobrým a zlým chováním, tak to mně vadí. Změkčilí nejsou lidé, kteří takzvaně hoří pro pravdu. Mužskej když je opravdu chlap, tak se staví proti nepravostem. Na koho vlastně to slovo změkčilost myslíte, na muže, nebo na ženy?

Spíš asi na muže.

Právě, u žen je takzvaná změkčilost třeba mateřská láska. U mužů se to hodí víc. Jak by se tomu řeklo, když chlap není ani ryba, ani rak?

Například Václav Havel za normalizace pro kličkování razil termíny úhybné myšlení, úhybná mluva.

To jsou dobré pojmy. Moderní západní společnost je bohužel ohrožena degenerací a začíná to při výchově dětí. Charakter se vyvíjí odmala, první tři roky jsou naprosto osudové. Tvoří se osobnost. Dítě od maminky s pokrmem, tedy mateřským mlékem, dostává empatii a pocit bezpečí. Degenerace, kterou jsem já kdysi mohla pozorovat v Německu, začínala už bojem za rozšíření jeslí. Přitom každý pták potřebuje teplo paní ptákové, opičí mimino hledá oční kontakt se svou opičí mámou, mládě potřebuje oční kontakt hned po porodu, kontakt z očí do očí, nikoliv z úst do úst. To je přírodní zákon. Byl jste při porodu?

Byl.

Tak jste viděl, jak dají mamince novorozeně hned do ruky, aby se navzájem užili. A dítě tam cítí i přítomnost otce. To je ohromné, pro hormony a vývoj empatie je takhle láskyplné prostředí od začátku strašně důležitá věc. Donedávna se to nedělalo, mámu přes noc od dítěte izolovali, táta byl v první fázi odstavený úplně, už po porodu začalo odcizování dítěte. Myslím, že jakási společenská změkčilost začíná už tady. Ta technokracie – hlavně aby dítě bylo oočkováno, aby kolem něj bylo ticho – jde úplně proti instinktům. Zbožňování techniky a modernosti vypěstovalo generaci zmatených dětí, která pak dorostla a dnes vládne Západu.

Kde vidíte kořeny toho trendu?

Pokud bychom hledali váhu, která se přikládá vědění, můžeme dojít až k Descartesovi. Tam byla přehozena výhybka, řeklo se: myslím, proto jsem člověk. Místo aby dál platilo: cítím, proto jsem člověk. Ale pokud se budeme držet striktně našeho tématu dětské výchovy, řekla bych, že proces odcizování začal v generaci našich maminek. A za druhé světové války už matky děti často ani nekojily. Například známý dětský lékař Švejcar byl proti kojení. Pak to odvolal. V Německu to poprvé eskalovalo už Adolfem Hitlerem. On chtěl tvrdou, zocelenou rasu. Tak aby zocelení mladí lidé následovali vůdce. Pak ovšem jeden extrém vyvolal druhý.

Jiřině Prekopové je 86 roků, loni v květnu utrpěla mozkovou mrtvici a zpočátku nemohla mluvit. Od té doby se zotavila a opět vede psychologické kurzy. Rozhovor pro Týdeník Echo je od loňska jejím prvním vystoupením na veřejnosti. Celý rozhovor s ní naleznete v novém čísle Týdeníku Echo. 

 

Přejít na diskusi