'Já nejsem politik.' Co to je? Suchá voda? Teplý sníh?

Andrej Babiš nás v souvislosti se zmateným hlasováním sociální demokracie o dani z pohonných hmot obšťastnil dalšími etudami na téma „já chudák pracovitý odborník mezi vámi pitomci línými politiky“. Chápu, že vykoupat koaličního partnera v jeho vlastních chybách je lákavé a nelze odolat. ČSSD si všechny facky od opozice i „přátel“ z koalice vysloužila právem. Babišovo neustálé plivání na politiku jako takovou je ale stejně nebezpečné, jako když deník Blesk o poslancích nepíše jinak než jako o „nadlidech“.

Andrej Babiš o sobě rád tvrdí, že není politik. Z pozice předsedy politického hnutí, místopředsedy vlády, ministra financí a poslance to zní nedůvěryhodně, legračně a hloupě. Politika je, ať se nám to líbí či nikoli, jediným prostředkem pro správu samostatného demokratického státu. Babiš zjevně sbírá politické body u všech naštvaných voličů a ještě více u lidí, kteří k volbám nechodí, protože politikou opovrhovali už před ANO. Pliváním na politiku Babiš velmi chytře slouží sám sobě a své vlastní představě o podnikatelském, tedy nikoli politickém (zde rozuměj demokratickém) spravování země.

Zajímalo by mě, co tedy Babiš dělá, když ne politiku? Podniká? To snad ne. Nebo dělá nepolitickou politiku? A to je jako co? Suchá voda? Teplý sníh?

Dělat politiku v demokracii je těžké. Být skutečným demokratem je těžké. Být v demokracii vrcholným politikem, předsedou strany, je ještě těžší. Musíte umět zaujmout voliče, přitom neslibovat nesplnitelné (pokud tedy chcete vydržet déle), musíte být schopen domluvy s koaličními partnery, nějak vycházet i s opozicí, musíte vydržet neustálou kontrolu každého vašeho slova a pohybu ze strany veřejnosti, musíte sehnat peníze na fungování strany a v rámci vlastní strany držet pozici, na kterou je neustále několik dalších kandidátů, připravených vás shodit. Dělat politiku dobře, slušně a zároveň úspěšně je umění hodné obdivu a respektu. Nikoli všeobecného pohrdání. Tak jako v jiných profesích je i v politice spousta neumětelů, lidí neschopných nebo vyčůránků. O těch se píše, je jich hodně, a tak, bohužel, pomohli k onomu obrazu politiky, který se teď Babišovi hodí do krámu. V politice jsou ale také velmi schopní a pracovití zastupitelé, starostové, poslanci a další, o nichž se ale moc nepíše a nemluví. Není to dost zajímavé.

Demokracie je kecárna. To má Babiš pravdu. Každý poslanec (nebo zastupitel) má potřebu sdělit svůj názor. Byl s tímto názorem zvolen v demokratických volbách, reprezentuje své voliče, a tak Babiš musí vydržet řeči Kalouska a naopak, ODS musí poslouchat řeči KSČM, a všichni dohromady musí vydržet řeči Okamury. Ti všichni měli své voliče, které reprezentují. Je to mnohdy otrava, ale je to tak nejspravedlivější. A je úkolem každého demokrata hájit právo kohokoliv říkat cokoliv. Jedině tak totiž může vládnout většina s přihlédnutím k oprávněným zájmům menšiny. Jedině tak je i menšina slyšet na veřejných zasedáních. Babiš zřejmě touží po změně tohoto systému. To už jsme tu ale měli a vždycky to bylo jen horší.