Svoboda se zúžila. Pozor, o čem a s kým mluvíte

Veřejná diskuse nabírá nebezpečný směr

Normálně si dávám pozor, abych nepsal o sobě, protože to není zajímavé, ale v tomto případě se nahromadila řada subjektivních zkušeností, jež, myslím, ukazují rychlou proměnu veřejné diskuse. Jako určitý bod obratu vnímám počátek uprchlické krize zhruba před rokem, kdy jsem měl silný pocit, že se veřejná média rozešla s tím, jak situaci prožívali a hodnotili lidé kolem mě, nejvíc od roku 1989.

V čem pozoruji hlavní změny? Především mám pocit, že se veřejný prostor mě samého i mých vesměs akademických kolegů zužuje a stává se stále víc konfliktním, či dokonce nebezpečným. Je stále obtížnější být na veřejných přednáškách otevřený, a to už z toho důvodu, že na veřejnou přednášku např. pro žáky středních škol mnohdy přijde novinář, zcela samozřejmě si pořídí záznam přednášky a pak z něj sestaví článek, ve kterém je vše, co jsem řekl, ale ve zkratce a většinou bez kontextu....

...Nedávno jsem přednášel, zdarma a z dobré vůle, pro jeden výzkumný ústav, kde jsem však musel slíbit, že se budu některým aktuálním tématům vyhýbat. Byl jsem požádán o abstrakt toho, o čem budu mluvit. Celé to bylo velice seriózní, ale cítil jsem za tím alibismus, abych neřekl něco nevhodného, co by ono pracoviště mohlo škodit. Velmi dobře tomu jako bývalý ředitel akademického ústavu rozumím, avšak jako přednášejícího mě nebaví dávat si pozor na každou větu, protože tím přicházím o část svobody slova....

….Opakovaně se setkávám se situací, kdy se zejména lidé mladšího a středního věku stávají mluvčími názorů, které vypadají ušlechtile, demokraticky, moderně a evropsky, ale prosazují je se sníženou tolerancí a stylem, jenž nemá daleko k „eurosvazáctví“. Původně jsem si myslel, že třeba mají málo zkušeností anebo že já sám už této době nerozumím, ale pozorováním a srovnáním se svazáky minulého režimu si už myslím, že v jejich chování je kus profesní kalkulace. Ten, kdo se skloní před evropskými strukturami, má větší šanci si v nich vybudovat kariéru. Opět se jedná o sklánění se před mocí, jev, který tady byl vždycky, ale internet jej dokáže někdy eliminovat, jindy neúměrně zesílit.

Celý rozsáhlý esej Václava Cílka o tom, že veřejná diskuse nabírá nebezpečný směr, čtěte v Týdeníku Echo zde.

Přejít na diskusi