Po fázi slitování může přijít extremismus od nás i uprchlíků

TÝDENÍK ECHO

Témata: ,

Někdy před třemi lety jsem dostal od egyptologa Miroslava Bárty krátkou zprávu ve smyslu: „Procházím ulicemi Káhiry, jsem deprimovaný, že je tady tolik lidí a všichni budou chtít odejít do Evropy“. V té době jsme již několik let uvažovali o vztahu mezi suchými klimatickými výkyvy, cenami potravin, sociálními bouřemi a migracemi.

Obzvlášť nápadné bylo, že jedna z velkých suchých vln se zhruba kryje s vítězným tažením islámu v 7.–8. století a že k vůbec nejsušším desetiletím došlo v 10. století, kdy pozorujeme další silnou migrační fázi. Odtud je jen logický krůček k úvaze, že pokud bude vysychání Blízkého východu a dalších zemí v pruhu mezi Tureckem a severní Čínou pokračovat, budeme svědky třetí velké migrační vlny.

V posledních dvou desetiletích jsme se snad pod vlivem reklamy a návratnosti investic naučili uvažovat v měřítku sotva několika let. Jenže na příkladu Německa, kde dosud nedošlo k integraci kurdských gastarbeiterů, kteří tam přišli už před 50 lety, ve skutečnosti vidíme, že uprchlíci vytvářejí někdy pozitivní vklad, ale jindy vnitřní dluh na dobu dalších 50 až 100 let. Naše rozhodnutí zasáhnou zřejmě víc životy našich dětí a vnuků než nás samotných.

V jakých případech vytvářejí imigranti zisk pro celou společnost? V Silicon Valley je zhruba polovina malých firem založená a vlastněná imigranty první a druhé generace. Často se jedná o nadané Indy, kteří zde hledají lepší uplatnění než doma a dokážou se prosadit v kompetitivním prostředí. Něco podobného se týká Anglie, kde mnoho imigrantů zastává vysoké či kreativní posty a vytváří ekonomický zisk. Na anglických školách studuje kolem 200 tisíc cizinců, kteří většinou představují velice selektivní výběr nadaných cizinců z bohatších rodin a již v době příchodu na ostrovy hovoří velice dobrou angličtinou. Řada z nich pak zůstane a stane se oporou společnosti.

Pokud bychom chtěli podobný model zavést u nás, museli bychom vytvořit světově či alespoň evropsky respektovanou výběrovou univerzitu, kde by se pro několik tisíc cizinců přednášelo v angličtině a možná i v ruštině a zároveň probíhaly intenzivní kurzy češtiny. Oba příklady – jak z anglických univerzit, tak z amerických počítačových firem – ukazují, jak prospěšné je systematicky, rok za rokem lákat do země vzdělané lidi, kteří mají dobrou znalost místního jazyka.

Podle toho, co jsem viděl ve sdělovacích prostředcích, to vypadá, že i v současné vlně migrantů je řada relativně bohatých a vzdělaných lidí, kteří se v Německu uplatní. Další vlny se však mohou rekrutovat z chudších a méně vzdělaných vrstev. Nedokážu posoudit pohnutky německých politiků. Určitě je v nich velký kus ušlechtilého evropského humanismu, možná pocit viny za druhou světovou válku, ale třeba i kousek vychytralosti, která počítá s tím, že z uprchlického spektra vybere ty nejaktivnější a nejchytřejší imigranty, a ještě půjde Evropě za příklad.

Celou esej najdete v aktuálním vydání Týdeníku Echo

Přejít na diskusi