ROZHOVOR

Nečas: Dělají z nás protistátní spiklenecké centrum

Expremiér o své likvidaci

O tom, kdo v této zemi bude vládnout, rozhodují prokurátoři, říká bývalý premiér Petr Nečas. Ti také podle něj chtějí vzbudit lživý dojem, že lobbista Ivo Rittig platil pokračování jeho vlády. Vývoj v kauze jeho ženy Jany je prý známkou toho, že žalobcům dochází dech, když splétají příběhy z odposlechnutého hovoru třetích osob. V rozhovoru pro ECHO24.cz také prozrazuje, že na úřadu vlády byly prostorové odposlechy a že to byl on sám, kdo je povolil. A dodává: „Jsem si jist, že jako premiér jsem byl odposloucháván, přímo můj telefon.“ 

Brzy to bude rok, co začala tzv. kauza Nagyová. Jaký je poslední vývoj?

Nového není v podstatě vůbec nic. Jen je zjevné, že se skupina policistů a prokurátorů snaží za každou cenu uplést nějaký hodnověrně vypadající příběh, vytváří nové a nové bizarní právní konstrukce ve snaze ospravedlnit to, co se téměř před rokem stalo. Oni vytvářejí protistátní spiklenecké centrum a potřebují do něj spiklence.

A usnesení Vrchního státního zastupitelství ze čtvrtka, o němž informovala v pátek MF Dnes a Aktuálně.cz?

Takhle: tady existuje něco, čemu já podle Eisenhowerova vojensko-průmyslového komplexu pracovně říkám plukovnicko-prokurátorsko-mediální komplex. Tu jeho novinářskou složku tvoří zhruba deset redaktorů, kteří policistům na veřejnost pomáhají vypouštět účelově vybírané informace - a Karla Hrubeše z Aktuálně nebo Tomáše Syrovátku z MF Dnes, kteří psali ty texty z pátku, k nim už dávno řadím. Pan Hrubeš se veřejně chlubil, že má celý trestní spis, už loni v listopadu. Tedy dávno před advokáty. Tito novináři jednají – řečeno mluvou zákona - jako osoby jednající ve prospěch policie. Osoba jednající ve prospěch policie znamená policejní konfident. No a v tom vámi zmíněném papíru z Olomouce není nic nového, co by mi už nebylo známo, nebo co by přinejmenším nevěděli insideři v té kauze. To se vždycky dělá, když prokurátorům dochází dech.

Tak nové je například podezření, že Jana Nagyová přímo od Rittiga brala peníze.

K tomu nemají vůbec žádné důkazy ani důvody. Je to samozřejmě lež. A zase v tradicích prokurátorů, kteří už v minulosti vypouštěli fámy, že má majetky za desítky milionů korun, který nemůže doložit. Samozřejmě že může doložit veškerý svůj majetek, a ten odpovídá její příjmům. A pokud k tomu připočtu řeči o 150 milonech korun zabavených loni v červnu, kdy dodnes nedokázali doložit, že by patřily komukoliv z obviněných. A tvrzení, že Ivo Rittig dával mojí ženě peníze, je už třetí vlna nedoložených tvrzení. Je to pořád to samé.

Více o novém usnesení olomouckého vrchního státního zastupitelství zde:

Nečas: Na úřadu vlády byly odposlechy. Sám jsem je povolil

Státní zástupce Bajger k tomu v usnesení cituje jeden odposlech z ledna 2013: „Říkaj, tak mu, Ivo, dej tu dvojku, ať máme vládu.“

A kdo to řekl? Že to neuvádí? To je přesně ono. Někde se vedou nějaké řeči. Vemte si odposlechy zveřejněné nedávno na lidovky.cz. Tam byly evidentní nepravdy, kdy pan Janoušek říká, že se potkal se mnou, že se potkal s vrchní ředitelkou kabinetu. Prostě nepotkal. Moje žena ho před svým zadržením dva roky neviděla a nemluvila s ním. Já jsem ho viděl jednou v životě. Už z toho vidíte, že na takových schůzkách evidentně zaznívají i nepravdivé věci – výroky třetích osob, jejichž řečnění pro mě není relevantní.

Pak ale citují ještě jeden odposlech, a to je schůzka Ivo Rittiga s dvěma právníky – a tam někdo říkal: „To má souvislost s prachama, teď se blíží účtování – (Jana Nagyová) říkala, - máme teďka nosit prachy, ideálně nosit prachy… říkala, jestli by místo sedmi procent nešlo deset.

Zase: řeči třetích osob. Pokud já mám informace, tak tento odposlech má pocházet z nějakého prostorového odposlechu z konce března 2012.

Co by to na věci měnilo, že tohle si u Rittiga říkali v roce 2012?

No – pokud policie tohle dneska považuje za závažný údaj, tak nechápu, proč to zjišťuje po dvou letech. Přece pokud policie o tomhle věděla minimálně rok a čtvrt před zásahem, tak snad měla prostor a dost času, aby dokázala zachytit a zdokumentovat nějaké převody peněz. Ale tam žádné převody nebyly, nic takového, ani dárky, ani peníze, nic. Samozřejmě nezdokumentovali nic.

A jak má čtenář s tím odposlechem naložit? Že si tehdy Rittig a spol. vymýšleli?

To se ptejte jich, ne mě. Já nejsem od toho, abych interpretoval drby z úst třetích osob. Ještě bychom se asi podivili, o kom všem mohly nějaké drby silácky znít.

A že si vaše žena na podzim 2012 opakovaně esemeskovala s Rittigem?

V období od září do listopadu, tedy v době vrcholící vnitrostranické krize a před kongresem řádově narostla komunikace všech nás prakticky s kýmkoliv, kdo se nějak ochomýtal kolem ODS. Že si náhodou vybrali zrovna tento úsek, ať tedy uvedou, jak čile s ním komunikovala od listopadu 2012 do června 2013.

No, ono celé to usnesení směřuje k hypotéze, že Ivo Rittig zaplatil pokračování vaší vlády.

Tak takový dojem oni samozřejmě chtějí vzbudit. Ale jsou to všechno výmysly.

Co ty u Jany Nagyové doma nalezené listiny k veřejným zakázkám, kde se u zakázek vyskytovaly varianty s různými cenami za stejnou práci.

Toto byly materiály, které, jak moje žena uvedla, jenom obdržela a měla předat mně. To byly informace, které já jsem sbíral a chtěl mít. Já jsem se u všech resortů snažil mít přehled o co největším počtu zakázek. Taky abych tušil, jestli někde nehrozí průšvih nebo se nechystá nějaká levárna. Takových dokumentů jsem měl štosy.

Kde berete jistotu, že vaše dnešní žena se tehdy za vašimi zády nedomluvila s Ivo Rittigem, že vyplatí tři poslance a vy budete moci dále vládnout?

Jsem si tím naprosto jist, protože vím, jak to bylo. S těmi lidmi jsem mluvil, byl jsem u toho. Navíc mé ženě naprosto věřím, v životě jsem nepoznal loajálnějšího a mně oddanějšího člověka. Jejich pracovní metoda spočívá v tom, že jakmile se někdo objeví v nějakém rozhovoru nebo figuruje v něčím tlachání, tak je to okamžitě využito jako záminka, aby mu byly napíchnuty telefony.

Z čeho tak soudíte?

Nesoudím, já to vím. Koneckonců vím i to, jak před časem vznikaly odposlechy mé ženy – úplně stejně.

Vyřešila se záhada, jestli byly loni na Úřadu vlády nasazeny prostorové odposlechy?

Ano, byly, na začátku roku 2013, ale s mým vědomím a mým souhlasem.

Můžete říct, kvůli čemu? Týkalo se to vaší budoucí kauzy, nebo to byla úplně jiná věc?

Upřesnit to nemohu. Zpětně jsem přesvědčen, že se to týkalo této kauzy. Že jsem byl oklamán a obelhán. Ale nemohu ani naznačovat, o co tehdy šlo.

Loni v prosinci jste mi v rozhovoru pro Reflex říkal, že vaše žena po zážitcích z vazby vyhledává pomoc klinického psychologa. Trvá to pořád?

Ano.

Jak vy jste to za ten rok psychicky zpracoval? Zvykne si člověk?

Co bych vám tu lhal – je to obrovská životní komplikace. Stojí to strašně energie, času, peníze, zatímco druhá strana to pochopitelně dělá ve své pracovní době a ještě je za to velmi slušně placená. Musím také říct, že jsem si – a můžete mě za to kritizovat, že až tak pozdě -, na svém osobním případu uvědomil, jak je jedinec proti státní mašinérii skoro bezbranný a jak tahá za dramaticky kratší konec.

Používáte obrat budování České prokurátorská republika, ČPR. Proč?

Dnes prokurátoři rozhodují, kdo v této zemi bude vládnout. Pobavte se s kterýmkoli místním zastupitelem, od Dolních Kotěhůlek až po krajská města, všichni mají strach rozhodovat o veřejných zakázkách, obecně o penězích. Mají strach, že se najednou objeví nějaký policejní podplukovník a začne tam plošně rozdávat trestní oznámení. Údaje z veřejných rozpočtů říkají, že obce a kraje vytvořily loni 18 miliard korun přebytek, hlavně proto, že nespotřebovaly investice – protože se bojí. My jsme xkrát na vládě říkali: teď o něčem rozhodujeme a jsme zvědaví, jestli se po nějaké době neobjeví podplukovník Mazánek a nezažaluje nás. Tady jsou kriminalizována normální politická rozhodnutí. Teď naposledy případ Tatra – politické rozhodnutí, podle mého hlubokého přesvědčení správné, a přesto skončilo kriminalizací. Snaha dostat na západní trhy letoun L-159, která stojí za tzv. kauzou CASA a kriminalizací paní doktorky Parkanové. Pokus kriminalizovat Tomáše Julínka za rozhodování o letecké záchranné službě. Kriminalizace městské rady v Praze v čele s bývalým primátorem Svobodou.

Kam až to může jít?

Myslím, že už při budování ČPR nastává druhá fáze: po zastrašení politiků bude potřeba zastrašit advokáty. Není náhodná dramaticky vyšší vlna pokusů o kriminalizaci advokátů, prohlídek advokátních kanceláří, kde si opatřují důkazy o klientech, jestliže v roce 2012 bylo takových případů 12, loni už 25 a letos jenom do konce března, jestli se nepletu, jich bylo už 15. Další na řadě budou soudci. Jsem přesvědčen, že přijde snaha udělat exemplární případy z několika soudců, kteří nebudou rozhodovat podle návrhů příslušného prokurátora, nebo nedejbože nedají povolení k odposlechu, k domovní prohlídce nebo vazbě. A nakonec, aby bylo budování ČPR dovedeno ke světlým zítřků, začnou rozhodovat o ekonomice: masovým používáním trestní odpovědnosti právních osob, kdy budou v celých oborech ekonomiky rozhodovat, kdo je vítěz a kdo poražený. Jaká firma bude fungovat dál a jaká ne.

Máte sám nějakou zodpovědnost za přiživování tohoto trendu? Vaše vláda těsně před svým pádem poslala do sněmovny zákon o státních zastupitelstvech, který by celou soustavu opět víc centralizoval.

Ano, nicméně otevřeně řečeno: to od nás bylo racionální politické rozhodnutí, při vědomí, že jinak bychom byli mediální klakou obviněni z toho, že bráníme boji proti korupci. A při stoprocentním přesvědčení, že ze sněmovny do Senátu zákon v této podobě neodejde. Byli jsme si jisti, že zákon bude upraven do rozumné podoby.

A kdo ten zákon měl ve sněmovně proškrtat?

Myslím, že tam byla vůle po rozumném kompromisu napříč politickým spektrem. V zákonu jsou i dobré věci: mně by nevadil protikorupční speciál na státním zastupitelství, ani zrušení vrchních státních zastupitelství. Šlo o jiné, spíše procesní věci – aby dozor, dohled, dohled nad dohledem, kontrola ukončené věci, nevytvářely z Nejvyššího státního zastupitelství novou generální prokuraturu, která by mohla dosáhnout na jakoukoliv kauzu kdekoliv v republice. To jsem si byl jist, že tyto věci by parlamentem neprošly.

Dnes jste obětí cílených úniků z vyšetřování. Ale ty z policie unikaly už dřív...

Bylo to vždycky, nicméně troufám si říct, že se nám to dařilo potlačovat. V letech 2011 a 2012 výrazně poklesly úniky z policejních spisů, také proto, že jsem trval na tom, aby Generální inspekce bezpečnostních sborů konala. Když například unikly fotky doktora Ratha z vazby, tvrdě jsem trval na tom, že ten únik musí být vyšetřen. A ti příslušníci vězeňské služby byli odhaleni. Bohužel za poslední rok opět zažíváme masivní nárůst vypouštění odposlechů. Já jsem to předvídal, najděte si moje rozhovory z minulého léta, že k tomu i v mojí kauze bude docházet. Policejní prezidium nedělá nic, nevím, že by něco dělalo vedení státních zastupitelství nebo inspekce. A vyskytnou se dokonce vysocí politici, kteří dokáží říct takovou zhovadilost, že je dobře, když ty odposlechy unikají.

Myslíte ministra Jiřího Dienstbiera?

Ale i Jiří Pospíšil si v podstatě liboval, že je to dobře.

Úniky odposlechů nejsou jen česká specialita, Nicolase Sarkozyho policie odposlouchávala po odchodu z prezidentského paláce, odposlouchávají se navzájem velmoci, pak se ty odposlechy zavěsí na youtube. Jak tento trend ovlivňuje politiku na Západě?

Politiku, ale i každodenní život. Moderní technologie, aniž jsme to chtěli, představují brutální útok na naši osobní svobodu a soukromí. Sedíme tu v mojí kanceláři, nepochybuji, že jsme na záběrech x kamer, které teď možná sleduje nějaký policista. Z buněk našich telefonů jde přesně zmapovat náš pohyb. Možná jsme tady odposlouchávaní, možná je odposloucháván můj telefon nebo váš telefon. To nikdo neví.

Pozorujete na sobě, že vás to omezuje? Dáváte si pozor na to, co do mobilu říkáte?

Já jsem vždycky byl přesvědčený, že mluvit do telefonu je jako vykřikovat u koně na Václaváku. Takže já jsem si dával pozor vždycky, a to, co někteří paranoici v bezpečnostních orgánech označují za konspirativní chování: nepoužíváte otevřené řeči, používáte přezdívky, některé věci nedoříkáváte, to považuji za naprosto přirozené chování normálně uvažujícího člověka, a ne za znak zločinného spiknutí nebo dokonce konspirování. Jako když půjdete sám opuštěnou noční ulicí, kde to navíc neznáte -  taky je přirozené se ostražitě rozhlížet. Ale v paranoidní logice některých policistů a prokurátorů vaše ostražité rozhlížení znamená, že se určitě snažíte spáchat nějakou lumpárnu.

Od kdy česká policie tak masově odposlouchává?

To s přesností neurčím, od kdy, nicméně později byl odhalen konkrétní případ policisty někde z Varnsdorfu, který jen tak odposlouchával šéfa Ústavního soudu a lidi z prezidentské kanceláře. Já ačkoliv pro své tvrzení nemám žádný přímý důkaz, jsem si například jist, že jako premiér jsem byl odposloucháván, přímo můj telefon. Předpokládám, že i moje číslo bylo připsáno k nějaké jiné kauze - střelím od boku - krádeže aut kdesi.

Když jako bývalý premiér povedete řeči, které tu vedeme, neriskujete, že si čtenáři začnou myslet, že jste paranoik?

Je to možné, ale takový já mám názor. Uvidíme po schválení každoroční zprávy o povolování odposlechů, jak jsme na tom letos byli kvantitativně. Mojí snahou vždycky bylo, aby odposlechy byly brány skutečně podle trestního řádu, tedy až jako poslední prostředek, který mohou orgány činné v trestním řízení použít, pokud nemají žádnou jinou cestu, jak si opatřit důkazy. Nicméně u nás především u tzv. specializovaných policejních útvarů jsou odposlechy naprosto běžnou rutinou, kterou se jakékoliv prověřování potenciálního trestného činu začíná. Teprve na základě toho se pak shromažďují operativní poznatky, ze kterých se potom případně jde k opatřování důkazů. Úplně obrácené na hlavu. A já, přestože jsem pořád přesvědčen, že i v těch specializovaných útvarech je drtivá většina slušných lidí, kteří dělají svou práci, mám prostě informace zevnitř policie, že připsat telefonní čísla k nesouvisející kauze je u některých policistů naprosto rutinní chování. Pořád, i po té aféře policisty z Varnsdorfu.

Z boje s korupcí se stal hlavní narativ současnosti, vedle něj všechno vypadá sekundárně. Jaký u nás je reálný rozsah korupce?

Nejsme na tom o nic hůř než kterákoliv středoevropská země typu Polska nebo Maďarska či Slovenska. A taky než země typu Španělska, Portugalska, Řecka, Itálie, Belgie. Určitě je u nás korupce vyšší než ve Skandinávii, Holandsku, Británii, Německu. Ale k řečem o vykradené a zplundrované zemi není důvod.

Vicepremiér Babiš tvrdí, že teď vlastně znovu zakládá stát.

Ve výrocích některých politiků, v odmítání posledních více než dvaceti let, v chování i obrovského množství novinářů jako kdyby se v nových podmínkách a po dlouhé době opakoval proces vzniku druhé republiky. Což se svým antisemitismem, štvaním vůči liberálně naladěným lidem, odsuzováním vlastních demokratických tradic byla jedna z největších ostud naší národní historie.

A v čem přesně spočívá paralela mezi druhou republikou a dneškem?

Třeba v tom, jak tehdy řada lidí, spoluarchitektů první republiky, tu první republiku najednou začala hanobit. To samozřejmě souvisí s mýtem první republiky, četl jsem dobrý článek vašeho šéfredaktora, že bychom si všichni měli znovu přečíst práce Antonína Klimka nebo Peroutkovo Budování státu. Já jsem je četl, takže první republiku uznávám, přestože si ji neidealizuji. A to jde přece i s posledními dvaceti leti. Já poslední rok sleduji selhání významné části českých novinářů. To je taky svým způsobem podobné dění od podzimu 38. A tím myslím primárně novináře z vydavatelství MAFRA, České televize a podobně. Ti lidé fatálně selhávají, oni se v podstatě stali součástí politické agendy. O některých věcech píší, o některých vědomě nepíší.

Stalo vám se za poslední rok, že by se k vám někteří lidi přestali znát?

Lhal bych, kdybych řekl, že takové případy nejsou. Ale musím říct, že jednoznačně převažují dobré zkušenosti, tak v poměru 9:1. Někdy i od lidí, u kterých bych to nečekal. Jsem příjemně překvapen, že se ke mně znají a neodmítají mě.

No, tak to je skvělá zpráva, ne? To je společnost zdravější než v roce 39.

Určitě, o tom nepochybuji. Já neříkám, že jsme spadli do režimu druhé republiky, jen o jistých paralelách v chování.

Blesk nedávno psal, že jste měl v posilovně konflikt s mužem, který napadal slovně vás a vaši ženu. Stává se to často?

Naprosto výjimečně. Koneckonců i chování dalších lidí ve fitku odpovídalo tomu poměru 9:1. Postavili se na mou stranu.

Myslíte, že se do budoucna vaše pověst po neslavném odchodu z vlády zase bude zlepšovat?

Já jsem přesvědčen, že výsledky mojí vlády jsou převážně pozitivní. Hospodářský růst dneška stojí na zdravých základech veřejných financí, není uměle nahoněný.

A spoléháte na to, že pokud vyhrajete tento soud, že vám to pomůže?

To bude trvat dlouhá léta...

Léta?

Ano. Oni splétají nové a nové příběhy, znovu prohlížejí, co už kdysi přešli…

A jaké bude mediální vyznění, i kdybyste u soudu vyhráli? Doberete se veřejné rehabilitace?

Nedoberu. To je to největší svinstvo, že vás zlikvidují společensky a nenávratně.

Přejít na diskusi