Mýtus o zlém Rampulovi

Každý zná příběh, jak Dobro zvítězilo nad zlým Rampulou a spravedlivě jej vyhodilo z funkce vrchního státního zástupce v Praze. Kdo si zjišťoval, jak to bylo doopravdy? Ono to totiž bylo trochu jinak a lze to dokázat z veřejně dostupných dokumentů...

O odvolání Vlastimila Rampuly fakticky rozhodl v červnu 2012 Nejvyšší správní soud rozsudkem 1 As 51/2012-242. NSS sice tehdy nerozhodl o tom, že je Vlastimil Rampula odvolán, ale zrušil rozhodnutí nižšího soudu, které znělo ve prospěch Vlastimila Rampuly, a zrušil je s takovou argumentací, že odvolání z funkce již bylo jasné. Vlastimil Rampula pak rozumně vzdal ztracený boj a odešel ze státního zastupitelství úplně.

Ponořme se tedy do kauzy, jak byla obsáhle popsána v judikátu Nejvyššího správního soudu:

Z celého rozsudku je zřejmé, že na odvolání Vlastimila Rampuly byl zájem shora a že se tak usilovně hledaly důvody k odvolání, až se našly, bez ohledu na jejich přesvědčivost. To lze demonstrovat na tom, jak údajně zásadní důvody postupně odpadávaly, protože byly neudržitelné.

Ještě před vynesením rozsudku odpadla z údajně vážných důvodů více než polovina. Nejvyšší státní zástupce navrhl ministrovi spravedlnosti odvolání Vlastimila Rampuly pro čtyři okruhy důvodů (odst. 3 rozsudku NSS). Ministr spravedlnosti z nich dva shledal zcela nedůvodnými a jeden shledal důvodným pouze částečně (odst. 4).

Dobrá, nejvyšší státní zástupce měl trochu velké oči, ale NSS přece odvolání Vlastimila Rampuly z nějakých důvodů podpořil, ne?

NSS uvedl čtyři konkrétní pochybení, která posuzoval: kauza Gripeny (odst. 79), kauza České pivo (odst. 93), statistická a informační součinnost (odst. 97) a kauza IPB (odst. 109). Ač se tvrdilo, jak Vlastimil Rampula může za „četná“ a „opakující se“ pochybení (odst. 4; hlavně odst. 62), když přišla řeč na konkrétní případy, uvedl NSS jen tyto čtyři. Nadále tedy budeme hovořit o těchto čtyřech pochybeních, která byla původně Vlastimilu Rampulovi vyčítána a o nichž soud uvedl nějaké údaje.

České pivo

Kauzu České pivo shledal NSS nedůvodnou (odst. 96), takže z mnoha zásadních pochybení jsme už jen na třech známých: Gripeny, statistika a IPB.

IPB

Údajné pochybení Vlastimila Rampuly v kauze IPB je smyšlené. O co šlo?

Státní zástupkyně Darja Dunajová šla k soudu na vyhlášení rozsudku v kauze IPB. Byl to velmi komplikovaný případ a obecné očekávání bylo, že soud rozhodne o zproštění obžalovaných. Vlastimil Rampula jí těsně před líčením dal pokyn, aby se proti očekávanému zproštění neodvolávala na místě a aby raději vyčkala, až soud zašle státnímu zastupitelství písemný rozsudek.

To bylo v procesu s Vlastimilem Rampulou vydáváno za naprosto zásadní pochybení. I laik přitom pochopí, že o žádné pochybení nešlo. Vlastimilem Rampulou udělený pokyn státní zastupitelství nijak neomezoval ani nezavazoval. Pokud státní zástupce řekne soudu "vyjádřím se, až budu mít písemný rozsudek", pak si stále zachová právo odvolat se.

Dokonce bude moci podat odvolání kvalifikovanějším způsobem. Bude totiž znát přesnou argumentaci soudu, ne pouze stručné ústní shrnutí, které si rychle naškrabal rukou do notýsku. Pokyn Vlastimila Rampuly byl proto zcela přijatelný, zejména v tak komplikovaném případu, jako byla kauza IPB.

Vlastimilu Rampulovi bylo v té souvislosti předhazováno, že ukládal své podřízené pokyn, aniž by znal podrobně případ, což mělo být také zásadní profesní pochybení (odst. 122-126). I to je účelový pseudoargument: jistě by nemohl bez znalosti případu dávat pokyn "vzdej se odvolání" nebo "odvolej se v bodě 1 s argumentací, že ..." Ale jím udělený pokyn byl zcela odlišný. Ze shora vysvětlených příčin jej bylo možno bez rizika chyby vydat i bez toho, že by Vlastimil Rampula sám celý spis studoval. Pochybení Vlastimila Rampuly v kauze IPB tedy bylo uměle vykonstruované.

Seznam údajných zásadních a početných pochybení se tak redukoval na dvě výslovně uvedená soudem...

Statistická a informační součinnost

Nejvyšší státní zastupitelství požadovalo po vrchním státním zastupitelství určité informace. Rampulovo VSZ nevyhovělo a písemně sdělilo důvody, proč žádost nesplní. NSZ tento dopis přijalo a už informace nepožadovalo.

To je vydáváno za další provinění Vlastimila Rampuly, neboť měl údajně splnit původní pokyn, přestože na něm ani samo NSZ netrvalo (odst. 106)! Když soud vynucuje zaslání sdělení mezi dvěma úřady, přičemž ani sám původní žadatel na tom sdělení netrval, je to přinejmenším zvláštní.

Napadá mne taková analogie: šéf party dlaždičů přijde za podřízeným a řekne: "Lojzo, běž zařídit technickou pro multikáru!" A Lojza mu odpoví: "Šéfe, což jsi zapomněl? Multikáru přece dáváme příští měsíc do šrotu a do té doby technická ještě platí." Šéf odejde s nesrozumitelným zahuhláním a už žádnou technickou nepožaduje, třebaže jindy dokáže své pokyny urgovat velmi razantně. Zachoval se Lojza dobře, když technickou nezařizoval? Tuto otázku dokáže správně zodpovědět i dlaždič Lojza. V procesu s Rampulou však všichni předstírali, že tento důvod berou vážně...

Tím pádem se výčet údajných pochybení smrskl na jedno známé.

Gripeny

Kauza Gripeny je nejednoznačná. Vlastimilu Rampulovi je kladeno za vinu, že nedohlédl, aby jeden jeho podřízený odeslal do jiné země žádost o právní pomoc.

Mezi řádky lze vytušit, že věc byla složitější. Údajně podle dotyčného podřízeného nedával pokyn z NSZ smysl (odst. 81, 82), navíc opakovaný pokyn z NSZ byl formulován nikoli jako jednoznačný pokyn, nýbrž jako alternativa: vyžádejte právní pomoc nebo odůvodněte, proč jste nevyžádali (odst. 81, 88), což dosti mění situaci.

Abychom mohli posoudit závažnost pochybení v kauze Gripeny, museli bychom vědět o pozadí více. Nicméně NSS věděl o věci více než my, tak snad rozhodl správně. Dejme tomu, že v kauze Gripeny Vlastimil Rampula skutečně pochybil.

Závěrečné skóre je tedy následující: ze čtyř konkrétních údajných pochybení, o kterých NSS hovořil, jedno smetl sám NSS; dvě NSS záhadným způsobem potvrdil, ač byla zjevně smyšlená; jedno bylo patrně skutečné. Další konkrétní chyby rozsudek neuvádí.

A teď si musíme upřímně položit otázku: opravdu světí účel prostředky? Vlastimil Rampula byl u mnoha lidí nepopulární. Ale pomůže české justici, když se někoho zbavíme zjevně účelovým způsobem a ohýbáme si přitom realitu? A tři čtvrtiny ze známých důvodů pro odvolání si prostě vymyslíme?

Ať už byl Vlastimil Rampula špatný vrchní státní zástupce nebo ne (nejsem schopen potvrdit ani vyvrátit), od podobných podpásovek by se justice měla držet do nejdál.

Když se jednou nastolí ve státním zastupitelství taková norma, kde se zastaví? Kdo nám zaručí, že někdo účelově nesestřelí v trestním řízení mě nebo vás, protože my nebudeme někomu vyhovovat? Mně už tím bylo jednou elegantně vyhrožováno...

Jednoduchý příběh o spravedlivě potrestaném Zlu tak dostává trhliny. Pokud se k účelovému odvolání nepohodlného justičního funkcionáře používají uměle vykonstruované a nesmyslné argumenty, pak nejde o žádný souboj Dobra se Zlem. Prostě jedna justiční frakce zvítězila v mocenském boji nad jinou justiční frakcí.

Že nejde o nic jiného než o boj o moc, ostatně dokládají kroky nového vedení státního zastupitelství. Jistě jste si všimli boje za nový zákon o státním zastupitelství, který nápadně aktivně vede zvítězivší frakce (nedávno došlo i na schůzku s prezidentem).

O co jde v plánované reorganizaci státního zastupitelství? O centralizaci; někteří bývalí i současní státní zástupci dokonce hovoří o částečném návratu k sovětskému modelu prokuratury. Díky centralizaci pak novější frakce ovládne i zbytek soustavy, který ještě nemá pod plnou kontrolou.

Není to zvláštní náhoda? Za centralizaci státního zastupitelství nejvíc bojuje právě ta skupina, která na tom nejvíce vydělá!

Nápadně to připomíná schéma známé z jiných oblastí. Pěstitelé řepky vždy bojují za dotace pro pěstitele řepky. A solárníci vždy bojují za úlevy pro solárníky. Proč tak málo pěstitelů řepky lobuje za úlevy solárníkům a tak málo solárníků lobuje za dotace pro pěstitele řepky? Vždyť solárníci mají tolik přesvědčivých argumentů a pěstitelé řepky mají také tolik přesvědčivých důvodů, tak proč ti druzí na ně neslyší?

Samozřejmě všichni víme, jak to je. A úplně stejně to funguje i v boji o moc uvnitř justice. Když někdo tak horečně bojuje za reformu slibující mu větší moc, lze vytušit, co za tím asi vězí.

Tak až Vám příště bude předkládán nějaký jednoduchý příběh z justice, zapojte kritický rozum. Ne vše je tak, jak to vypadá na první pohled.