Chudák Slovák

Když před dvěma roky jeden ze slovenských aktivistů volil v krajských volbách v Banské Bystrici v gumových rukavicích, protože si mohl vybrat pouze mezi kandidátem levicově – populistického Směru a fašistou, který nakonec vyhrál a stal se županem (hejtmanem), v zemi to vyvolalo značnou pozornost. Mnozí doufali, že se podobné divadlo nezopakuje.

Měsíc a půl před parlamentními volbami to ale na Slovensku vypadá na mnohem rozsáhlejší kaučukovou párty. Pokud si totiž chce volič, který nemusí levici, nacionalisty a ani tvrdé konzervativce (mnohým z nich ukápne slza i při letmém pohledu na fotku válečného prezidenta Jozefa Tisa), čeká ho vážný vnitřní souboj. Proč? Je poněkud problém si vybrat.

V průzkumech za Směrem následuje nová strana Sieť. Její předseda Radoslav Procházka je mladý a úspěšný právník. Tahá za sebou ale celou řadu skandálků. Nechal se jiný poslancem nahrát, když se s ním bavil na téma, zda si polovinu nákladů na předvolební inzerci objedná bez účtenky. U soudu navíc zastupoval finanční skupinu Penta, s níž se táhne největší porevoluční politický skandál na Slovensku – kauza Gorila. Kromě toho je Procházka poměrně tvrdý konzervativec, který se zúčastňuje masových demonstrací proti potratům známých jako Národní pochod za život, takže i mírně liberální volič na něho kouká se zdviženým obočím.

Dále má na výběr Křesťanskodemokratické hnutí, které je v politice již od roku 1990. Vede ho nepříliš charismatický Ján Figeľ. Trvalo mu rok, než vrátil byt v centru Bratislavy, který dostal od města za podivných okolností a za zlomek tržní ceny. Z bytu se mu nechtělo navzdory tomu, že bral v té době měsíčně jako místopředseda vlády a zároveň bývalý eurokomisař 380 tisíc Kč.

Zvláštní kapitolou je seskupení Obyčejní lidé, které vede Igor Matovič. Byl právě tím poslancem, který si nahrál předsedu strany Sieť na diktafon a snažil se z toho vytlouct body. Jde o směsici občanských aktivistů, z nichž mnozí mají za sebou silný příběh. Na kandidátce je ale střídají ultrakonzervativci, jaké by jste v Česku marně hledali. U Matoviče jsou i podivíni, jako poslankyně Mezenská, která tvrdí, že ovládá teleportaci a kvůli níž museli všichni kandidáti hnutí podepsat, že nebudou veřejně laškovat s myšlenkou vystoupení země z EU a NATO.

Pro některé je poměrně přijatelnou volbou strana Most-Híd. Jde ovšem o stranu s většinou Maďarů, což mnohé voliče odrazuje. I tato strana má za sebou několik afér. Patří do staré Dzurindovy gardy a lídrů Mostu se dotýká kauza Gorila a podezření na rozsáhlé korupční praktiky.

Slováci mohou volit i liberály ze strany Svoboda a solidarita. Těm se podařilo povalit předchozí pravicovou vládu kvůli navýšení slovenského příspěvku do eurvoalu, ačkoli každý věděl, že jej druhý den parlament beztak schválí. Jsou zodpovědní za to, že na Slovensku vládne levice a tím pádem favorité soutěže o nejpitomější politické gesto desetiletí.

Kromě pravicových stran s pošramocenou pověstí má slovenský volič na výběr pouze exotické partaje, nebo strany zcela bez naděje vstup do parlamentu. Může například volit milionáře Borise Kollára, který na začátku 90. let podnikal s dvojicí již zastřelených mafiánů. V jistém směru jde o slovenský klon Tomia Okamury s podobnou kadencí slov. Kollár má devět dětí s osmi matkami a do voleb jde se stranou Jsme rodina.

Když se slovenský pravicový volič zadívá na toto panoptikum, výsledkem bude, že se na poslední chvíli bude rozhodovat rekordní počet vyděšených lidí. A také to, že na Slovensku bude s největší pravděpodobností vládnout opět Robert Fico – bývalý komunista, který dokáže zahrát nového Mečiara i poctivého katolíka.