Diplomatický debakl Sobotky a Babiše

Umístění Věry Jourové do čele evropského komisariátu pro spravedlnost, ochranu spotřebitele a rovnost pohlaví je jednoznačným debaklem vlády a české diplomacie. Je to debakl nejen ve srovnání s našimi vyhlašovanými ambicemi, ale hlavně ve srovnání s dalšími zeměmi.

Chtěli jsme ekonomické portfolio středního významu, dostali jsme neekonomické, skoro nejméně významné místo v celé Evropské komisi. Věra Jourová zasedne přesně tam, kde není žádný vliv, moc ani peníze, zato se tam vymýšlejí nejrůznější tlachací koncepce umělých práv a nároků, ochrany občanů před sebou samými a nápady na ženské kvóty. Je to přesně ta agenda, do níž se právem trefují euroskeptici, a ukazují na ní, jak Brusel ztratil schopnost vidět podstatné věci a sklouzává čím dál víc k manýrismu.

Andrej Babiš, který má z obchodu vypěstovaný cit pro rychlé přiznání zjevných chyb a posypání hlavy popelem, už aspoň porážku uznal. Hned se zbavil zodpovědnosti a hodil ji, jak je jeho zvykem, na Bohuslava Sobotku. „Zeptejte se pana premiéra, jak vyjednával, já jsem nevyjednával.“ Premiér a jeho evropský tajemník Tomáš Prouza (jeho diplomatický um má na výsledku zjevně podíl) lakují porážku narůžovo prázdnými řečmi, jak Věra Jourová „výrazně ovlivní každodenní chod Evropy“. Přesnější je říct, jak zbytečnými direktivami bude otravovat každodenní život všech Evropanů, ale neovlivní nic podstatného.

Čtěte také: Překvapivý post Jourové. 'Dali nám to vyžrat'

Pravý stav věcí je vždy nejlépe vidět ve srovnání s ostatními. Nový předseda komise Jean-Claude Juncker výrazně změnil rozdělení pravomocí komisařů. Nejdůležitější portfolia mají trochu jiná jména než v dosluhující komisi. Je ale jasné, co jsou těžké váhy.

Juncker si vybral sedm místopředsedů, z našich každý bude řídit tým komisařů. Hned čtyři jsou ze střední a východní Evropy. Tři z menších a tři z chudších, než jsme my. Bulharka Kristalina Georgieva bude zodpovídat za rozpočet a lidské zdroje. Estonec Andrus Ansip za jednotný trh digitálních služeb. Lotyš Valdis Dombrovskis za euro a sociální věci, Slovinka Alenka Bartuszekova získala velmi silnou energetiku. Přímou nadřízenou Věry Jourové bude právě bulharská viceprezidentka.

Poláci už mají expremiéra Donalda Tuska prezidentem Evropské rady. Jedno ze čtyř vůbec nejdůležitějších míst, jímž je vedle ekonomických záležitostí, energetiky vnitřní trh, získala polská komisařka Elzbieta Bienkowska. Slovák Maroš Šefčovič dostal dopravu, kterou jsme ještě poté, co byly zveřejněny testovací úniky složení komise, a patřila Věře Jourové, považovali za přijatelnou. Maďar Tibor Navracsics je komisařem pro vzdělání a kulturu (tímto místem jdou nemalé částky evropských fondů do školství). Věrou Jourovou vysněnou regionální politiku má žena, Rumunka Corina Creţuová. O tom, že jsme dopadli nejhůř z celé střední a východní Evropy, není pochyb.

Tristně vycházíme i ze srovnání s dalšími středně velkými zeměmi. Finové mají důležitý post viceprezidenta pro hospodářský růst, investice a konkurenceschopnost. Švédská komisařka má na starosti obchod, konkrétně vyjednávání zóny volného obchodu s Amerikou. Dánka bude dohlížet na hospodářskou soutěž, včetně citlivých sporů s Googlem nebo Gazpromem. Nizozemec Frans Timmermans je Junckerovým prvním místopředsedou zodpovědným za regulaci. Navíc mu přímo podléhá francouzský komisař Pierre Moscovici, který dostal vůbec nedůležitější úřad ekonomických a měnových záležitostí plus daně. Britové získali vybrané portfolio finančních služeb, které je klíčové pro jejich zájmy.

O důvodech, proč jsme dopadli nejhůř ve srovnáním s kýmkoliv, koho si ke komparaci vybereme, se dá dlouho diskutovat. Poslat ženu zjevně nebylo dostatečnou kvalifikací. Jiné země poslaly ženy, u nichž nebylo hlavním devizou pohlaví, ale dobrý profesionální životopis a reputace jako je respektovaná dánská ministryně Margrethe Vestagerová.

Věře Jourové jistě nepomohlo, že je přímo zodpovědená za chaotické rozdělení evropských fondů do mnoha regionálních operačních programů, který z nás udělal v eurodotacích černé ovce unie srovnatelné s Řeky a podstatně přispěl k rozkladu české politiky. Pobaltské země dosáhly na důležitá místa i proto, že vyslaly opravdu silné figury.

Viceprezident Andrus Ansip byl od roku 2005 do letoška estonským premiérem. Provedl zemi érou rekordní prosperity a poté ji dokázal vytáhnout z těžkého pádu. Názorně převedl, jak vypadá v praxi vnitřní devalvace, kdy se škrtají důchody a platy o desítky procent. To stejné platí pro dalšího viceprezidenta Valdise Dombrovskise, který vedl Lotyšsko od začátku krize v roce 2009 do letoška. Maďaři nabídli dlouholetého ministra zahraničí. S těmi se Věra Jourová ani náhodou měřit nemohla.

Servilita, jakou vůči Bruselu převádí Sobotkova “proevropská” vláda, zjevně žádné výsledky nepřináší. Tlachání o eurokonvičce na zalévání eurotulipánů, které předvádí na svém Twitteru státní tajemník pro Evropu Tomáš Prouza jen dokazují naivitu a diplomatickou slabost. Vrcholem bylo, když Bohuslav Sobotka oznámil, že nechá na Junckerovi, aby si sám vybral českého komisaře. Protřelého lucembruského reálpolitika Junckera to nejspíš jen ujistilo, že s našimi zájmy si při svém personálním balancování hlavu lámat nemusí.

Čtěte také: Jak se obsazuje Evropská komise? Podle přání Angely Merkelové

Země, které si naši euronadšenci zvykli nálepkovat jako potížisty, zjevně dokáží své zájmy obhájit výrazně lépe. Britové, dlouho blokující Junckera jako předsedu komise, mají přesně to, na čem jim nejvíc záleží. A Viktoru Orbánovi vyšel Juncker vstříc tím, že jeho komisař má kromě vzdělání a kultury i národností otázky. O asertivních Polácích, kteří se na povrchu tváří uhlazeně proevropsky, ale při jednání si umí rázně říct, co chtějí a najít pro to spojence v silných Němcích, radši ani nemluvě.

Vedle našeho debaklu, středoevropské ofenzivy do vedení komise a Francouze na nejcitlivějším ekonomickém postu, je zajímavé, jak slabou pozici získalo Německo. Günter Oettinger bude komisařem pro digitální ekonomiku. To vypadá na první pohled jako ústup Berlína. Kancléřka Angela Merkelová je ale proslulá tím, že na klíčová místa v evropských a mezinárodních institucích prosazuje nikoliv přímo Němce, ale ty, od nichž očekává, že budou hájit německé zájmy. Itala Maria Draghiho jako guvernéra ECB, Donalda Tuska nebo Nora Jense Stoltenberga do vedení NATO. Ne všichni pak přidělenou německou roli důsledně hrají. Bude zajímavé sledovat, kdo je tím mentálním Němcem v Junckerově týmu.