‚Je to úplně skvělý, tam si vydělám úplně mrtě peněz‘
TÝDENÍK ECHO
NOVÉ
1
„Pět let zpátky jsem měl čtyřicet korun na hodinu, dneska mám dvě stovky za čtyři minuty. Sex si můžete koupit, lásku si můžete koupit. Potřebujete něco víc než peníze?“ poučuje nové zaměstnance finanční poradce Ondřej ze společnosti OVB Allfinanz v studentském dokumentu OVB je zlo aneb Rada nad zlato. Zhruba půlhodinový snímek mladého dokumentaristy Jakuba Charváta o kontroverzních praktikách některých pracovníků finančně poradenské firmy vzbudil v posledních dnech značný rozruch. A nejen obsahem – byť nic nelegálního neprokázal. Spíše proto, že OVB pětadvacetiletého režiséra zažalovala pro poškození dobrého jména.
Stalo se tak poté, co byl dokument i přes snahu firmy o jeho stažení loni v září odvysílán na festivalu krátkých filmů iShorts v pražském Biu Oko. Autor v něm diváky zavádí do zákulisí finančního poradenství OVB. Ukazuje fragmenty ze školení mladých a nezkušených zaměstnanců, zaměřujících se hlavně na budoucí provize zúčastněných. Obsahuje výpovědi někdejších a stávajících poradců, nespokojených klientů i záběry z bujarých večírků, kde nechybí luxusní auta, striptérky či drogy.
Šíření dokumentu se právníci této nadnárodní firmy s miliardovým obratem snažili zabránit již dříve, a to ještě, když byl na střižně. Poté, co režisér se štábem navštívili českou centrálu firmy, si její vedení stěžovalo filmové škole v Písku, kde Charvát studuje. Pod hrozbou žalob také docílilo stažení snímku z dalších studentských filmových přehlídek v Písku a Českých Budějovicích (třeba festivalu Černá věž). Tentokrát to ale nezabralo. Dokument o mladých lidech opojených penězi i alkoholem navíc již několik měsíců visí na YouTube a má přes čtyři sta tisíc zhlédnutí. Případ studenta, jenž se na firmu zaměřil kvůli osobní zkušenosti, vyvolal také vlnu solidarity. Stovky lidí mu na soudní spor s OVB poslaly téměř čtvrt milionu korun. Ozvali se i tací, kteří mu právní služby slíbili poskytnout zdarma.
Kromě omluvy za poškození dobrého jména žádá firma stotisícové odškodné. Pověst OVB přitom byla pošramocena už několikrát v minulosti – a firma si za to mohla sama. V roce 2003 dostala od Komise pro cenné papíry pokutu sto tisíc korun. O pět let později jí na základě stížností klientů na některé spolupracovníky firmy pozastavila Asociace finančních zprostředkovatelů a finančních poradců (AFIZ) členství kvůli chybějícím nástrojům účinné vnitřní kontroly. V posledních letech přišly vysoké pokuty od České národní banky (ČNB). Nejdříve v roce 2013 tři miliony korun, letos v březnu rekordních pět milionů za nekalé praktiky. Společnost totiž vydávala investiční životní pojištění za spoření s možností výběru vložených peněz. Kromě toho se s firmou pojí kauza z konce 90. let kolem švýcarské společnosti Helvag. OVB zprostředkovala investici do akcií gastronomického řetězce a provozovatele hotelů českým klientům. Svých 300 milionů korun už nikdy neviděli. OVB odpovědnost za ztracené peníze odmítla a soud jí dal za pravdu.
Je to úplně poctivý…
Jenže jedna věc je pověst či etika a druhá, z hlediska práva důležitější, je dodržování zákona. A za jeho hranou se česká pobočka německého holdingu podle všeho nepohybuje. Problém s jejím působením jako takovým nemá ani žádný z tuzemských regulátorů. Nabízet lidem nevýhodné smlouvy s vysokými poplatky trestné není – proto některé kritické hlasy dokument označují za děravý (byť jde o studentskou práci, která nemá ambice investigativní žurnalistiky). Autorovi se nicméně podařilo vyvolat debatu o zdejším finančním poradenství jako takovém.
A jak to vidí Charvát? „To, že je to legální, neznamená, že to je správné nebo morální,“ komentoval svůj film v České televizi. Praktiky některých poradců společnosti OVB, v níž jako osmnáctiletý sám pracoval, charakterizoval jako obchod s důvěrou, v němž nejsou manipulováni pouze klienti, ale i finanční poradci. V čem ale spočívá ona manipulace, plně vysvětlit nedokázal. Podle něj dává OVB příležitost poznat svět velkého byznysu i nezletilým, kteří – sami v pojišťovnictví nedostatečně vzdělaní – své klienty o rizikách prodávaných produktů nedostatečně informují. A ti se po dalších podrobnostech sami nepídí. Spíše než obchod s důvěrou to pak může být obchod s naivitou.
Jako příběh sám pro sebe mohou působit zkušenosti mladých poradců, kteří se OVB s vidinou pohádkového bohatství upsali. Dokládá to případ Petra, někdejšího „klienta“ výchovného ústavu z pražského Proseka: „Co potřebuješ, Petře?“ – „Pane vychovateli, já teď mám úplně novou brigádu! Je to úplně skvělý, tam si vydělám úplně mrtě peněz.“ – „Jo? A co to je?“ Ta otázka je ale vlastně zbytečná, protože tazatel odpověď předpokládá. Nebývá totiž zvykem, aby kluk z pasťáku vstupoval do dveří vychovatelny v obleku.
