Takhle se přeje majiteli k narozeninám. Oslava Babiše v LN

Bývá slušností pogratulovat k narozeninám, dobrým zvykem, jde-li o kamaráda či známého, společenským územ a raději nutností, když slaví váš nadřízený, nebo dokonce majitel. Andrej Babiš slavil šedesátku minulé úterý. Lidové noviny se o pár dní opozdily. Ale to nevadí. O to byla gratulace a dárek vřelejší. Ve své sobotní příloze Česká pozice věnovaly Babišovi dvě stránky. A nutno říct, že je to pozoruhodné čtení.

Hlavní text se jmenuje „Andrej Babiš - varianta vůdce?“, jeho autorem je Bohumil J. Studýnka, advokát a bývalý bankéř. Hlavní otázku, který si článek klade, shrnuje již titulek: zkrátka a dobře, jestli česká společnost potřebuje nějakého vůdce a jestli jím je právě Andrej Babiš. Pojďme tedy k textu samotnému, z něhož si dovolíme pár pasáží ocitovat:

„Tento slovesný útvar nemá být pajánem na Babiše,“ píše autor. O několik řádek dál pak chce Babiše charakterizovat. Studýnka na to jde takto, pojďme si říct, co Babiš není a co je:

„1. Především není „kde se vzal, tu se vzal“, není Afroditou zrozenou náhle z mořské pěny. Byl stvořen po dvaceti letech kreativní práce v ekonomické sféře, kde se mu podařilo vystavět produktivní kolos v nejméně dvou stěžejních odvětvích ekonomiky – potravinářství a chemii. Nebyl však venture kapitalista ani spekulant, spíše zkušený, nadaný a energicky nevyčerpatelný selfmademan.

2. Podnikatelsky a majetkově vyrostl již v 90. letech, připusťme nikoli čistých, nikoli transparentních. Obratně využil daných možností – ekonomických, právních, i poměrně častého amatérismu a nezodpovědnosti politických vedení.

3. Není ale oligarchou východoevropského typu, desetiletí tunelujícím hospodářskou podstatu vlastní země a nakonec jen fixujícím své majetkové zisky mocenským a militaristickým zabetonováním.

4. Nikdy nebyl, pokud je mi známo, kmotrem žádné partaji. Ztělesňoval základní podnikatelskou podmínku schopných: být jen sám sobě společníkem.

5. Jako český občan a podnikatel s domicilem právě v Česku odváděl v tuzemsku daně, tvořil pracovní místa a vyspravoval chátrající ekonomickou suverenitu země – na rozdíl od jiných nejbohatších Čechů s domicily v Nizozemsku, na Kypru či jinde.

6. Co se kumulace kapitálu týká, jde o původní český kapitál, a to kapitál rozvojový, nikoli jen spekulativní. Babišovy akvizice nebyly jen jádrově privatizační, neakvíroval, aby jen ovládl a prodal. Cílem zjevně bylo rozšířit objem a posílit schopnost přežití v globálních dimenzích. Nyní je politikem, jen politikem. A to ze dvou závažných důvodů.

Především se rozhodl jím být. Nezůstat v kritické době pouze pozorovatelem nesystémového a bezcílného eratického komíhaní české společnosti sem a tam.

Druhým důvodem je rozhodnutí voličů. A nikoli jedno. Vyhrál i při krátké politické prověrce v eurovolbách. Nad kým? Dovolte mi definovat: nad salonními europeisty z TOP 09, nad amorfními sociálními demokraty, nad pragmatickými balanciéry z ODS, o zadýchané antievropské prý-pravici nemluvě.“

Následuje vhled do minulosti, rozbor, jací že to byli čeští vůdci uplynulých osmdesáti let.

Masaryk? „...byl skutečným vůdcem státu, vůdcem s nezanedbatelnými výsledky. Rád ale také žil na svém polštářku vševědoucnosti, názorové jednoznačnosti a chvály nejen svých pátečníků. A přestože byl v reálpolitice pragmatický, a nejen diplomaticky schopný, dlouhé žití první republiky nezajistil. Tím méně pak jeho nástupce. Nemluvě o dlouhé řadě mdlých předválečných předsedů vlád.“

Skok do roku 1989. Havel. To zaslouží delší citaci: „V roce 1989 přišel k vůdcovství Václav Havel, a to dosti podobně, významnou souhrou rozhodnutí velmocí. Napřed jen „do prvních demokratických voleb“. Pak se mravní vůdcovství konalo tři funkční období. Stal se světovou ikonou nového světového řádu na zdánlivém fukuyamovskému konci dějin.

Stačilo už jen pozvat papeže a dalajlámu a holdovat s duchovními vůdci na fórech moudrých. Ano, bylo to velkolepé. Prostřednictvím Havla jsme nadchli svět. K usměrňování českých dějin to ale nestačilo. Mezitím se totiž každým dnem nevratně vytvářel formou nezásadních a polovičatých rozhodnutí (stejně jako v těch naivních a nezodpovědných) náš morální marasmus, ekonomická a mocenská nesuverenita. Projevy na mezinárodních fórech a světská sláva hmatatelná vítězství nepřinášejí. Idea tatíčkovství, národního otcovství, definitivně vzala za své při Havlově takzvaném Rudolfínském projevu v prosinci roku 1997, jakkoliv vyzněl pateticky a majestátně a našel téměř unikátního jednoviníka – Klause. Havel totiž vymyslel a národu podsunul jen pojem skličující, nemotivační, plebejský a flagelantský – „blbá nálada“. Nic víc.“

Pak autor chválí velké státníky a skutečné vůdce ve světě a pak... „Vraťme se však do prostoru, kde se aktuálně nejúspěšnějším politikem jeví Andrej Babiš, výrazný solitér. Vyznačuje se ďábelským pracovním tempem, zkušeností a nebojácností kombinovanými s rozvahou. Prokázal to ostatně už při kontaktu s StB, kterážto spolupráce je mu předhazována. Sám přiznal, že jako manažer podniku zahraničního obchodu Petrimex s komunistickou tajnou policií jednal, a dodal jí dokonce materiál o dovozu fosfátů ze Sýrie a Maroka.

Někdy je však dobré zamyslet se, co se ve skutečnosti při konkrétní „spolupráci“ mezi StB a budoucím miliardářem vlastně stalo.

Babiš nedoporučoval dovoz těchto fosfátů. Přinesl cennou informaci, která nakonec vedla k uchránění nejen kousku tehdejšího československého hospodářství, ale i krajiny. Ty syrské fosfáty zkoušeli totiž cvičně (a neúspěšně) přepracovávat Italové a exhalacemi si nadlouho poničili velký kus své vlastní krajiny. Syřané je tehdy chtěli vnutit československým ekonomům a bankéřům jako splátky prošlých úvěrů.“

No, a je teda Andrej Babiš ten vůdce??? Žádný strach, už se blížíme: „Přihlásil se „fenomén Babiš“. Co zatím předvedl? Že umí zasáhnout do podivných zákoutí české ekonomiky a politiky, do karuselových obchodů, elektrárenských utilit či letecké dopravy, odstřihuje penězovody. Nejsou to vždy jednoduché a bezchybné cesty, jako se ukázalo v případě vlastnicky a manažersky zabetonovaného hotelu Thermal. Sází na manažery s úspěšným životopisem a s prokázaným výsledkem. Do vítězícího hnutí a strany se mu však nabízí spousta dobrovolníků až po vybojované bitvě.“

„V Česku je již 20 let zabetonovaný establishment. Jestliže buldozer Zeman dokázal krustu již rozrýt, nová setba padla na Andreje Babiše. Doba si o něj řekla a on si řekl o tu šanci. Kýženým vůdcem být může, ale také nemusí. Ale rozhodně může pomoci najít osobnosti pro novou dobu. Nezbývá než říci: Hic Rhodos hic salta, pane Babiši, a opatrnou ruku při výběru manažerů.“

Uf. Tyto dlouhé pasáže jsme ocitovali kvůli argumentaci ad rem, samy mluví totiž za vše. Nicméně nelze si přesto odpustit jednu malou poznámku ad hominem.

Bohumil J. Studýnka podle svého životopisu na stránkách Česká pozice/Lidové noviny je: „Stálý spolupracovník ČESKÉ POZICE. Expert v oboru financí a mezinárodních ekonomických vztahů. Byl generálním ředitelem GE pro Česko a Slovensko, výkonným ředitelem Deutsche Bank AG Praha či poradcem v ústředí Deutsche Bank a také náměstkem ministra pro hospodářskou politiku. Autor řady odborných textů a knih se v současnosti věnuje poradenské a advokátské praxi.“

Podle tohoto životopisu není, ale podle seznamů Bohumil Studýnka je: agentem StB s krycím jménem Kamil.

Příloha LN Česká pozice, která vznikla z někdejšího serveru Česká pozice, nese stejný podtitul jako kdysi právě server: Informace pro svobodné lidi. Server placený Andrejem Babišem.

Ale tím to v sobotu ještě neskončilo. Jakýpak by to byl dortík bez pěkné ozdobičky. Třešničkou na narozeninovém dortu pro majitele Lidových novin se stal doplňující článek pro jubilanta. Pod titulkem „Lepší je močit z mediálního stanu“ jej sepsal ředitel Občanského institutu Roman Joch a teze je vlastně jediná. Tato: „Všichni vědí, která média politik Andrej Babiš vlastní. Horší je, když média propagují konkrétní politickou stranu, ale nepřiznají to“.

Vítejte v Lidových novinách 2014.

Přejít na diskusi