Co to tam v té Bruseli sakra pijete?

Témata: , ,

Mám rád absurdní dramata. Pařížský, závazně nezávazný globální závazek udržet „globální oteplování“ pod hranicí 2°C k takovým inspirativním námětům pro současné i budoucí dramatiky nepochybně patří. Vždy mě povznese, jsem-li přímým účastníkem podobných zlomových událostí, které, byť některými z nás nepochopeny, znamenají pro lidstvo velký skok vpřed. Temně do propasti, padá proud…

Myslím, že bychom mohli přidat k tomuto ambicióznímu a smělému cíli ještě jednu adekvátní globální metu. Zvýšení rychlosti rotace Země kolem vlastní osy tak, aby jeden siderický den neměl pouze 23 hodin, 56 minut a 4,091 sekund, ale abychom dostáli germánské přesnosti a zarovnali to na 24 hodin si lidstvo zaslouží! To je cíl hodný globálního pohledu, pozornosti a vzniku podobného aktivistického tělesa jako je IPCC. Třeba Global Organisation for Rotation of the Earth – GORE. Taková Al Gore. Nebo bychom jako EU mohli zůstat lídrem celého procesu a realizovat snížení emisí CO2 o 150 % do roku 2150. To by naše vedoucí postavení v boji za záchranu planety jistě posílilo. Brusel by se stal klimatickým centrem světa. Nicméně, jak už řekl Jára Cimrman: „Vyfukováním tabákového kouře do umyvadla zlato nevzniká.“

Současná situace v oblasti boje s klimatickými změnami je charakterizována čtyřmi pohledy: zatímco pesimista – klimatický alarmista – vidí tmu v tunelu, optimista – zachránce světa – světlo na konci tunelu, tak my – realisté – vidíme světla protijedoucího vlaku. Ten čtvrtý pohled reprezentuje strojvůdce toho vlaku, který vidí tři pitomce motající se na kolejích. Abychom se zorientovali v této metafoře, je nezbytné identifikovat strojvůdce tohoto imaginárního vlaku. Je to Jean Claude Junker? Salman ibn Abdel Aziz Saud? Barack Hussein Obama? Si Jinping? François Hollande? Vladimir Putin? Angela Merkel? Všichni? Někdo další? Někdo více? Pro nás to je nepochybně právě „Green Angie“. Obávám se, že ke starému, špatnému merkantilismu nám přibyl nový, špatný, Klausem dosud nepoužitý –ismus, merkelismus. Takže nikoli Brusel. Berlín!

Proč se politici, ale i vědci v otázkách klimatu tak rádi mýlí a proč jim to tak vyhovuje? Toť otázka! Určitě platí, že obecně od politiků nečekáme, že by se někdy nemýlili. Navíc jsou nadmíru pragmatičtí a cyničtí. Kromě toho jsem identifikoval tři další relevantní důvody:

Alespoň dvakrát během každého století někdo oprašuje staré malthusiánské teorie o vyčerpatelnosti zdrojů. Římský klub, Bildenberg, NGO typu Greenpeace, IPCC atd. Malthus ve své době předpověděl chmurnou budoucnost londýnské City. Do Londýna v té době přivážely dřevěné uhlí pro vytápění z venkovských oblastí koňské povozy. Koně znečišťovali úzké uličky Londýna a Malthus spočítal, že kobylince budou dosahovat za několik desítek let do prvního patra budov. To se nestalo, že? Dřevěné uhlí bylo nahrazeno kamenným uhlím …, a tak to šlo pořád dál. Naučili jsme se štěpit atom. Takzvaný Hubbertův ropný zlom se pravidelně posunuje v čase s nově nalezenými rezervami. Jsou nacházeny stále nové a nové zdroje konvenčního i nekonvenčního plynu. Někdy snad zkrotíme i jadernou fúzi. Nepochybuji o tom, že včas. Šedá kůra mozková plus inovace proti návratu na stromy a popírání fyziky a ekonomiky.

Platí zde ekonomická teorie kaskád. V 50. letech 20. století přišel americký sociální psycholog Solomon Asch s teorií, že lidé jsou ochotni změnit svůj názor na relativně jasné, konkrétní otázky jen proto, aby „šli s davem.“ Všichni o tom mluví; všichni o tom všude píší; bylo to i v televizi; to musí být pravda! To je „informační kaskáda“. Kaskáda je silnější a silnější, je stále těžší a těžší nesouhlasit s většinou, a tam nastává problém rostoucích nákladů odmítnutí – takzvaná „reputační kaskáda“.

Odpůrci se stávají podezřelými osobami. Finanční podpory, dotace, granty, dary jdou pouze na podporu politicky korektního a proto podporovaného názoru a pro vědce s opačným není místo. Chcete příklad? Možná si pamatujete na velký skandál Climategate v roce 2009. Zveřejněné soukromé e-maily mezi hlavními vědci IPCC prokázaly, že v zákulisí permanentně intrikovali, jak se zbavit pro „společný cíl“ nepohodlných odborných článků, jak snižovat reputaci vědců s jiným názorem a jak upravovat data v jejich studiích k vytvoření „dobrého dojmu“. Cinknutý hokejkový graf rostoucí teploty během posledního tisíciletí je jedním z nejznámějších příkladů zmanipulovaného výzkumu. Třetí kaskádou je „kaskáda příležitostní“. Celé hry se zmocnil velký byznys a kdo nesedí ve vlaku „nové zelené ekonomiky“, má smůlu. Dokonáno jest!

Západním zemím zmizel po pádu železné opony viditelný nepřítel. Z politiky se vytrácí ideologie, silná témata absentují, nevidíme ani výrazné osobnosti jako Reagan, Churchill, Thatcherová. Politici však pracují profesionálně se dvěma hlavními emocemi lidí. Hrozba vs. naděje. Zneužívají tématu globálního oteplování, představují „lidu“ substitut chybějící ideologie, novou hrozbu, nového nepřítele, aby jim umělým řešením mohli nabídnout novou naději. Staré triky v novém klimatickém kabátě.

Apokalyptické scénáře mají velkou setrvačnost a tuhý kořínek. Proteče hodně vody v Labi a utratí se bilióny eur, než i němečtí občané odmítnou platit tuhle nákladnou a nebezpečnou hru. Doufejme, že do té doby se nebudeme zmítat v nějakém válečném konfliktu, globálním nedostatku, chudobě. Německá Energiewende, další návrhy ministra Gabriela a jeho rádce pana Backeho a v kontextu rusko–německého paktu rozšíření Nord Streamu představují pro střední Evropu smrtelné nebezpečí. Ještě, že už jsem skoro v důchodu. U toho, až se bude vyšetřovat, kdo se globálně klimaticky mýlil a kdo měl zdravý selský rozum a přirozenou míru skepticizmu, u toho vy už dědečku naštěstí nebudete…

Přiznám se, že nevěřím na nové klimatické náboženství. Jsem klimaticky nevěřící. Češi byli vždycky tak trochu kacíři a rebelové. Doufám, že ve vlastním zájmu této pověsti dostojíme. Ke změnám klimatu docházelo, dochází a docházet bude. Jediným řešením je adaptace na tento stav a pro lídry konzervativní zásada: „Předat zemi těm po mně ve stejném, či lepším stavu, než jsem ji přebral“. Nevím, jestli Německo, tedy EU zcela zrealizuje svůj pološílený plán. Doufám že ne. Platí totiž známý citát Miltona Friedmana: „Žádný oběd není zadarmo“. Dnes existují minimálně dvě další, nové hrozby, dva nové jevy; problém migrace a Islámský stát. To by mohlo vrátit EU na správnou cestu, identifikovat nové hrozby a noví lídři by mohli lidem dát novou naději. V opačném případě nám budiž nebe milostivo!

Přejít na diskusi