1 MAJÍ SE NOVINÁŘI FOTIT SE ZBRANĚMI?

Novinářka Klicperová schytala kritiku za fotku s puškou na střílení ‚isisáků‘

, NOVÉ

Velmi rozporuplné reakce mezi českými žurnalisty vyvolala fotografie novinářky Lenky Klicperové, na níž pózuje s útočnou puškou v Sýrii. Snímek pochází z knížky Islámskému na dostřel II, kterou Klicperová napsala a opatřila fotkami společně s Markétou Kutilovou. Nyní na ni upozornil fotograf Stanislav Krupař na Facebooku. U fotky je totiž navíc popisek, že Klicperová pušku využila na „zastřelení isisáka“, tedy teroristy z Islámského státu. Podle části českých novinářů je taková forma sebepropagace za hranou a svědčí o úpadku novinářské etiky. Samotná Klicperová pro Echo24.cz uvedla, že fotka je vytržená z kontextu a je „silně zmanipulovaná“.

„Lenčina láska ke zbraním zašla tak daleko, že veliteli vyrvala z ruky jeho německý samopal G36 a šla si sama zastřelit svého isisáka. A jak jinak – s úsměvem.“ Tak zní doprovodný popisek k fotce, na níž usměvavá Klicperová pózuje s puškou v ruce u rozbořeného domu. Fotografie pochází z knihy Islámskému státu na dostřel II, ve které Klicperová společně s Markétou Kutilovou popisuje své zkušeností z válkou zmítané Sýrie.

Fotografii před několika dny sdílel na facebooku fotoreportér Stanislav Krupař, který ji doplnil popiskem: „Není nad to, když si chce fotografka zastřelit svého isisáka.“

Pod Krupařovým příspěvkem se záhy rozpoutala živá diskuse, které se zúčastnilo mnoho českých fotoreportérů a válečných zpravodajů. Ústřední otázka diskuse zněla: „Je vhodné, aby novinář/ka sdílela podobné fotografie?“

Záporně na tuto otázku odpovídá například bývalý zahraniční redaktor České televize Pavel Novotný. „To, že se fotograf, resp. novinář fotí se zbraní v ruce a trousí poznámky o vraždě lidské bytosti, byť teroristy, vypovídá o tom, že novinářem není,“ myslí si Novotný, který teď pracuje pro Český rozhlas a server Info.cz. „Stejně jako si opravdový lékař neudělá selfie s mrtvolou. Lenka prostě novinářka v původním smyslu slova není, protože tu profesi nechápe. Nic proti,“ upřesnil svůj názor.

Podle Novotného by se měl každý jednotlivec rozhodnout, jestli chce být v první řadě novinářem, a nebo humanitárním pracovníkem či aktivistou. Obojí podle něj dělat nelze. Naráží na fakt, že výtěžek z knihy putoval na humanitární pomoc do válkou zničeného syrského města Kobani.

„Knihy už vydělaly na sbírku www.soskobani.cz přes 150 000 korun ..celkem jsme na pomoc lidem v okolí Kobaní vybraly téměř milion korun. Podporujeme školy, vyrobili jsme 500 školních lavic a nakoupili 500 zimních bund pro děti, pomáháme lidem bez nohou a rukou. Připravujeme pro vás video z toho, jak penize ze sbírky pomáhají. Děkujeme!“ napsala před pár dny na Facebooku Markéta Kutilová.

Kriticky se k „zastřelení isisáka“ staví i novinářka Tereza Engelová. „...tato fotka je výrazem naprostého cynismu. (...) Jde principielně o to, že Lenka a Jarmila (Štuková, další z tria reportérek s Klicperovou a Kutilovou – pozn. red.) ponížily novinařinu z krizových oblastí na produkt. Marketingový tah chcete-li a to já osobně považuji za etický problém,“ myslí si Engelová.

Eticky za hranou fotografie připadá i ruskému zpravodajovi Českého rozhlasu Martinu Dorazínovi: „Podle mého názoru je eticky nepřípustné, aby se novinář nebo humanitární pracovník v zónách konfliktu fotografovali se zbraněmi v rukách, bez ohledu na to, že se nacházejí na tzv. správné straně. Fotograf nebo kameraman je stejný novinář jako píšící žurnalista.“

Konkurenční boj fotožurnalistů?

V diskusi se ale objevily i názory z opačné strany. Například zástupce šéfredaktora časopisu Reflex Bohumil Pečínka naznačil, že za kritikou Klicperové může být i konkurenční boj mezi fotožurnalisty. Stanislav Krupař, díky jehož příspěvku se diskuse rozproudila, se totiž stejně jako Klicperová věnuje fotografování z krizových míst.

„Není nad to, když se Stando strach z konkurence maskuje morálkou. Tohle velcí kluci nedělají,“ uvedl v tomto smyslu Pečínka.

Do diskuse za zapojila i spoluautorka knihy, ze které fotografie Klicperové pochází, Markéta Kutilová. Ta sice přiznala, že otištění fotky Klicperové s puškou bylo „přes čáru“, zároveň však upozornila, že důležitou roli hraje kontext.

Fotka se totiž objevila až na posledních stranách knihy, které se slovy Kutilové věnují „veselým historkám z cesty“ doplněným „rádobyvtipnými komentáři“ dvojice autorek.

Ve stejném duchu jako Kutilová se později na dotaz deníku Echo24.cz vyjádřila i samotná Lenka Klicperová. Ta uvedla, že se do debaty nezapojovala, protože se o ní dozvěděla až po několika dnech od přátel.

„Mne do žádné debaty bohužel nikdo nepozval. Co se týče této fotky – je vytržená z kontextu a silně zmanipulovaná. Je to jedna z malých fotek na konci knihy Islámskému státu na dostřel II., kde je malá mozaika tzv. making of fotek z naší práce v Sýrii s kolegyní Markétou Kutilovou. Máme svůj humor, takže popiska u fotky je velká nadsázka a prostě legrace, kterou si obě dvě samy ze sebe děláme. Ze sebe, ne z války a z válečných témat. Vlastně vůbec nechápu, kdo tam co a proč řeší. Jestli chce někdo něco řešit se mnou, nerozumím tomu, proč se mě prostě nezeptá a nezačne diskutovat se mnou? Já se seriózní diskuzi určitě nebráním, ale tímto způsobem seriózní diskuze neprobíhá. Myslím, že za mě mluví má práce nejen v knihách Islámskému státu na dostřel I a II, mé reportáže a mé fotografie zachycující válku a příběhy lidí ve válce. Velmi by mne potěšilo, kdyby si ti, kteří chtějí diskutovat o mé práci, nejprve obě knihy přečetli,“ uvedla Klicperová pro Echo24.cz.

Samopal není útočná puška

Část diskuse se týkala také zbraně, kterou Klicperová na fotografii drží v ruce. Podle popisku se má jednak o „německý samopal G36“. Ve skutečnosti se ale jedná o americkou útočnou pušku M4. Jinými slovy – v knize je špatně uveden typ zbraně i její provenience. I kdyby Klicperová na fotografii skutečně držela německou G36, pořád by se jednalo o útočnou pušku a nikoli o samopal.

Záměna samopalů a útočných pušek je u širší veřejnosti celkem běžná, oba typy zbraní se však od sebe výrazně odlišují. Například tím, že útočné pušky mají zpravidla větší dostřel a obecně jsou vhodnější pro střelbu na větší vzdálenosti než samopaly.

Útočné pušky jsou také evolučně mladší – zatímco samopaly se používaly už v předválečném období, útočné pušky vyvinulo až Německo za druhé světové války. Němci totiž v boji s početně silnější Rudou armádou potřebovali vyšší palebnou sílu než jakou poskytují klasické pušky, které se musí po každém výstřelu znovu nabíjet, a zároveň nechtěli spoléhat pouze na těžké kulomety MG-42. Za první útočnou pušku je obecně považovaná německá StG 44.

Čtěte také: Atentát v Sýrii zabil 43 lidí. Je na vině Islámský stát?

Rusko stáhne ze Sýrie část vojska. Odpluje i vysmívaný Admirál Kuzněcov

,

Hesla: , , , ,

Vážení diskutující, před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní či takové, které odporují obecné lidské slušnosti.