Ať sem lidé jako Chomsky nejezdí

Ján Simkanič napsal článek o zdejší reakci na Chomského, ve kterém velmi dobře popisuje slabost zdejší intelektuální diskuse, snahu využívat intelektuální podněty k ideologickému skórování namísto snahy intelektuálně se s nimi vyrovnat. Chomsky si myslím jeho zastání nezaslouží.

Vybavil jsem si při té příležitosti, jak Megan McArdleová – komentátorka, kterou čtu, protože jako málokdo jiný umí nasvítit fakta, přimět vás přemýšlet a případně změnit názor – jednou uvažovala nad tím, proč někteří autoři nestojí za polemiku, jmenovitě Naomi Kleinová, označovaná svými fanoušky též za „nového Chomského“, zatímco jiní, jako Paul Krugman, ano:

Ale k čemu je dobré nesouhlasit s Naomi Kleinovou? Je to jako diskutovat o ekonomické politice s osmiletým dítětem. Abyste s ním mohli vést zajímavou diskusi, museli byste mu nejdříve vysvětlit mnoho faktů – faktů, o seznámení s nimiž to dítě nemá zájem. A nemá koherentní intelektuální rámec, do kterého by ta fakta mohlo zasadit. Jeho reakce jsou čisté instinktivní emoce.

Paula Krugmana s jeho seriózními kritiky spojuje oddanost sdílenému empirickému rámci. Znamená to, že nezabřednete do tolika pitomých epistemologických sporů jako s chomskyovci, kteří na každý argument reagují tím, že diskvalifikují zdroj jakýchkoli faktů, které jim nekonvenují. Znamená to, že se můžete spolehnout na to, že váš oponent bude přistupovat k faktům s jistou mírou intelektuální poctivosti, přinejmenším pokud mu hrozí, že bude přistižen. A znamená to, že pokud se vám povede vyargumentovat vaši pozici dost silně, vaši oponenti budou nuceni změnit svůj názor (Neříkám, že se to stává často, ale ta možnost existuje). Proto stojí za to se s ním přít.

Česká republika je relativní intelektuální zapadákov. Knihy, které formují intelektuální diskusi v euroatlantickém okruhu, se u nás málo recenzují a překládají, lidí, kteří by byli se schopni do intelektuální diskuse zapojit, je u nás poskrovnu. A nemám na mysli srovnání s USA či řekněme Francií, ale třeba s takovým Polskem. A pak sem přijede někdo jako Chomsky, a člověk si říká, že než tohle – než aby tu byl uctíván medailemi a zacházelo se s ním jako s autoritou, s jehož myšlenkovým výkonem stojí zato se popasovat a jehož vývody je dobré používat na podporu našich názorů – tak by snad bylo líp, aby sem nikdo nejezdil.

Přečetl jsem svého času jednu Chomského esej, u níž jsem si dohledal i jeho zdroje. Byla to depresivní, ducha ubíjející práce, Tolik předpojatosti, zlé vůle, lstivého zneužívání neinformovanosti předpokládaného čtenáře, totálního překroucení každé informace, záměrného, zlovolného ignorování kontextu, nekorektního srovnávání, a všechno ve službách předem daného, šokujícího a morální pobouření zaručujícího závěru.

Nehodlám na něco takového už mrhat časem, protože život je krátký. Zcela se mi potvrdilo to, co člověk zjistí z četby Chomského kritiků, kteří se obětovali a jeho texty podrobili „fact-checku“. Současná Chomského produkce musí asi být ještě horší, protože si sice asi už netroufne na nic takového, jako když si vymyslel text jednoho Trumanova projevu, ale na druhou stranu jsou dnes libovolná „fakta“ dostupnější než kdykoli dřív. Člověk si vyrovnáváním se s ním nic neosvětlí, není přinucen k přehodnocení názorů, nenahlédne nově nic lidského – snad kromě toho, co všechno je možné dokázat manipulací faktů. To je snad to nejhorší: člověk, který Chomského vývody hltá kvůli tomu, že vyhovují jisté psychologické a morální potřebě, nemá pocit, že byl stržen jakýmsi prorockým patosem, nýbrž že takto hovoří sama fakta – navíc fakta, která establishment potlačuje, neboť si nepřeje, abychom se s nimi seznámili.

Jistěže to, jak podnětné a užitečné nám nějaké intelektuální okysličení připadá, záleží na tom, v jakém kontextu se člověk pohybuje. Ján Simkanič soudí, že „západní civilizace se velice snadno přenesla přes samozřejmost Bushova útoku na Irák, vedeného pod korouhví vymyšlené hrozby chemických zbraní a ve jménu ekonomických zájmů představitelů establishmentu.“

To, že byl veden ve jménu ekonomických zájmů představitelů establishmentu, je myslím snadno vyvratitelné, respektive je i obtížné vůbec něco takového vážně tvrdit, neboť to tvrzení nepřežije byť jen povrchní konfrontaci s fakty. Jinak ale mám pocit, že se Západ přes útok na Irák vůbec nepřenesl, že je to naopak určující moment, od kterého se odvíjejí mimo jiné dnešní západní i české postoje k Ukrajině. Že Rusko od roku 2010 zvýšilo své vojenské výdaje o 30 % a stejným tempem je podle schválených plánů hodlá zvyšovat v příštích dvou letech, přičemž na jednu agresivní válku a anexi území v roce 2008 navázalo letos další agresivní válkou a anexí území, a v západních společnostech i elitách přesto převládá názor, že jakákoli robustnější reakce by byla provokací – za tento podle mě iracionální a nebezpečný postoj může ze všeho nejvíc irácké fiasko.

To, že se agresivní Amerika a neefektivnost použití síly staly panujícím mýtem, který je neprůstřelný vůči faktům, anebo že českého ministra obrany může vůbec napadnout, že položení rovnítka mezi sovětské a americké vojáky na našem území by mohl být dobrý populistický tah – to podle mě bez započtení iráckého faktoru nelze vůbec pochopit. Ale já zase jistě mám nějaké své „kuří oko“, nějaký očividný fakt, přes který se společnost podle mě přenesla až příliš snadno, zatímco jiným připadá, že o něm bylo řečeno dost a dost.

Chomsky je ale podle mě jiný případ. Kromě jeho intelektuální bezcennosti bychom myslím měli trvat na společenské ostrakizaci popíračů genocidy. Tak se na tom naše společnost usnesla a snad by bylo dobré to držet, ať už jde o popírání holocaustu motivované antisemitismem, anebo popírání genocidy Rudých Khmérů motivované antiamerikanismem a slabostí pro utopické totalitní ideologie. Vždyť i typické dílo popírače holocaustu se tváří vědecky a nezačíná větou o tom, že si to ti Židi stejně zasloužili.

A nakonec se přiznám i k jisté emocionální zaangažovanosti. Kdyby lidé typu Chomského měli v posledních padesáti letech v USA větší vliv a moc, tak u nás trval komunismus určitě aspoň o několik let déle. A to se mě zatraceně dotýká.

Čtěte také: Polemika s Chomskym: Izrael očima Israela